pátek 18. leden 2019   |   O nás   |   RSS   |   Mapa stránek   |   Přihlásit se   |   Kontakt
Úvod > Rubriky > Kultura > »Jsme národ piva, ale s xenofobní pivní kulturou«

»Jsme národ piva, ale s xenofobní pivní kulturou«

Jiří Hauptmann.jpg
Studium považuje za příležitost k osobnímu růstu. Jiří Hauptmann

ROZHOVOR S NAŠÍM ABSOLVENTEM. Pivo považuje za součást české národní kultury, o českých pivařích se ale vyjadřuje často s despektem. Naopak velký respekt chová k vodě. U šéfa korporátní komunikace pivovaru Heineken možná nečekané. Jiří Hauptmann, absolvent naší ekonomické fakulty, v rozhovoru otvírá témata, která možná ani nechceme poslouchat. I když bychom měli.

Patřil jste asi k těm aktivnějším studentům?
Jako student na vysoké jsem si říkal, že období, kdy největší frajeři byli flákači, skončilo se střední školou a teď je potřeba něco dělat. Účastnil jsem se proto studentských a talentových soutěží, díky jedné z nich si mě vyhlédli ve Škodovce, kam jsem pak nastoupil na praxi. Automobilový průmysl mě lákal už jako studenta, takže to pro mě byla šance. Pomáhal jsem ve vývojářském centru Škoda v Česaně v Mladé Boleslavi s marketingovými koncepcemi pro nové výrobky. Ve Škodovce jsem se pak dostal do kontaktu s šéfem marketingu společnosti Audi, kam jsem později v posledním ročníku studia nastoupil.

Studentům bych i dnes doporučil, aby byli aktivní a brali studium jako výzvu k rozšíření obzorů a osobnímu růstu. Navíc je to dnes v mnoha ohledech jednodušší. Třeba jim závidím, že mohou vyjíždět na Erasmus. Za nás zahraniční výjezdy teprve začínaly a počty studentů, kteří mohli vyjet, byly velmi omezené. Na Erasmus jsem chtěl, ale nedostalo se na mě, to se dnešním studentům nestane.

Může se i dnes student nebo začínající absolvent dostat tak rychle nahoru u světové značky?
Tu šanci má, i díky tomu, že firmy si už uvědomují, že talentované lidi potřebují a že je dobré si je vychovat v různých trainee a talent programech. Šikovné lidi z těchto programů pak umí firma katapultovat relativně rychle do vysokých pozic. Doba, kdy člověk nastoupil do firmy a za dva roky byl šéfem marketingu, je sice asi pryč, ale šance rychle růst ve firmě je, pokud člověk maká, má zájem a dává tomu něco ze sebe. Bohužel se na pohovorech dnes a denně setkávám s uchazeči s extrémním sebevědomím, které ale jejich reálným schopnostem neodpovídá.

Dělal jste v technicky zaměřených firmách, výroba piva je také náročný technologický proces, nechybělo vám v práci technické vzdělání?
Já jsem paralelně kromě ekonomky studoval i strojařinu, ale po třech letech jsem studium na fakultě strojní ukončil, protože jsem se tam nenaučil nic nového. Zajímaly mě nejmodernější technologie a materiály, ale k těm se tehdy student dostal asi až ve vyšších ročnících. Založením jsem však stále spíš technik, a to se mi v marketingu vždycky hodilo.

Vnímáte despekt českých pivařů vůči globálním pivním značkám?
V oblasti piva existuje řada mýtů: například, že velké pivovary vaří pivo z náhražek a chemie, nebo že dobré pivo umí uvařit jen v malých pivovarech. To je naprostý nesmysl! Vždycky tam musí být ty základní čtyři suroviny a nelze to nijak obejít! A malé pivovary dokážou do trhu přinést pestrost a díky tomu se jim daří rozbíjet českou pivní xenofobii, což je velmi dobře, ale na druhou stranu jejich problém je, že často neumějí udržet stabilní kvalitu. V Česku je asi tři sta malých pivovarů, každý týden vzniká jeden a je velký problém do nich najít odborníky, kteří se nedostávají ani velkým pivovarům. Přitom uvařit pivo tak, aby bylo vždycky dobré, není samozřejmost, je to obrovská výzva. Velké pivovary to umí a jejich kvalita je trvale na vysoké úrovni.

Galerie

Jak se projevuje česká pivní xenofobie, kterou jste zmínil?
Češi se považují za velké znalce piva. Nejsou jimi. V konzumaci piva sice vedeme, ale naše pivní kultura je naprosto tragická. Jediné dobré pivo je pro českého konzumenta většinou ležák českého (plzeňského) typu a cokoliv jiného se podle něj nedá pít. Vždycky říkám lidem, zbavte se těchto předsudků. Typický Čech podle mě vůbec nepozná dobré pivo. Na světě je asi 2000 pivních stylů a je velmi inspirativní ta piva ochutnávat. Z pohledu pestrosti chutí bych nejsilnější pivní kulturu hledal v Belgii, v Holandsku a v Anglii.

Paradox je, že Češi si zároveň pivo strašně haní. Kolegové ze zahraničí si naše pivo pochvalují a vždycky se diví, proč lidi stále frflají, že to pivo nechutná dobře a že dřív bylo lepší.

