Na stáž hrazenou z Fulbrightova programu odletěla další naše doktorandka z katedry netkaných textilií a nanovlákenných materiálů. Kateřina Strnadová s manželem stráví deset měsíců ve městě Ann Arbor ve Spojených státech. Kateřina především na oddělení Biomedical Engineering University of Michigan, kde se bude věnovat tomu, co mohou speciální mikrovlákna z našich laboratoří přinést tamnímu vývoji implantátů nervových tkání. V prvním příspěvku, který ze své stáže do redakce T-UNI poslala, se však do laboratoří ještě nepodíváme.
V následujícím textu bych vám ráda přiblížila naše začátky se zabydlováním v USA. Je to pro nás obrovská zkušenost, když člověk musí začít v cizí zemi úplně od začátku.
Bydlení
Bydlení jsme řešili hodně dopředu ještě v Čechách, nakonec jsme si vybrali variantu spolubydlení. Náš pokoj je velmi prostorný a máme i soukromou, i když malou koupelnu, což je na místní poměry dobré. Jedinou nevýhodou je komplikovaná dostupnost, pokud člověk nevlastní auto.
Placení
Asi první věc, kterou jsme v USA byli schopni zařídit, byl bankovní účet. Bank je v samotném Ann Arbor nepřeberné množství. My jsme vybrali banku Chase, což je velká národní banka. Na informační schůzce Fulbrightovy organizace nám doporučili vybírat větší bankovní společnosti, především kvůli platbám ze zahraničí, které jsou pak méně problematické. Za bankovní převody na váš účet ze zahraničí, ale i v rámci USA se platí, proto tu bankovní převody moc nefrčí. Nejčastěji se platí kartou, šekem nebo cash.
Univerzitní autobusy
Na místní dopravu si člověk musí celkem zvyknout. Amerika rozhodně nepatří k zemím s vypracovanou infrastrukturou městské dopravy. Ann Arbor je již celkem velké město (asi jako Liberec). Tři čtvrtiny města tvoří univerzita, a tak má Ann Arbor velmi dobrou strukturu univerzitních autobusů, které jezdí každých 10 minut, ovšem pouze ve všední den, některé linky pak pouze v době výuky některých kurzů. K tomu má Ann Arbor vlastní městskou dopravu, která ho mimo jiné propojuje se sousedním Ypsilanti.
Autobusy městské dopravy jezdí ovšem jen 2x do hodiny, a když musíte přestupovat, tak na sebe tak úplně nenavazují. Tudíž třeba cesta z našeho podnájmu do centra Ann Arbor je výprava na 1,5 hodiny jízdy. Studenti University of Michigan mají studentské i městské autobusy zadarmo.
Všechny zastávky jsou na znamení, jsou pojmenované podle křižovatek ulic, na kterých se vyskytují, a nejsou hlášené dopředu. Takže pokud nevíte, kde máte vystoupit, a nesledujete jezdící popisky zastávek u řidiče, tak si ani nespočítáte, kde máte vystoupit.
Zkoušíme kola
Proto jsme jako jednu z prvních věcí pořídili kola! Čistá doba našeho ježdění na kole bude vzhledem k očekávanému sněhu asi čtyři měsíce, koupili jsme proto nejlevnější horská kola v supermarketu za 80 USD. Plus výbavičku jako helmy, zámky, pumpička… A protože jsem hned druhý den píchla, tak také nová duše a lepení.
Nicméně ani s kolem cestování do města a do školy není žádná hitparáda. Do centra to máme dle navigace (na kole) asi 45 minut. Já to však jela do centra 1,5 hodiny, i když z jiné strany. Kolo si můžete vzít i s sebou do autobusu (ne však do autobusů univerzitních). Kuriozitou je, že kola se vozí na autobusu na rámu vepředu. Je tam místo jen pro dvě kola, takže každé další má smůlu. Už se mi i podařilo kolo na autobusu zapomenout, naštěstí vše dobře dopadlo a s kolem jsem se shledala!
Byli jsme opakovaně upozorňováni, že na kole je to po silnici nebezpečné a že se máme snažit být co nejvíce vidět (světýlka a blikačky), američtí řidiči se ale většinou velmi snaží a vyhýbají se vám obloukem, pokud to jde. Když jedete po chodníku, vždycky vám dají přednost, jako byste byli chodci. Pokud je dopravní špička, je jízda po silnici vzhledem k počtu aut dost nepříjemná.
