Kateřina Strnadová je třetím členem naší katedry netkaných textilií a nanovlákenných materiálů, který získal prestižní Fulbrightovo stipendium. Díky němu odletěla na dva semestry do Ann Arbor ve Spojených státech, kde se na oddělení Biomedical Engineering University of Michigan pokouší snoubit výhody speciálních mikrovláken z libereckých laboratoří s tamním vývojem implantátů nervových tkání. Ve svém druhém příspěvku nás zavedla přímo do srdce výzkumu, do laboratoří skupiny profesora Shey.
Pracovní skupina profesora Shey, jejíž budu skoro rok součástí, je celkem velká a podobně jako u nás rozdělená do několika menších podskupin podle tématu, kterému se věnují. Skládá se převážně z postdoků, doktorandů a bakalářských a magisterských studentů, řekla bych, že převážně z USA, i když spousta z nich má předky například z Asie, ale i z Čech.
Pracovní režim se tu člověk od člověka dost různí. Studenti mají i hodně výuky, takže si práci organizují podle toho. Většina lidí ovšem chodí do práce zhruba kolem 9.00 hodin, i když je tu pár jedinců, kteří chodí již kolem 8.00. Domů pak chodí podle toho, jak mají práci. Většinou v pozdních odpoledních a večerních hodinách. A není tu vůbec neobvyklé, že chodíte do laborky i o víkendu.
Já jsem do laboratoří nahlédla snad již první den, co jsem se objevila ve škole. Nicméně abyste mohli oficiálně experimentovat, je nutné si projít hned několika školeními. Patří mezi ně taková ta základní, jako bezpečnost práce s chemikáliemi, jak správně zacházet s autoklávem, suchým ledem a podobně, až po ta, co jsou specifická pro danou laboratoř, ve které pracujete, případně speciální školení například na elektronový mikroskop. Celkem jsem absolvovala sedm základních školení bezpečnosti práce, všechna jsou zakončená testem, ve kterém musíte dosáhnout 80% úspěšnosti, jinak musíte celé školení opakovat znovu. A poté už hurá do práce.
Přísně se tu v laboratoři dodržuje nošení ochranných pomůcek, a to nejen pláště, rukavic, dlouhých kalhot a plných bot, ale také ochranných brýlí. Jako i v jiných laboratořích i zde jsou pravidelné kontroly bezpečnosti práce. Pokud laboratoř opakovaně nedodržuje bezpečnostní předpisy, může se i stát, že přijde o granty anebo v budoucnu žádné nedostane.
Zásadní přístroje nebo úkony má na starosti vždy jeden ze studentů, který vás proškolí, jemu také hlásíte jakékoliv závady či nedostatky. Já jsem například ještě absolvovala školení a zácvik na SEM. Pokud mikroskop nepoužíváte více jak tři měsíce, musíte zácvik opakovat. Hodina na SEM pak laborku stojí kolem 50 USD (asi podle typu mikroskopu).
Dodržují se tu pravidelné meetingy, kdy jednou za 14 dní je meeting celé skupiny a každý týden je pak setkání jedné z podskupin. Na tom celoskupinovém pak dostane prostor prezentovat své výsledky vždy jeden student. Prezentace trvají zhruba hodinu až hodinu a půl a doprovází je vždy velká diskuse. A protože se začíná ráno (9:30), je v rámci meetingu zajištěna i snídaně, kterou chystá vždy ten, co měl prezentaci minule.
Dále je možné sjednat si schůzku s profesorem i osobně. Na každou schůzku si pak připravíte dokument (Word, PowerPoint), ve kterém popíšete, co chcete projednávat, cíle vašeho projektu, naplánované experimenty, data, vyhodnocení, návrh publikace. A tento dokument pošlete profesorovi dva dny dopředu před plánovanou schůzkou. Takto máte pak mnohem více času projednat důležité věci a nemusíte se zabývat základními informacemi.
Co se mi tu velmi líbí, je to, že všechny mítinky a společné aktivity mají velmi dobře organizované přes Google Calendar, který sdílí celá skupina, a všichni mají přehled, co se děje. Organizaci mítinků má na starosti jeden člověk, který má zároveň přístup ke kalendáři profesora, a je tedy schopný vše naplánovat dle jeho časových možností. Velmi dobře tu funguje i „systém narozenin“, životní výročí členů skupiny jsou opět sdílená přes Google Calendar a slaví se většinou společně v pátek odpoledne. Ten, kdo měl narozeniny naposledy, přinese dort oslavenci, všichni mu zazpívají Happy B-Day a pak se vrhnou na dort.
Tím to ale nekončí. Například po příjezdu dostanete „Arrival To Do List“, kde máte bod po bodu vypsané, co všechno a kde si máte zařídit, jaká školení potřebujete, jak se vyřizují objednávky nebo jak se připravit na schůzku s profesorem. Na serveru pak mají uložené všechny protokoly, ke kterým máte kdykoliv přístup.
Celkově je tu prostředí v zásadě přátelské, lidi jsou moc milí, chtějí si povídat, jsou zvědaví, co dělám, jak to chodí u nás. A i když jsem byla celé laborce představena již relativně na začátku mého pobytu, tak až po mé prezentaci získali lepší představu o tom, kdo jsem, odkud jsem a co tu dělám, a naše vztahy se tím o něco více prohloubily.
Z Ann Arbor srdečně zdraví
Katka Strnadová,
doktorandka fakulty textilní
Další články v rubrice
Podle štítku bezpečně poznáte, jestli tričko už někdo pral. Novinka pomůže e-shopům s módou i jejich zákazníkům
E-shopy jsou na ně krátké. Někteří zákazníci si objednají oblečení, nosí ho, pak vyperou a pošlou zpět v zákonné lhůtě 14 dní s tím, že zrovna tento kousek se jim do šatníku nehodí. E-shopy nemají moc šancí prokázat, že oděv už zákazník nosil a...
Pomáháme dětem čelit reklamě a odhalit marketingové kampaně
Děti jsou nejbezbrannější cíle internetových kampaní a právě nejmenším konzumentům webového obsahu se snaží pomoci unikátní projekt, na němž tři roky spolupracovali odborníci dvou fakult Technické univerzity v Liberci a Akademie věd ČR. Výsledkem...
Pomůžeme světu zbavit se tun textilního odpadu
Recyklace textilu už nemůže být jednodušší. Celou bundu, kalhoty nebo tričko z bavlny i veškerých syntetických materiálů včetně zipů, knoflíků a druků rozemelete na co nejmenší částečky, směs zalijete pryskyřicí a vylisujete z ní pevnou desku. Tu...