»Kdo čte knihy, má větší šanci se rozhodovat správně«

Na svém kontě má za loňský rok 80 titulů, knižních.

ROZHOVOR. V univerzitní knihovně si za loňský rok půjčil nejvíce knih a dostal jen jednu pokutu. Proto mu knihovníci udělili titul Učedník četby 2018. Jaromír Fabián (22), student fakulty zdravotnických studií, je zdatný i ve sportu, ale na tištěné knihy nedá dopustit.

Kdy jste začal chodit poprvé do knihovny?

Knihovnu jsem měl přímo na základní škole v Kosmonosích u Mladé Boleslavi. Knihy jsem si tam půjčoval již od třetí třídy a dodnes si pamatuji ten pocit, když jsem do knihovny vstoupil poprvé. Jako bych vstupoval na práh chrámu nebo nějakého magického místa, do jehož tajemství mohu být také zasvěcen. Tehdy jsem přičichl ke knihám a už mě to nepustilo.

Půjčujete si v univerzitní knihovně jen odborné knihy nebo třeba i beletrii?

Jedná se především o knihy, které potřebuji ke studiu, ale často si půjčuji také knihy, které se týkají osobnostního růstu. Chci zlepšovat své schopnosti a dovednosti, umět vést druhé a pomáhat jim. I proto jsem jako primární oblast svého zaměření zvolil medicínu. Psychologie osobnosti je pro společnost naprosto zásadním tématem a vlastně se stále pozastavuji nad tím, že se mu na základních nebo na středních školách nevěnuje takřka žádná pozornost. Vždyť i jeden negativně naladěný státník dokáže rozpoutat světovou válku, když uvedu extrémní příklad.

Chodí do knihovny tak pilně i vaši spolužáci?

Valná většina z nich ne. My to při studiu nepotřebujeme tak zásadně. Na fakultě máme dobře propracovaný systém e-learningu, takže ke všem podkladům máme pohodlný přístup na internetu. Přeci jen ale, když mě občas vidí listovat nějakou knihou, kde je dobře zpracovaná kapitola o něčem, co aktuálně probíráme, tak mě požádají, jestli bych jim pár stránek nevyfotil. Sami ale do knihovny nezajdou.

Čím to je, že vaši spolužáci do knihovny nechodí?

Mají zbytečné obavy. Z toho, že je registrace složitá nebo drahá, že si nedokážou najít konkrétní knížku a budou se kvůli tomu cítit trapně. Nebo že se knížky půjčují jen na krátkou dobu a oni je nestihnou vrátit a pak za to dostanou vysoké pokuty. Potkávám se se spoustou argumentů, které jsou ale nesmyslné. Registrace je vyřízená hned a je pro studenty zdarma. Knihu si mohou půjčit na měsíc nebo na dva a pak si výpůjčku klidně ještě třikrát prodloužit z pohodlí domova. Regály jsou uspořádané dle tematických okruhů, a když si nevíte rady, tak vám knihu pomůže najít někdo z knihovníků. Tito lidé jsou opravdu milí a hlavně jsou tu od toho, aby nám pomohli. Myslím, že takové fámy vznikají z nedostatku informací.

Tak knihovnu spolužákům doporučme. Co se vám v ní líbí?

Nachází se zde rozsáhlé kvantum knih, ze kterého si mám vždy možnost vybrat. A když sem tam narazím na titul, který v knihovně nemají, tak mi knihovníci svazek objednají z jiné knihovny. Všichni zaměstnanci jsou tu vstřícní. Chodím i na pobočku knihovny u studentského klubu v kampusu, tu mám i mnohem blíže koleji. V hlavní budově je ale přeci jen větší výběr a komfortnější prostor. Je tu klid, a navíc je zde i výborná kavárna. Když spolužáci nevědí, co s časem mezi přednáškami, tak jim vždy doporučuji, ať místo bezcílného toulání po městě jdou raději do knihovny. Já se tam cítím dobře.

Nějaké negativum nebo podnět na zlepšení?

Jediné minus je, že sem nechodí více studentů. Ale za to knihovna nemůže. Možná by pomohla nějaká informační kampaň na začátku školy nebo den otevřených dveří v knihovně. Anebo právě takovýto rozhovor. Třeba to pomůže a někdo další, kdo váhal, překoná své zbytečné obavy a začne knihovní služby využívat.

