V rámci projektu “Transatlantic Exchange Partnership“, který spojuje tři kanadské polytechniky a univerzity se třemi univerzitami v EU za účelem vyvinutí inovační metodiky výuky inženýrských oborů a studijní výměny vysokoškolských studentů na inženýrských fakultách, absolvovali tři studenti třetího ročníku Fakulty strojní Technické univerzity v Liberci osmiměsíční studijní pobytu na v Kanadě.
Ke studiu na kanadské univerzitě Conestoga College ve dvojměstí Kitchener-Waterloo byli ve výběrovém řízení vybrání Ondřej Uher (obr. 1) a Vojtěch Petrovický (obr.2) z katedry vozidel a motorů a Lukáš Onodi (obr. 3), student katedry výrobní ch systémů. Redakce T-UNI se jich zeptala na jejich dojmy.
Všichni se shodují, že pozitiva dlouhodobé praxe v zahraničí převažují nad negativy a všichni tři svým spolužákům pobyt na zahraniční univerzitě doporučují. Imponovalo jim, že pedagogové je berou jako partnery. Nemůže se tam prý například stát, že vyučující nepřijde na hodinu a ani se neomluví. Ani maminky jim prý nechyběly, naopak oni spíš chyběli maminkám.
Jak hodnotíte svůj pobyt za oceánem?
Ondřej: Mně se líbila celková atmosféra ve škole, kde jsou studenti bráni skutečně jako klienti. Oni si studium platí, a proto se jim všichni pedagogové velmi věnují a pomáhají jim, aby studium úspěšně dokončili. Škola dokonce zprostředkuje doučování těm, kterým se nedaří. Tady mám někdy pocit, že to je pedagogům jedno, jak studenti prospívají a někdy dokonce studentům studium spíše ztěžují. Tam máte k těm profesorům nějak blíž. V jednom programu je asi tak dvacet lidí. A profesor, pokud nemůže přijít na přednášku, pošle každému studentovi omluvný e-maile.
Vojtěch: Podstata je v jiném stylu výuky. Byl jsem nadšen systémem Angel, který po internetu umožní přístup ke všem přednáškám a studijním materiálům. Studenti také mají ihned přehled o výsledcích svých písemných testů a o tom, jak splnili zadané úkoly.
Lukáš: Shodli jsme se, že nám vyhovuje systém, který vás nutí průběžně studovat celý rok. Je to lepší než se připravovat na závěrečnou zkoušku ke konci semestru. V Kanadě jsme dostávali poměrně hodně domácích úkolů. Nejdřív jsme se posmívali, že to je jako na střední škole. Museli jsme denně minimálně hodinu věnovat studiu a plnění zadaných úkolů, které jsou důležitou podmínkou pro postup do dalšího ročníku. Je to lepší, v hlavě toho zůstane víc.
Co bylo pro Vás nejtěžší?
Ondra: Zvyknout si na technickou angličtinu a zvládnout ty speciální pojmy.
Lukáš: Doprava a pohybovat se po Kanadě. Je to tam hrozně rozlehlé a všechno je daleko
Vojtěch: Výuka v angličtině byla náročná, ale zvládli jsme to. Mimo jiné i proto, že se nám všichni snažili pomáhat.
Je něco, co Vás v Kanadě opravdu nadchlo?
Lukáš: Líbila se mi praxe ve firmě Gabae Development. Je to takový výzkumný ústav, kde se vyrábějí také prototypy různých zařízení. Byl jsem nadšen vitalitou majitele a jeho schopností okamžitě se rozhodnout. Tak si představuji řízení firmy.
Vojtěch: On rozhodoval úplně o všem. Co řekl, to platilo. Někdy jsme byli k jeho rozhodnutí skeptičtí, ale vždycky se ukázalo, že se rozhodl správně. Jeho přehled o firmě byl obdivuhodný. všechno tam bylo podřízené prospěchu firmy. Nikde žádné prostoje a přitom všude vládne pohoda. Pracovat v takové firmě by nebylo špatné.