Jedině auto!
Bez auta se tu člověk prostě neobejde. Mimo centrum města a obchodní centrum tu ani nevedou chodníky. I když občas můžete na zbloudilý úsek chodníku uprostřed ničeho narazit, většinou však záhy končí vprostřed trávníku.
Koupě auta pro mě osobně byla asi nejvíce stresující událost. Kupujete auto, které vzhledem k vašemu rozpočtu nebude žádná hitparáda, a potřebujete, aby vydrželo rok jezdit pokud možno bez jakéhokoliv zásahu. My jsme si dali rozsah našich finančních možností kolem 3000 USD, za což se již tady kolem Ann Arbor daly sehnat celkem slušný kousky. Nakonec jsme pořídili na místní poměry celkem malé auto, SUV značky Satur (Saturn Vue), ročník 2003, třílitr s kombinovanou spotřebou asi 22 mil na galon (takto se udává spotřeba v USA). Je nerezavé (velké procento aut je tu opravdu hodně zrezlých!) a bez závažných závad.
S autem je nutné vyřešit pojištění a také řidičák – i když můžete řídit i s mezinárodním, americký řidičák je výhodou. Řidičák totiž slouží v Americe jako hlavní identifikační průkaz. Nicméně abyste o řidičský průkaz mohli žádat, musíte mít takzvané Social Security Number (SSN) nebo doklad o tom, že ho nedostanete (Certificate of Ineligibility). Jako Fulbrightista můžete o SSN žádat, ale ne dříve než vás oficiálně zaevidují na americké půdě. Takže na řidičák stále čekáme.
Kampus King Size
Ann Arbor je nádherné univerzitní město. Krom toho, že v Americe je velké všechno, univerzita je opravdu, ale opravdu obrovská! Má tři hlavní kampusy – centrální, severní a jižní (a východní kampus v Ypsilanti). Plus spoustu přilehlých budov a sportovišť.
Já budu pracovat v severním kampusu na oddělení Biomedical Engineering. Hned druhý den po příletu jsem měla schůzku s profesorem Sheou, v jehož skupině budu celých devět měsíců pracovat. Pan profesor i ostatní kolegové a studenti jsou velmi vstřícní. Ostatně jako zatím všichni, se kterými jsme tu přišli do styku.
Jakmile se proškolím v bezpečnosti práce v laboratořích a jakmile se tu rozkoukám a pochytím, čeho všeho jsou tu v laboratořích schopni, tak vám ráda přiblížím, co tu vlastně dělám.
Z Ann Arbor zdraví Kateřina Strnadová,
doktorandka Fakulty textilní TUL
| „Fulbrightova“ katedra Kateřina Strnadová je v pořadí již třetím stipendistou Fulbrightova programu z katedry netkaných textilií a nanovlákenných materiálů Fakulty textilní TUL. Katedra si zapsala první úspěch ve Fulbrightově programu v roce 2010, kdy na Clemson University v Jižní Karolíně vycestoval profesor David Lukáš, kterého na stáži doprovázel tehdy doktorand katedry Petr Mikeš. Před třemi lety vyjela díky Fulbrightovu programu do USA také naše studentka Jana Horáková. Na T-UNI pravidelně shrnovala své zážitky v článcích Amerika in vivo. |
Další články v rubrice
TUL s Nanoasociací spolupracují na propagaci a prezentaci výsledků v oblasti »nano«
Rozšíření povědomí o přínosech nanotechnologií pro společnost, propagace „nano“vynálezů z univerzity, sdílení informací a zkušeností například v oblasti evropské legislativy vztahující se na nanomateriály a nanotechnologie, to jsou konkrétní...
Pomáháme dětem čelit reklamě a odhalit marketingové kampaně
Děti jsou nejbezbrannější cíle internetových kampaní a právě nejmenším konzumentům webového obsahu se snaží pomoci unikátní projekt, na němž tři roky spolupracovali odborníci dvou fakult Technické univerzity v Liberci a Akademie věd ČR. Výsledkem...
I díky vašemu hlasu může získat autonomní modulární platforma z TUL v soutěži Regiostars 2023 Cenu veřejnosti
Projekt ANTeTUL na vývoj samořiditelného užitkového vozidla pro přepravu nákladu v obtížných podmínkách bojuje ve finále evropské soutěže Regiostars 2023 o nejvyšší umístění ve své kategorii a jasno bude v listopadu. Do soutěže, jež oceňuje...
