Pomáhá napravovat duše studentů otřesené setkáním se smrtí nebo bezmocí

P0006438-2.jpg
Klinická psycholožka Vendula Kolářová se celorepublikově podílí na rozvoji psychické podpory pro studenty zdravotních oborů i pro všechny zdravotníky. Foto: Adam Pluhař, TUL

ROZHOVOR Psycholožka Vendula Kolářová je členem týmu, který studentům Fakulty zdravotnických studií TUL pomáhá vypořádat se s obtížnými či hraničními situacemi při záchraně lidského života. Realita ostrého výjezdu v sanitce nebo častá bezmoc v nemocnicích dokáže zamávat i s psychikou zkušených zdravotníků, natož studentů FZS na praxích. Fakulta proto studentům nabízí psychickou podporu.

Psycholožka Kolářová, jež na fakultě zároveň vyučuje krizovou komunikaci, při níž učí budoucí záchranáře i sestry, jak čelit agresi či sebevražednému jednání, má nyní práce víc než jindy. „V době pandemie se hodně objevuje frustrace z distanční výuky, toho, že studenti obtížně skloubí práci do školy s působením v nemocnicích,“ říká psycholožka Vendula Kolářová.

Jak dlouho a proč fakulta psychickou podporu studentům poskytuje?

Datuje se to ke konci roku 2019. Tehdy se naše studentky během jednoho měsíce dostaly u liberecké záchranky do velmi zátěžových akcí. V jednom případě šlo o složitý zásah v Hamru na Jezeře. V areálu, kde se likvidují nebezpečné odpady, došlo k výbuchu a do ovzduší unikly nebezpečné látky. Zemřel tam i člověk. U tohoto zásahu byly tehdy dvě naše studentky. Obě musely projít lékařským vyšetřením, případ se hodně medializoval. Na dívky to velmi těžce zapůsobilo. Pak se studenti dostali i do dalších náročných situací. Proto jsme se s vedením fakulty dohodli, že je potřeba našim studentům možnost psychického ošetření standardně nabízet. O tom, že jsme jim jako psychosociální podpůrný tým TUL k dispozici, a že se nám mohou s čímkoliv svěřit při osobní konzultaci, se dozvídají hned v prvním ročníku. Zároveň mohou využít i nepřetržité anonymní linky 530 331 122.

Jak byste psychickou podporu, kterou váš tým studentům poskytuje, charakterizovala?

Jedná se o první psychické ošetření po náročné profesní události. Psychická podpora pomáhá nadlimitní události zpracovat a uzavřít. Je to předvoj odborné psychologické péče a je určena všem zdravotnickým studentům.

Kolik členů má tým, který studentům FZS poskytuje psychickou podporu?

Kromě mě, jako psychologa, jsou to ještě dvě kolegyně ze záchranné služby Šárka Kalinová a Klára Rozmarová. Jedná se skutečně o psychickou podporu po zátěžových situacích, nejde o odbornou psychologickou péči.

Předpokládám, že pomoci nejvíc využívají studenti programu zdravotnický záchranář. Je to tak?

Tuto službu opravdu nejvíc poskytujeme studentům zdravotnického záchranářství. Při praxích zkrátka zažívají výrazné a zátěžové situace. Naši podporu ale vyhledávají i studenti všeobecného ošetřovatelství. Tam se v poslední době jednalo o situace spojené s působením v nemocnicích.

Obrací se teď na vás víc studentů než dejme tomu před rokem?

Praxe byly zátěžové i před tím. Ale určitě jsou teď počty výraznější.

Proč?

Jedna věc je nový fenomén koronaviru a všech obtíží, které s sebou nese. Druhá se týká toho, že studenti třeba působili v nemocnicích, zároveň ale museli plnit školní povinnosti, přitom neběžela prezenční výuka. Je tam také hodně znát frustrace. Nastoupili do prváku, těšili se na studentský život a on se nekoná. Často mají i pocit, že se toho málo naučili.

Jak sezení probíhá? Povídáte si se studentem a rozebíráte tu dramatickou situaci?

