Skoky Zity Frydrychové: Liberec–Londýn–Rio

Skokům na trampolíně se Zita Frydrychová (20) věnuje třináct let. Za pár dnů bude moci své úsilí zúročit na letní olympiádě v Londýně. Létem pro ni zároveň končí i první rok studia na Technické univerzitě.

V rozhovorech odpovídáte spíše na otázky spojené s olympiádou, my ale sedíme na chodbě univerzitní budovy S, kde vás za chvíli čeká ústní zkouška: Jak se vám daří zkouškové?
Zkouškové jsem v podstatě zvládla už na jeho počátku, téměř všechny předměty mám splněné, jediné, co mi zbývá, je anglický jazyk a vývoj historické mluvnice. Na anglický jazyk jdu právě dnes a na vývoj historické mluvnice se musím domluvit s profesorem individuálně, protože mi to koliduje se závody.

Máte individuální plán studia?
Individuální plán mi poskytla katedra tělesné výchovy. Na katedře českého jazyka je to trochu složitější, tam individuální plán neposkytují, pouze umožňují domluvu s profesory daného předmětu, a to pouze u některých předmětů – v prváku to byl pouze asi jeden předmět. Takže individuální plán při českým jazyku v podstatě nemám.

Jak se vám domluva s profesory daří?
Jak kde, problém mám většinou spíš s docházkou, protože pedagogové požadují maximálně jednu až tři absence, splnit tu jednu je ale nad rámec mých možností. Někdy je to problém. Ale pedagogové mi většinou vycházejí vstříc, byť ne vždy. Na druhou stranu si uvědomuju, že když chci studovat, musím se přizpůsobovat i já.

Proč jste si vybrala libereckou univerzitu?
Chtěla jsem do Prahy, ale dala jsem přednost Liberci kvůli přípravě na olympiádu, protože Liberec je nejlepším městem, co se týče trampolín. Takže jsem si pak už jenom vybírala obor v rámci technické univerzity. Vybrala jsem tělesnou výchovu, která mě hodně baví. Volím si předměty tak, abych byla co nejvíc v pohybu a to, že mám doplňkové sporty, mi pak pomáhá i na trampolíně. A k tomu český jazyk. Čeština mě vždycky bavila a baví, i když skladba předmětů mi přijde trochu nevyvážená.

Liberec je Evropským městem sportu. Zaslouží si podle vás tento titul z pohledu skokanů na trampolíně?
Sportovní město to určitě je, nicméně pohlížím na to i trošku nedůvěřivě, protože, ačkoliv jsem jediná, která z Liberce jede na olympiádu, tak o tom lidi tady moc potuchy nemají. Co se týče skoku na trampolíně, je tohle město nejlepší v republice, ale podmínky a zázemí tu nemá nejlepší. Na to, že v oddílu máme 200 dětí, což je mnohem víc, než má kterýkoliv jiný sport tady v Liberci, vyjma snad hokeje a fotbalu, tak by si zasloužil lepší podmínky než trénovat v tělocvičně, která je v nádražní hale. Líbí se nám tam, ale potřebuje to celé předělat – okna netěsní, v zimě tam máme 13 stupňů.

Nedávno jste tady v Liberci vyhrála mistrovství ČR, v zimě jste se kvalifikovala na olympiádu, je pro vás letošní sezóna úspěšná?
Co se týče roku 2011, tak ten moc vydařený ale nebyl. Ze všech světových pohárů jsem totiž vypadla, a tak první větší úspěch přišel až na mistrovství světa, které bylo zároveň první nominační kolo na olympijské hry. Tam jsem obsadila deváté místo, čímž jsem se kvalifikovala do druhého nominačního kola, které proběhlo v lednu v Greenwich Aréně, ve které bude probíhat i samotná olympiáda. Tam jsem zaznamenala druhý velký úspěch, když jsem obsadila šesté místo a nominovala jsem se na olympijské hry. Celkem tam bude závodit šestnáct holek, osm z nich postupuje do finále.

Jak rychle olympijský závod proběhne? Sestava trvá tak dvacet vteřin, to máte za chvíli „odskákáno“?
Už jsem sledovala časový plán, v půl třetí by to mělo začít a kolem čtvrtý pátý to skončí. Když kolem toho někdy vtipkujeme, tak si říkáme, že to bude vlastně taková doplňková pauza pro diváky, co jdou na gymnastiku.

Připravovat se budete v Liberci?
Ano, v Liberci. A ještě pojedu na soustředění do Habartic. To je za Frýdlantem, skoro v Polsku. To je destinace, kterou už asi deset let pravidelně navštěvujeme.

Čeho byste chtěla dosáhnout ve sportu, ve studiích i ve svém životě?
Můj hlavní cíl a sen v životě si splním za necelý měsíc. Účast na olympiádě je asi sen každého sportovce. A v životě a ve studiích? Nad tím jsem nikdy ani tak nepřemýšlela, pro mě je hlavní sport a dokud mi to tělo dovolí, tak se ho budu snažit provozovat. Další bod je pro mě olympiáda v Riu v roce 2016. Londýn beru jako dobrou zkušenost a rozjezdovou dráhu. Mým cílem je tam postoupit do finále. ČR měla na olympiádách v trampolíně zastoupení dvakrát a ani jednou se naší skokance nepodařilo postoupit, takže finále je pro mě cíl. Tedy pro Londýn, na olympiádě v Riu už to bude třeba jinak.

Děkuji za rozhovor, přeji vám mnoho úspěchů v dalším studiu, i v sobotu 4. srpna na trampolíně v Londýně.

Ptal se Radek Pirkl