Ondra: Shodli jsme se na tom, že v Kanadě jsou lidi na sebe hodnější. Všichni se usmívají, přejí vám hezký den a ptají se, jak se máte. I řidiči na silnicích jsou ohleduplnější, při návratu na české silnice musí každý utrpět mírný šok, než si zase zvykne. Říkali jsme si s Lukášem a Vojtou, že se budeme snažit být taky takoví. Snažíme se, je to dobré – když se usmíváte na lidi, oni jsou na vás taky vlídnější. Dobrá zkušenost.
Jak jste tam žili, stravovali a případně cestovali?
Lukáš: Na cestování jsme si museli zvyknout, Kanada je hrozně rozlehlá a všechno tam nedaleko. Ale zvykli jsme si a viděli spoustu zajímavostí. Doprava byla náročná a pohybovat se po Kanadě pro nás nezvyklé, protože je to tam rozlehlé a všechno je daleko. Jezdili jsme autobusem, párkrát jsme si pronajali auto. Bydlení bylo dobré, prvních deset týdnů jsme bydleli u rodin a přispívali jsme jim na stravování.
Vojtěch: Pak jsme chtěli být blíž ke škole. Na kolej se nám nechtělo, protože je to dost drahé. Lukáš našel na internetu inzerát, že se pronajímá studentům celý dům. Tak jsme si ho pronajali. Sami jsme si vařili a na prázdniny za námi přijely naše přítelkyně, tak nám jídelníček zpestřili.
Ondra: No my jsme spíše ohřívali. Koupili jsme si hotové jídlo a dali do mikrovlnky. No ale na pánvi jsme si dělali i vlastní jídla, třeba rýži s kuřecím masem. Taky jsme – jako ostatně v Kanadě všichni – hodně grilovali. Tam je gril u každého domu a kolem školy je spousta levných bytů a celých domů k pronajmutí. Studenti toho hodně využívají, je tam takový trend, že když někdo jde na univerzitu, už se staví na vlastní nohy. Taky se tam dost často vdávají a žení, bydlí v těch pronajatých bytech nebo domech a při studuju si vydělávají.
Jak vás přijali ostatní studenti, vzali vás mezi sebe?
Lukáš: Bylo to dobrý, viděl jsem, že mají snahu nám pomáhat. Hodně nám pomohl také pan Tony Martínek. On v roce 1968 emigroval a hodně pomáhal českým emigrantům a ten projekt spojený s naším pobytem realizuje.
Vojtěch: kolegové nás pozvali k sobě domů na večeři na film nebo na koupání v bazénu. Byli jsme společně i v kině. Pan Tony Martínek nás odvezl na praxi, ukázal nám, jakým autobusem se tam dostaneme a pomohl se všemi studentskými záležitostmi – třeba zapsat předmět. To víte, na začátku jsme byli trochu nesví.
Ondra: kolegové se docela zajímali, jak se u nás studuje. My jim to vracíme. Jsou tady tři studenti z Kanady, s jedním jsem tam chodil do školy. Všem jsme ukázali, co potřebují vědět- i to, kde jsou tady dobré hospody
Nezkomplikoval vám pobyt v Kanadě studium tady?
Vojtěch: Studium se nám vůbec nezkomplikovalo, naopak, hodně jsme získali a všechny zkoušky a absolvované předměty máme uznané.
Ondra: Každému doporučuji, aby podobnou nabídku bez váhání přijal. Mluvíme plynně anglicky a naučili jsme se jiný přístup ke studiu a získali cenné zkušenosti pro praxi. Fakt, není to fráze – mám co srovnávat. Člověk se například musí starat sám o sebe, naučí se větší samostatnosti
Lukáš: Takže bez problémů můžeme pracovat na bakalářských pracích. Já jsem si přinesl téma z projektu, který jsme realizovali v Kanadě: Manuální rozpojovač na řetězu na motorové pily
Děkuji za rozhovor
J. Kočárková