Jsou to podpůrné rozhovory, každé sezení trvá asi hodinu. Student přinese téma, nějakou situaci a potřebuje ji rozebrat. Je to pro něj zážitek, o kterém se mu třeba zdá, cítí z něj úzkost. Tady může říct věci, které nechce ventilovat nikde jinde. Třeba, že se bál, že měl vztek a podobně. Vůbec se ale nemusí jednat o dramatické události. Někdy to může být třeba špatná komunikační situace na pracovišti, jindy potřebuje více porozumět všem zdravotnickým okolnostem, které se na místě odehrály. To je pak otázka na kolegyně.

Je pro studenty těžké říct si o psychickou pomoc, nebo s tím už tato mladá generace nemá problém?

Myslím, že je to hodně individuální. Pro někoho je to těžší, ale určitě s tím tato generace má menší problém, než jaký měla ta dřívější. Mladí lidé to čím dál víc berou jako standard. My je ostatně učíme, že pokud chtějí dělat dobře tuto zátěžovou práci, musí o sebe také pečovat. Myslím, že i to hodně pomáhá.

Co se může s člověkem stát, když cítí, že s ním něco není v pořádku, psychickou podporu by ale nevyhledal?

Když to nebude vybublávat ven, může se stát, že se stres a napětí uvnitř bude kumulovat a začnou se objevovat další obtíže, například tělesné. Nespavost, podrážděnost, zhoršené stravování, různé tělesné bolesti. To, že to necháte odejít, je všeobecně léčivé. Ne každý ale dokáže povídat. Jsou lidé, kteří to potřebují vysportovat a vlastně po celou dobu kovidu měli ty vyrovnávací strategie, jako je sport nebo nějaké umění velmi omezené.

Zastavme se u koronaviru, který se týká celé společnosti. Řešili s vámi studenti víc své těžké stavy, pokud se třeba setkávali s úmrtími nebo je frustrovalo, že těm lidem nedokáží pomoci?

Ano. Objevovalo se tam téma bezmoci. Někteří studenti prakticky do té doby nezažili úmrtí nebo neviděli mrtvého člověka a najednou to bylo v nemocnicích častější. Někdy přicházejí i s tím, že jsou na praxi, kde jsou víc hozeni do vody a nikdo nemá tolik prostoru je provádět. Hodně záleželo na pracovišti, jestli tým fungoval dobře, zda studenty podržel. Času bylo málo a zátěž pro nemocnice to byla obrovská. Zátěžové pro ně ale bylo i čekání, jestli budou, nebo nebudou povoláni do nemocnic. Přímá výuka byla přerušená a oni se obecně vypořádávali s obdobím nejistoty.

Kolik studentů se na vás obrátí za týden?

Bývá to tak kolem tří studentů, katedra není zase tak velká. Studenti ale nemusí přicházet jen osobně. Fungujeme v rámci celostátního systému psychosociální intervenční služby. Jde o podporu zdravotníků a zároveň studentů. V rámci systému je už rok zprovozněna nonstop podpůrná linka pro zdravotníky i studenty lékařských a zdravotnických oborů vysokých a středních škol v republice. I naši studenti tedy mají možnost využít této linky a zavolat anonymně, pokud nechtějí jít za někým, kdo je zná z přednášek. Tyto počty se dají těžko vyčíslit. Na webové stránce mají také možnost rezervace online individuálního i skupinového setkání. Dáváme i našim studentům na výběr, zda využijí anonymního systému, nebo naší osobní pomoci.

Zažila jste situaci, kdy byl student v tak těžkém stavu, že zvažoval nechat školy a opustit vytyčenou dráhu zdravotníka, pak ale znovu získal chuť?

Takové situace se samozřejmě někdy objevují. Na praxi jdete s nějakou představou. A když se to té představě vymkne, otřese to jejich jistotou. Pro některé studenty teď bylo těžké třeba jen skloubit nasazení na záchrance nebo v nemocnicích se školními povinnostmi. Kromě ostré praxe museli fungovat v rámci školy, skládat zápočty, zkoušky. Navíc výuka nebyla v plnohodnotné formě. I distanční výuka je hodně zátěžová.

