JEŠTĚD F KLECI 03 aneb 'JFK – kultovní cena Fatulu' je soutěž o nejlepší studentský projekt na půdě Fakulty umění a architektury v Liberci. Ve čtvrtek 4. února 2010 proběhlo ve velkém ateliéru již třetí předání putovního bílého výlisku snoubícího v sobě Foglara s Hubáčkem.

 Kvůli náhlé zdravotní indispozici Evy Jiřičné bylo tentokrát složení nezávislé poroty čistě mužskou záležitostí. Mezi přizvanými porotci zasedl také teoretik architektury Cyril Říha, který je jedním z duchovních otců nultého ročníku JFK z letního semestru 2005. Další členové poroty Michal Kuzemenský (my architekti) a Radek Šíma (Ateliér 6) do čela vybrali světoznámého architekta Johna Eislera, jehož kořeny sahají do liberecké Školky SIALu.

Na úvod porotci vyjádřili zklamání, že se jim mezi desítkami vystavených prací nepodařilo najít laureáta, který by zasluhoval cenu za experiment. Dalším překvapením bylo, že při pohledu zvenčí práce vykazovaly daleko víc společného ducha, než si vedoucí jednotlivých ateliérů připouští.

Porota nakonec ocenila Jindřicha Traugotta v kategorii design, v kategorii dům na prvním místě Jana Veissera, na druhém Theresu Kjellberg a na třetím Bohuslava Strejce. V kategorii urbanismus na třetím místě Kateřinu Fryzelkovou, na druhém Jana Vybírala a na prvním Michala Krejčíka. Ateliérovou cenu si mezi sebe rozdělily ateliéry prof. Jiřího Suchomela a doc. Zdeňka Fránka.

Absolutním vítězem a historicky čtvrtým držitelem Ještědu f kleci se nakonec stal Michal Krejčík z ateliéru prof. Suchomela s projektem lineárního mrakodrapu "Krokodýl" na Letné (obr. 1 a 2).
Studenti lační po reflexi zvenčí budou do Liberce zvát nezávislou porotu každý další semestr. Cenu možná devalvují natolik, že za pár let bude výjimkou ten, kdo JFK ještě nezískal. Daleko důležitější však je, že se na projekty nepráší někde v regálech, ale diskutuje o nich dál na skvělých večírcích často až do rána.

Více na: www.jestedfkleci.cz

Petr Šmídek

KROKODÝL NA LETNÉ  
Praha je dvacet let od změny politického režimu a vztahů mezi lidmi. Praha se změnila, ožila. Město nadšeně vítalo vlnu západoevropských turistů, kteří si přišli prohlédnout dlouho uzavřenou galerii Sovětského svazu, před tím, než bude nadobro zrušena. Po vzoru západu se budují nové obchodní čtvrtě. Doprava zhoustla. Plánuje se silniční obchvat kolem Prahy. Uvažuje se o stavbě nových výškových budov. Město se vyvíjí (jako vždy v historii) polycentricky, jako několik měst, ale jejich optickým centrem zůstává stále Pražský hrad a Hradčany. Bohatství a unikátnost Prahy s charakteristickým geniem loci se nachází v relativně úzké lokalitě na dvou březích Vltavy, okolo Karlova mostu. To ostatní je už jen /až na solitérní výjimky/ bezcharakterní hmota, jakou disponuje každé větší město. Komunistický režim už neutlačuje svobodu lidí, ale zdá se, že je vnímán jako nostalgická vzpomínka. Čepice sovětské armády se v uličkách starého města podbízejí turistům společně s matrjoškami, s tričky s Che-Guevarou a symboly bývalé totalitní moci. Praha se stala zkamenělou galerií „Eastern Europe“ vsazenou do středověkých prostor. Ulice a večerem potemnělá náměstí vytvořila kulisu pro akční filmy situované hluboko za železnou oponu… J. Rudiš napsal, že Praha je „zakonzervované město pivní idyly“... Na Karlově mostě se skupinka cizinců v tričkách „drinking team Czech republic“ fotografuje s panoramatem Hradčan… Praha příliš spoléhá na své historické památky a jako by zapomíná žít současností. Praha je město žijící mezi nostalgickou vzpomínkou na to, co už není a tím, co dosud nepřišlo… Praha nemá žádnou vizi, co dál, co bude v budoucnu. Žádné myšlenky, kam by měl směřovat její vývoj. Zůstává tak otázka: Kde je „zářivá“ architektura reagující na prostředí svobody? Kde je nadšený stavební boom, který zaznamenal například Berlín po pádu zdi?? Kde jsou „jasné“, svobodomyslné a odvážné plány lidí, kteří se mohou po dlouhé době útlaku znovu volně nadechnout??? Praha je na prahu třetího tisíciletí. Co se může změnit?

Návrh nové pražské lineární čtvrti v zeleni vznikl z iniciativy prezidenta Václava Havla jako studentský projekt Michala Krejčíka na Fakultě umění a architektury Technické univerzity v Liberci v atelieru prof. Jiřího Suchomela za odborné konzultace prof. Miroslava Masáka.

Michal Krejčík