Heineken má ambici být nejzodpovědnějším výrobcem piva na světě, jak toho chce dosáhnout?
To je cesta trvale udržitelného rozvoje a společenské odpovědnosti firmy. V těchto oblastech se Heineken v ČR dlouhodobě drží v TOP 10 v rámci interního světového žebříčku. Dbát na udržitelnost je pro podnikání zásadní, znamená to zařídit výrobu tak, abych mohl produkovat donekonečna, aniž bych vyčerpal své zdroje.

Heineken je v Česku totální lídr, co se týče udržitelnosti vody a zodpovědné konzumace alkoholu. Nechceme vypotřebovat všechnu vodu. Celosvětově je jí málo a za několik desítek let pocítíme citelně i my v České republice, že neumíme vodu v krajině udržet a hospodařit s ní. Také chceme mít nízké emise CO2. Šetříme tím životní prostředí, ale i naše náklady. Když mám tenčí obaly, ušetřím. Vždy je třeba investice, ale ta se vrátí.

Stejně tak nechceme, aby lidi pili jako zvířata. Jsme kupříkladu, pokud vím, první pivovar, který propaguje ve svých spotech střízlivý přístup k alkoholu a třeba i pití vody. V Česku je však CSR – Corporate Social Responsibility – stále spíš taková chudinka, na kterou zatím moc neslyší profesionálové ve firmách ani studenti a která se často zaměňuje za charitu, kdy se management firmy sebere a jde někam natírat ploty.

Jak se tato šetrnost porovná se vzrůstající oblibou plechovek, jejichž výroba je velmi energeticky náročná?
Hliník se sice špatně vyrábí, ale zase nejlíp recykluje. I kolem obalů panují mýty, například, že nejšetrnější obal k životnímu prostředí je sklo. Není to tak. Sklo je těžké, takže převážíte těžké obaly, ale jen malý objem nápoje a hlavně vratnou skleněnou láhev pak musíte odvézt, setřídit, setříděné láhve vrátit do pivovaru, pak vymýt, k tomu se používají louhy, kyseliny a voda. Když se to sečte všechno dohromady, tak nejšetrnější obal je PET lahev. Plechovky jsou na tom také hodně dobře, navíc plech je obal, který je k pivu nejšetrnější. Když ho uchováte v chladu, tak v něm pivo vydrží hodně dlouho dobré.

Pijete pivo?
Tím, že hodně cestuju, hodně poznávám a snažím se piva ochutnávat. Narazil jsem na piva, která by byla pro českého konzumenta nepochopitelná. Pivo, které je skoro jako šampaňské, nebo lambiky kyselé skoro jako ocet. Rauchbiery, které napoprvé chutnají jako když v pivu vymácháte uzený. Ale když si to pivo dáte s tím správným pokrmem, zjistíte, že to dohromady výborně pasuje. Problém totiž je, že u nás není pivo vnímané jako gastronomicky silný nápoj, nese si spíš stále punc socialistického, dělnicko-rolnického nápoje. Pije se masově. Za společenský nápoj se u nás považuje víno.

Nejenže pivo v Česku těžko hledá opravdové znalce, navíc je podle vás i zneuznaným nápojem?
Je to tak. Jsme národ piva, pivo je snad naším nejtradičnějším produktem, přesto mnohem víc podpory má víno. Vinaři neplatí spotřební daň, pivovary ji platí: 32 korun z každého hektolitru a z každého stupně Plato. To je koruna padesát u výčepního piva a u dvanáctky skoro dvě koruny za půllitr, které každý z nás dá státu, když si koupí v hospodě pivo. Jenom Heineken odvádí do státní pokladny každý rok skoro miliardu korun na spořební dani, DPH, daních z příjmů apod. Vinaři mají také vinařský fond, každý rok dostanou od státu milionové podpory na komunikaci, pivovarníci nemají nic. Přitom pivovarníci investují peníze do hospod, dávají jim sklo, vývěsní štíty, výčepní techniku a další zařízení, leckdy i peníze. Doslova drží gastronomii nad vodou. Pivovary dělají pro tuto společnost hodně, ta si to ale často vůbec neuvědomuje a bere to jako naprostou samozřejmost.

Děkuji za rozhovor.

 

Jiří Hauptmann (*1979, Liberec)
Absolvoval Ekonomickou fakultu TUL (2005), zaměření marketing a komunikace, už při studiích pracoval v oddělení marketingu automobilky Audi, kde se stal později šéfem marketingu a PR, pak přešel do marketingu společnosti Lexus. Dále pracoval pro Philips, od roku 2011 působí jako šéf korporátní komunikace české pobočky společnosti Heineken, kde má na starosti PR, interní komunikaci, lobbing, zastupování firmy v oborových svazech a sdruženích, také krizový management a trvale udržitelný rozvoj. Je členem Českého svazu pivovarů a sladoven. Pod záštitou ministra životního prostředí Richarda Brabce založil neziskovku a komunikační platformu o vodě vodazakladzivota.cz. Je ženatý.

 

Radek Pirkl

Další články v rubrice

Diskutujte

Diskuse je otevřena pouze pro přihlášené. Přihlásit se
 
 
 
 
 
TUL
www.facebook.com/TUL.cz
www.youtube.com/user/TULiberec
T-intra
Český rozhlas sever

Stránky T-UNI vznikly za podpory projektu Copernic, reg. č. CZ.1.07/2.4.00/31.0059, který je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR.

ESF - Investice do vzdělání