Věnujete se i zdravotníkům. Vyhledávají teď i oni víc vaši pomoc? 

Určitě. Řekla bych, že zdravotníci o dost víc než studenti. U zdravotníků ta čísla obrovsky narostla. Řekla bych tak o dvě stě procent. Období covidu je už velmi dlouhé.

S jakými obtížemi k vám chodí? Člověka napadne, že jsou na zátěžové situace zvyklí.

Na začátku epidemie to byly velké strachy z kovidu, z toho, že nakazí blízké lidi. Bývá to ale i velké vyčerpání, protože zdravotníci mají obrovské množství služeb, jsou neskutečně přetažení. Když se tohle vše zkombinuje, je zaděláno na problém.

Musela jste rozšiřovat ordinační hodiny?

Musela jsem hodně upřednostnit zdravotníky. O dost méně teď v době covidu funguji v dlouhodobé péči třeba pro chronické pacienty a o hodně víc se věnuji akutnímu ošetření a krizovým intervencím. Máme v rámci nemocnic v kraji dohodu, že zdravotníci dostanou přednostní ošetření.

Souhlasíte s tím, že doba psychicky náročná pro všechny napříč profesemi zvyšuje počet lidí, co hledají pomoc u psychologů a psychiatrů nebo berou psychofarmaka?

No, je to tak. Ve své ordinaci to vidím. Ta čísla za rok obrovsky narostla a pořád se to nezastavuje. A víme, že budou dál narůstat. Protože mnoho lidí, co prodělali covid, mají dál psychické potíže. Poruchy spánku, úzkostné stavy. Týká se to i lidí, co měli lehčí průběh, natož těch, co ho měli těžší. Pak jsou tu samozřejmě lidé, co už rok nemohou pořádně pracovat, jsou frustrovaní, těžko se uživí. Je to taková směsice pohnutek. A obrovsky narůstají i počty náctiletých, co jsou na distanční výuce. I pro ně je to těžké období.

Abychom neskončili chmurně. Co vám udělalo v poslední době radost?

Mám vždy radost, když dostanu pozitivní ohlas na svoji práci. Když mi někdo třeba napíše, že mu schůzka pomohla a přinesla mu úlevu. Vidím, že tyto věci mají smysl.

Adam Pluhař

Mgr. Vendula Kolářová

(*1977)

Pracuje  jako klinický  psycholog, psychoterapeut a  supervizor v Liberci.  Vyučuje  studenty FZS v krizové komunikaci a   celorepublikově se podílí na rozvoji  psychické podpory pro  studenty  zdravotních oborů i pro všechny  zdravotníky. Vede kurzy Krizové intervence, První  psychické pomoci a  Kolegiální podpory v rámci  NCONZO  Brno.  V rámci  úvazku na  ZZSLK  vede tým psychosociální podpory a podílí  se  na  ošetření  záchranářů  i obyvatelstva po náročných  událostech.  Je  odborný  garant Systému psychosociální intervenční služby http://www.spis.cloud/.

Další články v rubrice

dfsf.jpg

Novou kvestorkou TUL je Martina Froschová

Absolventka naší ekonomické fakulty působila posledních 14 let na pozici asistentky kvestora Technické univerzity v Liberci. Zná tedy velmi dobře univerzitní prostředí i příslušnou legislativu.

15. 3. 2024 | Lidé | 540

Zůstaň v kontaktu s univerzitou

T-UNI Univerzitní časopis /
University Magazine

Nepřehlédněte
tipy redakce

dfsf.jpg

Novou kvestorkou TUL je Martina Froschová

Absolventka naší ekonomické fakulty působila posledních 14 let na pozici asistentky kvestora Technické univerzity v Liberci. Zná tedy velmi dobře univerzitní prostředí i příslušnou legislativu.

15. 3. 2024 | Lidé | 540