Nejsilnější emoce provázely členy sboru Bohemia Chór FP TUL v průběhu jejich desetidenního anglického turné. Když komponovaným pořadem přibližovali tragiku války na Ukrajině, zemřela královna Alžběta II.
Země se ponořila do smutku, přesto sbor během svého desetidenního turné většinu ze svých koncertů odehrál. Dvanáct koncertů jen získalo nový, netušený rozměr. „O smrti královny jsme se dozvěděli hned po jednom z našich koncertů. Zrovna jsme se procházeli po jedné anglické obci, takže jsme byli přímými svědky náhlé změny celkové atmosféry. Okamžitě se vylidnily ulice,“ popsala studentka Tereza Tláskalová první dojmy z přelomové dějinné události, jíž byla svědkem. „Bylo zvláštní procházet prázdnými ulicemi a vidět téměř v každém okně domu obrazovky přehrávající stejný program… Všechny vlajky v obci byly stáhnuty na půl žerdi během krátkého okamžiku,“ vzpomněla Tereza na první chvíle, které následovaly po smutné zprávě.
Studentský sbor odjel do Anglie na žádost škol a veřejnosti přiblížit osudy rodin válečných uprchlíků z Ukrajiny, kteří našli své útočiště na Liberecku. Komponovaný pořad „Když promlouvá kraj našich domovů – When the Motherland Calls“ také ukázal dobrovolnickou pomoc, jaké se běžencům dostalo od TUL i nelhostejných obyvatel Liberecka.
Pravdivé příběhy ukrajinských uprchlíků
Autoři programu, pedagogové FP TUL Jana Konvalinková z katedry primárního vzdělávání a Christopher Muffett z katedry anglického jazyka posbírali mnoho příběhů z Libereckého kraje, z měst, městeček a vesnic v okolí. „Vytvořili jsme několik linií. Jedna vyprávěla situaci z pohledu matky, které záleží na každém lidském životě a vše hluboce prožívá. Druhá o otci, kterého se dítě na dálku vyptává na detaily na frontě. On ale chce slyšet, že je jeho dítě v bezpečí a jestli tam, kde je, kvetou stromy a je klid a mír. Další pohled mluvil dětskýma očima, kde nejmilejší medvídek, kterého dítě svírá v náručí vypráví vše, čím společně procházeli od vypuknutí války. Všechny příběhy jsou pravdivé a sestavené z mnoha autentických příběhů z regionu,“ uvedl Christopher Muffett.
Sbor odehrál dvanáct koncertů. Zpíval ve třech školách, ve dvou domovech pro seniory a ve velkých kostelích, kde se sešly tři generace posluchačů. Zrušen byl jen koncert, který byl naplánovaný 9. září „Den po skonu královny (královna zemřela 8. září v 16:30, BBC to oficiálně oznámila dvě hodiny nato) jsme se svým programem navštívili střední školu Sir John Lehman School. Večer jsme měli vystupovat v Southwoldu v Sacred Heard Church pro veřejnost a tento koncert byl jako jediný zrušený. Místo toho jsme ale zpívali pro seniory v St. Barnabas v Southowold a pro příchozí, kteří přesto přišli na koncert k Community center – st. Edmund´s Hall v Southwold,“ přiblížila sbormistryně Jana Konvalinková.
„Pořadatelé se obávali, že kdybychom měli koncert, mohlo by to být vnímáno jako neuctivé. Lidé nám však na všech místech, kde jsme představili náš program ukazovali, jak důležité je mluvit o bezpráví,“ zmínil Christopher Muffett postoj Britů ke komponovanému pořadu sboru v době, kdy jejich země ztichla.
Všichni oslovení sboristé popsali pocity v zemi jako nejintenzivnější smutek. Krátce po smrti královny začali lidé chodit na veřejná místa a do kostelů, aby psali kondolence. Nikde nechyběl portrét královny. Studenti také na přání posluchačů zpívali obměněnou anglickou hymnu – God save our gracious king. Nikoliv God save our gracious queen, jež zněla posledních 70 let.
