Studenti FUA: Věznice je paměť národa

Desítka netradičních projektů studentů Fakulty umění a architektury Technické univerzity v Liberci vytvořila expozici výstavy na téma „Vzpomínat, nebo zapomenout?" ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti. Výstava byla součástí červencové Letní filmové školy. Práce vznikly za podpory občanského sdružení Memoria a města Uherského Hradiště.

Studenti ateliéru Zdeňka Fránka a Radka Suchánka se zaměřili na přeměnu bývalého areálu věznice v Uherském Hradišti. Navrhovali koncepty na základě rozhovorů s politickými vězni a studia historických materiálů. Jeden z˙nich by například cely opatřil zvukovým záznamem s˙výpověďmi lidí, kteří v hradišťské věznici strávili nedobrovolně část svých životů. Návštěvníci by tak měli možnost vyslechnout si autentické příběhy, které i po 50 letech děsí.

„Cílem projektů nebylo vytvoření architektonických studií, jakožto prvního stupně k realizaci, ale nalezení koncepčního řešení instituce, jež si klade za cíl být fyzickou podobou paměti. Paměti, jež tak ráda vytěsňuje nepříjemné a bolestivé vzpomínky, paměti, která podléhá času a vytrácí se,“ řekl Radek Suchánek.

Pro architekta je podle Suchánka návrh na rekonstrukci objektu věznice lákavou výzvou. Budova, která se od roku 1977 nepoužívala jako věznice, ale sloužila jako skladiště, je už dnes muzeem, ve kterém se mísí zážitky chmurné až depresivní spojené s absurditou vyplývající ze spojení komunistického režimu a budovy věznice pocházející z doby C. a K. mocnářství. Ty největší hrůzy se tam děly v letech 1950 až 1955. Tehdy tam byli vězněni bývalí zástupci politických stran, aristokrati, představitelé někdejší vlády i katoličtí a řeckokatoličtí duchovní a biskupové, zkrátka celá meziválečná společenská reprezentace.

Vězení nechvalně proslulo na konci čtyřicátých a na začátku padesátých let, kdy zde působil obávaný vyšetřovatel Alois Grebeníček a jeho nadřízený Ludvík Hlavačka. Právě v Hradišti se zkoušelo mučení elektrickým proudem, které mnoha politickým vězňům způsobilo trvalé zdravotní následky. "Zapomenout by se nemělo. Jsem rád, že zájem podpořit paměť národa mají i studenti," říká dnes devětaosmdesátiletý Jan Janků, který jako příslušník třetího odboje skončil v uherskohradišťské věznici na dvacet let.

Věznice, kterou má ve své správě tamní okresní soud, je v dezolátním stavu a pro veřejnost je normálně uzavřena. „Byl bych nerad, kdyby ta budova skončila jako klasické muzeum, kde budou vystaveny informační tabule, pak by se nějak ztratila zaběhlá atmosféra, která tam teď je,“ přiznal student FUA TUL Ondřej Michálek. Zvlášť pozoruhodná je podle něj kaple: nad místem, kde by člověk očekával kříž, je rudá hvězda s nápisem: Proletáři všech zemí, spojte se.

Plán na přestavbu věznice na památník totality podporuje také Konfederace politických vězňů ČR.

J. Kočárková, M. Malůšek