Migrace a integrace cizinců do české společnosti jsou každodenním pracovním chlebem Petry Sovové, vedoucí Centra na podporu integrace cizinců Libereckého kraje. O fakta i své zkušenosti se podělila ve středu 25. března se zaměstnanci naší univerzity, kteří v práci přicházejí do kontaktu s cizinci. Položili jsme jí několik otázek týkajících se vztahu migrantů ke vzdělání a vzdělávání.
Přibližte na úvod spolupráci Technické univerzity v Liberci s Centrem na podporu integrace cizinců Libereckého kraje.
Ta spolupráce se odvíjí na více úrovních. Fakulta strojní nás asi před třemi lety oslovila v souvislosti se svými vietnamskými studenty. Vždy na začátku akademického roku jsme pro ně opakovaně udělali přednášku s naším tlumočníkem, na které jsme prezentovali naše služby a zároveň tlumočili informace týkající se organizace studia na fakultě. Vietnamské studenty z fakulty strojní jsme v Centru v minulosti měli také na kurzu češtiny pro cizince. Z fakulty textilní k nám chodili na kurz češtiny studenti z Ruska a postsovětských republik. Aktuálně sice žádný kurz s univerzitními studenty neběží, ale to se může každým semestrem změnit, jsme na to připraveni a vítáme to.
Další úrovní jsou praxe. Například loni u nás na praxi byly tři studentky oborů sociální práce a speciální pedagogiky. Novinkou ve spolupráci je výzva z vašeho zahraničního oddělení, které nás oslovilo, jestli bychom neudělali přednášku o cizincích v České republice a předně v Libereckém kraji pro lidi z univerzity, kteří přicházejí ve své práci do kontaktu s cizinci.
Migrují do České republiky spíše lidé nevzdělání či s dokončeným základním vzděláním, nebo jsou mezi nimi běžně i vysokoškoláci?
Setkáváme se někdy s míněním, že migranti jsou nevzdělaní lidé, kteří u nás dělají jen podřadnou práci. To je předsudek, který navíc posiluje další předsudek: mluví špatně česky, tudíž jsou nevzdělaní. S tím nemohu souhlasit. Migranti jsou často lidé, kteří přemýšlejí o svém životě a chtějí v něm něco zásadního změnit. To, že tu pak mnohdy dělají podřadnou práci, nevypovídá nic o jejich vzdělání. Přesná čísla vztahující se ke vzdělanosti neznám, mohu se ale opřít o zkušenosti z praxe. V Centru se běžně potkáváme s vysokoškolsky vzdělanými lidmi, kteří ale u nás často nemají šanci svou profesi vykonávat. Zajímavým opakem, s kterým jsme se setkali, je například několik Ukrajinců – jedná se o jednotlivce –, kteří si chtějí v České republice otevřít zubní ordinace, snaží se proto vzdělávat a chodí poctivě na kurzy češtiny, aby se dobře dorozuměli s budoucími klienty.
Xenofobie Čechů je obraz, který vytváří či podporují média.
Liší se přístup vysokoškoláků a lidí bez vysokoškolského vzdělání k vlastní integraci v cizí zemi?
Ano. Lidé, kteří chtějí uplatnit své vzdělání nabyté v zemi původu a chtějí pracovat ve své profesi, přistupují zodpovědně ke studiu češtiny, jsou ochotní a připravení absolvovat celou složitou proceduru, aby mohli jednou, a to třeba až za několik let, do České republiky přivést celou svou rodinu a žít s ní tady a pracovat u nás. To je přesně onen případ již zmíněných ukrajinských zubařů. Přístup k integraci se lehce odlišuje mezi jednotlivými národnostmi. Například dospělí Vietnamci provozují večerky nebo pracují u výrobní linky, o to víc se ale soustředí na své děti. Do jejich vzdělání investují hodně energie, času i prostředků, chtějí, aby se měly lépe než oni sami.
Je to obecný trend, že rodiče migrantů chtějí pro své děti kvalitní vzdělání a třeba i vzdělání vysokoškolské?