Jaké jsou vaše nejoblíbenější tituly?

Z beletrie je to Den trifidů. Skvělá kniha, která ukazuje, co by na Zemi mohlo nastat, kdyby lidstvo přišlo o své energetické zdroje. Jak by se svět mohl v mžiku polarizovat a lidé zvrhnout. Vše je vystaveno na krásném alegorickém příběhu z časů budoucích, rozhodně doporučuji ke čtení. A z oblasti osobnostního rozvoje je má oblíbená kniha Myslete velkoryse od Davida Schwartze. Autor tam zdůrazňuje třeba to, jak často kvůli svým různým falešným přesvědčením vidíme a řešíme banální věci zbytečně složitě a krkolomně, když by se daly vyřešit daleko jednodušeji a přímočaře. Tato literatura mě velmi oslovuje.

Čtete i v cizích jazycích?

Ano, v angličtině celkem často. Učil jsem se i německy, ale v tomto jazyce jsem schopný si přečíst vždy jen nějaký článek nebo kratší text.

Co elektronické knihy, čtete?

Skoro vůbec. Nevyhovuje mi dlouhé sledování monitoru, není to dobré pro oči. A mám prostě rád matérii tištěné knihy. Až když nemohu danou knihu dohledat v tištěné verzi, tak se podívám na internet, jestli bych ji nenašel tam. Spolužáci se většinou vydávají opačnou cestou. Knihu hledají nejdříve na internetu. A když zjistí, že ji tam nenajdou, tak shání papírovou verzi. Něco jiného jsou ale odborné články. Ty jsou často dostupné pouze v PDF verzi na webu, tak je čtu jenom na počítači.

Všímám si dobře, že jste trochu skeptický k internetu?

S internetem je to podobně jako s ohněm. Sice to může být dobrý sluha, ale také zlý pán. Jedná se o skvělý nástroj, ale pokud člověk umí internetem pouze brouzdat a nemá předchozí zkušenost s interpretací textů, tak pro něj i jeho okolí může být tohle médium i nebezpečné. Koluje tam totiž spousta neověřených a zavádějících informací.

S internetem se také jakoby vytrácí autorita odborníka. V dnešní době si už studenti přestávají vážit toho, že jim probíranou látku přednáší kapacita v oboru, která k vlastnímu informačnímu sdělení přidává i hodnotu čerpající z bohatých osobních životních zkušeností. Tato skutečnost ale studenty již tolik nezajímá, když si mohou tu samou látku stáhnout nebo najít na internetu. Tím studium, ale obecně i samotný tok informací ztrácí na přidané hodnotě, která mu byla od nepaměti vlastní.

A pak si říkám, co by se stalo, kdyby na planetě přestala fungovat elektrická síť nebo pokud by globálně vypadl internet? Až moc se odevzdáváme moderním technologiím.

Co je pro vás kniha?

Především obsáhlý zdroj pravdivých informací. Samozřejmě pouze v případě, pokud člověk umí mezi knihami a informacemi v nich uvedenými rozlišovat. Myslím si, že knihy jsou také odrazem určité intelektuální úrovně. Jsem přesvědčený, že kdo má vřelý vztah ke knihám, ten se ve světě neztratí, protože umí interpretovat dění kolem sebe a domýšlet věci do důsledků. A také má větší šanci se v dnešním světě rozhodovat správně.

Děkuji za rozhovor.

Radek Pirkl

Mistr a Učedník četby 2018

Univerzitní knihovna TUL soutěž vyhodnocuje v březnu, který je Měsícem čtenářů. Mistr četby z řad pedagogů naší univerzity si v roce 2018 vypůjčil 34 knih, je z ekonomické fakulty a chtěl zůstat v anonymitě. Ze statistiky knihovny vyplývá, že průměrně si čtenář půjčuje 23–38 knih ročně, mnohonásobně víc si knihy půjčují ženy a že polovina čtenářů je z ekonomické fakulty a fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické. Univerzitní knihovna TUL eviduje přes 2600 čtenářů, skoro 2300 jsou studenti. Knihovna má ve svých fondech 230 882 svazků.