Čestné doktoráty naší univerzity převzali Miroslav Masák a Michael Schmidt-Salomon

Profesor Miroslav Masák je významným českým architektem, pedagogem, ale také bojovníkem za svobodu a demokracii. Jeho osoba je úzce spjata s historií libereckého ateliéru SIAL, který představoval od 60. let jeden z mála výrazných a osobitých proudů tehdejší české architektury.

Svůj život zasvětil nejen architektuře, ale také boji za demokracii. Během pražského jara se aktivně zapojil do některých společenských a politických akcí celostátního charakteru, podepsal Dva tisíce slov. V srpnu 1968 se aktivně účastnil organizování protiokupačních aktivit v Liberci. S Václavem Havlem a Janem Třískou, Jiřím Seifertem a dalšími stál v čele Centra odporu na liberecké radnici, v rozhlase i v televizi. Za své činy a postoje byl nucen v následujících letech snášet řadu perzekucí jak v osobním, tak i pracovním životě. Přes rizika s tím spojená udržoval nadále kontakty s Václavem Havlem a okruhem dalších lidí kolem něj.

Na podzim roku 1989 se angažoval při vzniku a činnosti Občanského fóra v Praze a také spoluzakládal Občanské fórum architektů (OFA), byl členem představenstva Akčního výboru OFA. V letech 1990–1991 byl poradcem prezidenta Václava Havla.
Jeho zásluhy o rozvoj demokracie, houževnatý postoj v boji proti totalitě a bezpráví a jeho přínos pro architekturu nejen v Čechách, ale i ve světě byly oceněny při příležitosti 30. výročí sametové revoluce.

Profesor Masák včera po převzetí titulu doctor honoris causa řekl: „Současná společnost spěje k fragmentaci, tíhne k rozmanitosti, k rozlámanému světu a od nás architektů vyžaduje stavby formálně velmi výstřední, architektonické události, které samy jsou funkcí stavby. Nám taková tendence příliš sympatická nebyla. Už Walter Gropius před sto lety zdůrazňoval, že završená stavba se obrací k celému člověku, ne jen k estetickému pozorovateli, a náš současník, chilský architekt Aravena napsal, že tvořit je málo, že nezbytná je osobní angažovanost architekta, který se nestará jen o vynikající design, ale především o smysl záměru a o jeho společenskou prospěšnost. Podobnými názory se řídila práce našeho libereckého ateliéru a i naše pozdější pedagogická praxe.“

Doktor Michael Schmidt-Salomon je spisovatelem a filozofem na volné noze. Hlavní náplní jeho práce jsou vědní teorie, antropologie, estetika, teorie společnosti, futurologie, praktická etika, náboženská kritika a ideologická kritika. O jeho činnosti vypovídá rozsáhlá publikační činnost. Podle Global Thought Leader Index je jedním z nejvlivnějších myslitelů v německy mluvícím světě.

Jeho hlavním oborem je evoluční filosofie, zohledňující výsledky biologie, psychologie a kognitivní neurologie posledních dekád. Jeho doménou je etika a politická filosofie. Obě disciplíny se u něho spojují pod pojmem „evoluční humanismus", dnes již pracovním termínem evoluční etiky. Evoluční perspektiva mu zároveň umožňuje neotřelý pohled na dějiny filosofie, neuzavírající se do klauzury odbornosti. Inovativní teoretická báze ústí v praktickou etiku a politické poradenství, vymezující hranice tolerance v tom smyslu, co může a co už nesmí být tolerováno. V době významných změn v evropském politickém klimatu jde o inspirativní a ucelený ideový koncept demokratické společnosti, opírající se programově o ústavnost a osvícenské tradice evropské kultury.

Vyzývá k „náboženskému odzbrojení“ zaručujícímu nejen svobodu vyznání, ale také a především svobodu vědeckého poznání, na němž stojí hodnoty evropského osvícenství od dob antického Řecka po současnou vědu, včetně antropologicky fundované etiky.

Doktor Schmidt-Salomon je mezinárodně uznávanou osobností, která se velkou měrou zasloužila o hledání odpovědí na palčivé problémy současné společnosti. Nebojí se upozorňovat na problémy, které většinovou společnost trápí, z různých úhlů pohledu, je významným obhájcem svobody vědeckého bádání. Je tak zastáncem principů a hodnot, které jsou blízké univerzitnímu prostředí a o které se zasazuje i Technická univerzita v Liberci.

Na včerejším slavnostním zasedání doktor Schmidt-Salomon uvedl: „Pevně věřím, že se česká společnost v nadcházejících letech nenakazí navýsost nebezpečným trendem k identitárnímu vyčlenění vlastní skupiny od ,druhýchʻ – prý patřících k nesprávnému národu, etniku nebo náboženství. Toto je dle mého názoru úkol především pro všechny školy a univerzity, neboť stejně jako je originalita výrazem nedostatečné znalosti literatury, tak i nacionalismus, etnocentrismus a fundamentalismus jsou vyjádřením nedostatku odborné znalosti. […] Přesně zde se totiž nalézá rozhodující klíč ke zvládnutí velkých výzev, před nimiž jako světové společenství stojíme: čím lépe lidé pochopí evoluční perspektivu, která je základem vědeckého světonázoru, tím spíše pochopí, že ,národyʻ a ,náboženstvíʻ jsou pouze dočasnými sociálními konstrukty zakrývajícími fundamentální podstatu života a že nás lidi mnohem více věcí spojuje, než rozděluje.“

Pamětní medaile TUL pro osm osbností

Rektor Miroslav Brzezina taktéž na návrh Vědecké rady TUL udělil včera Zlatou, Stříbrné a Bronzové pamětní medaile.

Zlatou medaili, in memoriam, získal PhDr. Vojmír Srdečný. Převzala ji jeho přítelkyně Jana Folprechtová.

Za významný přínos k rozvoji volnočasového vzdělávání dětí a mládeže na TUL, obecně označovaného jako Dětská univerzita, byla stříbrná pamětní medaile udělena Ing. Miloši Hernychovi.

Za prohlubování a rozvoj spolupráce s tuzemskými i zahraničními institucemi a za zásluhy o rozvoj univerzity převzala Stříbrnou pamětní medaili TUL RNDr. Alena Kopáčková, Ph.D.

Za dlouhodobě dosahované mimořádné pracovní výsledky a přínos k rozvoji univerzity udělil rektor Bronzové pamětní medaile TUL:

prof. RNDr. Jaromíru Antochovi, CSc.,

RNDr. Kláře Císařové, Ph.D.,

prof. RNDr. Ivanovi Netukovi, DrSc.,

Mgr. Zdeňku Peldovi a

prof. PhDr. Oldřichu Uličnému, DrSc.

Pokračováním slavnostního odpoledne byla přednáška Michaela Schmidt-Salomona o evolučním humanismu s názvem „Evoluce je všude kolem nás“.

Radek Pirkl

Foto: Radek Petrášek