To platí. Rodiče to měli těžké, zažili a zažívají stále těžkosti spojené s odchodem ze své země, třeba i s velkým zadlužením v mateřské zemi, zdlouhavým jednáním s českými úřady a chtějí, aby to jejich děti měly snazší, aby se vzdělaly a aby vedly spokojenější život. Speciálně je to vidět právě u vietnamské komunity. Vietnamské děti patří v našich školách k premiantům, ne snad proto, že by byly nadanější než české děti, jsou ale houževnatější dříči, rodiče je pod vlivem svých těžkostí vedou k učení a více na jejich studium dohlíží. České děti žijící v dostatku považují dosažitelnost studia za samozřejmost. Je však možné, že k tomuto posunu dojde i u cizinců a další generace jejich dětí.
Můžeme tedy očekávat nástup šikovných studentů vietnamského původu na české vysoké školy?
Vietnamci žijící u nás chtějí pro své děti to nejvyšší a nejlepší vzdělání. Je s nimi třeba počítat.
Je česká společnost integraci cizinců nakloněna?
Nesetkala jsem se s tím, že by byla česká společnost nějak výrazně xenofobní, takový obraz vytváří či minimálně podporují média. Za pět let existence Centra se nám stalo jen jednou, že nám Čech vynadal, co že to pro ty cizince všechno děláme a proč neděláme něco pro něho. Ale asi to nedokážu přesně posoudit, obklopují mě spíš lidé, které cizinci a integrace zajímá a jsou tomu tématu nakloněni.
Co může pro integraci cizinců udělat každý z nás v běžném dni svými silami?
Být vstřícný. Před dnešní přednáškou jsem si ve vašem univerzitním časopise četla příběh čínského studenta, který k vám přišel studovat. Popisuje, jak přijel do Liberce, nerozuměl vůbec česky, nemohl najít cestu na univerzitu, byl ztracený. Až oslovil mladíka, který ho ochotně dovedl do kampusu a pomohl mu i s ubytováním na kolejích. [Rozhovor s Guo Cheng Zhuem čtěte na T-UNI online v nejbližších dnech nebo již teď v archivu časopisu T-UNI 360 na str. 20, pozn. redakce.] To je přesně ono! Nabídnout pomocnou ruku, když někdo potřebuje, být otevřený a zajímat se o druhé. To platí pro vztahy mezi lidmi všeobecně. V soužití s cizinci je to běh na dlouhou trať, je to ale jediná možná cesta. Globalizační tlaky jsou velké, lidé migrují, počty cizinců rostou, v Evropě klesá porodnost, v zemích třetího světa narůstá, cizinci k nám budou přicházet a jediná možná cesta bezproblémového soužití je spolupráce.
Děkujeme za rozhovor.
| Centrum na podporu integrace cizinců Libereckého kraje sídlí v Liberci v Hanychovské ulici, 622. V roce 2010 ho zřídila Správa uprchlických zařízení Ministerstva vnitra ČR. Poskytuje především sociální a právní poradenství, kurzy českého jazyka a kurzy sociokulturní orientace. Služby jsou zdarma pro cizince z tzv. zemí třetího světa (země mimo EU, EHS a Švýcarsko), kteří mají v České republice dlouhodobý nebo trvalý pobyt. V loňském roce služeb libereckého centra využilo na 900 klientů z 10 tisíc cizinců ze třetích zemí žijících v Libereckém kraji. Web: www.integracnicentra.cz/LibereckyKraj/LK.aspx# Facebook: www.facebook.com/cpic.liberec |
Další články v rubrice
Legendy české architektury vzdaly hold autoru ikonického Ještědu. Odstartoval rok oslav Karla Hubáčka a liberecké FUA
Múzou políbený architekt, učitel i charakterní člověk. Tak vnímali Karla Hubáčka jeho spolupracovníci a lidé, které zakladatel ateliéru SIAL, autor ikonického horského hotelu a vysílače na Ještědu a duchovní otec dnešní Fakulty umění a...
Studenti připomněli památku 17. listopadu svobodomyslným jazzem
Koncert k připomínce událostí 17. listopadu odehrálo v univerzitní aule symbolicky studentské trio hudebníků z Katedry jazzové tvorby Akademie múzických umění v Praze. Před blížícím se Dnem boje za svobodu a demokracii a Mezinárodním dnem...
Studentská přehlídka Bakalaureáty představí letos poprvé i absolventské práce magistrů
V roce 2021 nastoupili na katedru designu Fakulty textilní TUL první studentky a studenti nového navazujícího studijního programu zaměřeného na design. Letos tak končí své studium a představí své práce na výstavě „První magistři a Bakalaureáty“....