Sboristé se báli, aby smutná událost nezastínila hrůzu, jaká probíhá ve východní Evropě. Reakce posluchačů je ale potěšily. „Přinesli jsme lidem povědomí o celé situaci na Ukrajině i u nás. Jak fungují uprchlická centra, jak se Ukrajinci začleňují do naší společnosti a jak jim jako stát pomáháme. Při debatách po koncertech se mi mnoho Britů svěřovalo, že samozřejmě o válce věděli, ale že ji vždy brali jako něco, co jde mimo ně. Koncert jim prý pomohl pochopit situaci z jiné strany a celkově konflikt přiblížil v lidské rovině,“ uvedla sboristka Libuše Bořilová.
„Místní byli dojati, mnozí plakali. Přinesli jsme jim hlubší pochopení důsledků války. Některé části našeho programu prezentovaly čistá fakta. Kolik lidí zemřelo, kolik jich bylo vysídleno, kolik dětí je bez otce a podobně. Známe totiž dobře osudy jednotlivců v našem okolí,“ přidal zase Christopher Muffett.
Emoční vypětí až na dřeň
Studenti se shodují v tom, že program turné byl pro ně extrémně emocionálně vyčerpávající. „Nejsilněji na mě nejspíš působila minuta ticha a modlitba na počest královny, kterou jsme společně s diváky skoro vždy před naším programem drželi,“ řekla Libuše Bořilová.
„Atmosféra smutku se velmi rychle dostala pod kůži nám všem. Každou minutou ticha, kterou jsme den za dnem napříč koncerty drželi, jsem se nechala obklopit a přemýšlela nad událostmi letošního roku. Snad vše špatné již brzy odejde a zůstane jen to dobré,“ podotkla Markéta Poláková.
Nejsilnější zážitek popsal každý ze studentů jinak. Pro Terezu Tláskalovou vůbec nesouvisel s úmrtím královny. „Velice mě překvapila otevřenost a laskavost lidí v Anglii. Jejich vděčnost za naše koncerty. Koncertů bylo opravdu mnoho a bylo to velice náročné, ale ti lidé za to opravdu stáli.“
Christopheru Muffettovi zase nejvíc utkvěl moment ze soboty 10. září, kdy sbor zpíval v kostele a na panství v Sotterley. „Kostel je starý osm set let a je ve vlastnictví šlechtického rodu Barne, který dal povolení k pořízení oficiálních fotografií sboru. Na náš koncert přišly čtyři generace rodu Barne. Všude kolem kostela byly hroby padlých. Všichni synové rodu Barneových byli zabiti v první světové válce a byli pohřbeni v místech, která nás obklopovala. Když jsme zpívali slavnou skladbu Abide with me, věděl jsem, že tito muži poslouchají.“
Můžete se podívat na záznam z vystoupení v Lowestoft.
Univerzitní sbor vystoupil v Anglii už potřetí. V roce 2018 se v zemi představil komponovaným pořadem, v němž spojil silné příběhy rodin členů sboru z doby totality let 1948–1968 s hudebním prvkem. Psali jsme. Dalším projektem byly Vlaky naděje k poctě Sira Nicholase Wintona – I ´ll take that one z roku 2019. Strhující příběhy dětí, které Sir Nicholas Winton zachránil před odvlečením do koncentračních či vyhlazovacích táborů. Na T-UNI jsme psali v článcích: Vzkaz Barbary Winton a Osudy Wintonových válečných dětí ožívají.
Adam Pluhař
Další články v rubrice
Podpořte naše autory v soutěži Kniha roku Libereckého kraje. V prestižní soutěži máme pět publikací
Hned pět publikací autorů spojených s Technickou univerzitou v Liberci může zabodovat v soutěži Kniha roku Libereckého kraje. Ty nejlepší loni vydané publikace bude hodnotit odborná porota. Ale po celý březen může na internetu veřejnost hlasovat v...
Studenti připomněli památku 17. listopadu svobodomyslným jazzem
Koncert k připomínce událostí 17. listopadu odehrálo v univerzitní aule symbolicky studentské trio hudebníků z Katedry jazzové tvorby Akademie múzických umění v Praze. Před blížícím se Dnem boje za svobodu a demokracii a Mezinárodním dnem...
Legendy české architektury vzdaly hold autoru ikonického Ještědu. Odstartoval rok oslav Karla Hubáčka a liberecké FUA
Múzou políbený architekt, učitel i charakterní člověk. Tak vnímali Karla Hubáčka jeho spolupracovníci a lidé, které zakladatel ateliéru SIAL, autor ikonického horského hotelu a vysílače na Ještědu a duchovní otec dnešní Fakulty umění a...
