Jak se studovalo v Liberci na fakultě strojní před padesáti lety? Tehdejší studium a také studentský život nám přiblížil Josef Sixta, první inženýr sklářských strojů v republice.
Jedním z organizátorů setkání absolventů fakulty strojní po padesáti letech, o kterém jsme na T-UNI nedávno psali, byl také Josef Sixta. U příležitosti kulatého výročí absolventského setkání i kulatého výročí od založení Technické univerzity v Liberci jsme docenta Sixtu požádali, aby nám tehdejší studentská léta přiblížil.
Schází se vás na absolventských setkáních každý rok slušný počet, kolik vás v roce 1963 promovalo?
V roce 1958 nás začínalo v ročníku více jak 240, do druhého ročníku nás nastoupilo 140 – první ročník byl z hlediska studia nejtvrdší. Ve druhém se také hodně vyhazovalo – tam byly stěžejní předměty, ale pak už to šlo. Z těch 140, co jsme prošli do druhého ročníku, nás pak promovalo 120.
Je podstatný rozdíl mezi tím, jak se studuje dnes a jak jste studovali vy?
Za nás samozřejmě neexistoval kreditní systém. Byli jsme rozdělení do studijních kruhů, asi tak po dvaceti studentech. Tato studijní skupina měla společný, pěvně daný, rozvrh, společně nás také ubytovávali na kolejích a dělali jsme i v kroužkových termínech všechny zkoušky. Zkoušející vypsal jeden termín, a kdo nemohl kvůli nemoci nebo z jiných vážných důvodů přijít, měl pak potíže s přeložením termínu. Měli jsme ale k sobě díky tomu, myslím si, blíž než dnešní studenti. Dnes je kreditní systém, studenti sbírají hlavně kredity, rozvrh si každý sestavuje sám, na termíny zkoušek se přihlašují individuálně, a tak už se mezi sebou často ani moc neznají.
Chodili jste do školy, předpokládám, také v pátek…
Do školy jsem chodili dokonce šest dní v týdnu. Navíc první čtyři roky měli kluci povinnou vojenskou přípravu. To bylo jednou týdně celý den a našemu ročníku připadla na sobotu. Kontrolovala se docházka, kdo vynechal sobotní přípravu, měl velký problém. Dopoledne jsme měli teorii – probírali jsme třeba leteckou techniku – a odpoledne povinné samostudium. Měli jsme na lavici otevřený vojenský sešit a někdo se učil a někteří pod lavicí hráli karty.
To je dost nabitý program, měli jste možnost si přivydělávat při studiích?
Jsem rád, že dnes mají studenti i jiné možnosti a při studiu si zakládají třeba firmy. To my samozřejmě nemohli. Chodili jsme vykládat vagóny na nádraží, v zimně odhazovat sníh apod. Tehdy bylo za skládání uhlí 100 korun za noc. A to byly nějaké peníze, když koleje stály 30 korun na měsíc.
Na jakých kolejích jste bydlel?
Bydlel jsem nejprve v Zeyerově ulici, v bývalé svobodárně Skolexportu, a někdo bydlel v Doubí. Ve druhém ročníku jsme bydleli v efku, v tom křídle u dnešního rektorátu. Od třetího ročníku jsme bydleli na Březovce, kde dnes sídlí policie. Hospoda na Březovce se tak stala naší domácí scénou. Proto dodnes pokračujeme v absolventských srazech tam. Koleje se zamykaly ve 22 hodin a dámské návštěvy se musely hlásit. Asi v roce 1958 se začala stavět menza v efku, kde v jednom křídle byli ubytovaní studenti. Vzpomínám si, že ten, kdo byl přijat na školu, měl tehdy jako povinnost jít alespoň na jeden týden na brigádu na stavbu menzy. Ta je tam dodnes, jen je ten prostor předělaný.
Jak probíhaly státnice?
U státnic jsme obhajovali diplomovou práci. Neměli jsme žádné okruhy, ani otázky nebyly. Zkoušky z jednotlivých předmětů už jsme přece měli. V komisi bylo i třeba patnáct lidí a kdo se chtěl na něco zeptat, tak se zeptal. Taky u státnic jsme si určovali pořadí mezi sebou a já šel tehdy první. Mohu se smíchem tvrdit, že jsem se díky tomu stal prvním inženýrem sklářských strojů v republice.
Jak jste tehdy sháněli jako čerství inženýři práci?
Zaměstnání jsme dostávali přes umístěnku. Dokonce již na začátku čtvrtého ročníku jsme měli v občanském průkazu razítko, že s námi nesmí být uzavřen pracovní poměr, že podléháme umístěnkovému řízení. Na specializaci nás končilo patnáct, tak jsme dostali patnáct umístěnek. A to byly závody od Karlových Varů až po Znojmo. Všichni jsme měli o zaměstnání postaráno, ale bůhvíkde. Protože s námi promoval jeden pár, tak profesor, který umístěnky tehdy přinesl, jim dal vybrat společné místo. My ostatní jsme si umístěnky rozebrali po velkém dohadování, jinak by jsme o ně museli losovat. Já šel tehdy do Teplic do závodu Lesní brána. Tím studentská léta skončila, ale na univerzitu jsem se pak ještě vrátil jako pedagog.
Děkuji za rozhovor.
Radek Pirkl
doc. Ing. Josef Sixta, CSc. (*1940, Dvůr Králové nad Labem)
Studoval Vysokou školu strojní v Liberci, později Vysokou školu strojní a textilní, specializaci Konstrukce sklářských strojů. Promoval v roce 1963. Pracoval v Teplicích jako vedoucí technického rozvoje v závodě Lesní brána, výrobce obalového skla a žáruvzdorného materiálu. Ještě v 60. letech přešel zpět na VŠST jako pedagog – učil postupně na čtyřech fakultách, naposledy na hospodářské (dnes ekonomické), kde vyučoval logistiku a matematické metody řízení a kde také devět let působil jako proděkan pro pedagogické záležitosti. Na TUL aktivně vyučoval do roku 2010, dodnes je s univerzitou v kontaktu jako externista a školitel doktorských prací. Je autorem více jak stovky publikací a článků především z oblasti managementu a logistiky.
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.JPG)
Další články v rubrice
»Afrika vás změní.« Aneb když liberečtí studenti učí v Tanzanii zdravovědu i podnikání
Učit děti v zapadlé africké vesnici zdravovědu, tamní pedagogy zase týmovou spolupráci a dostat za to jen úsměv a dobrý pocit. Nebo vlastně víc. Změněný život. S touto nehmotnou, ale o to větší odměnou, se vrátili z měsíční dobrovolnické mise v...
Jiří Suchomel otevřel cyklus přednášek Okolnosti tvorby. Pojí se k výročí architekta Karla Hubáčka
Profesor Jiří Suchomel pracoval v zahraničí i v proslulém architektonickém ateliéru SIAL a své bohaté zkušenosti pak přenesl na tehdejší Fakultu architektury, kterou spoluzakládal. A svůj inspirativní životní příběh nyní představil posluchačům...
Diplomová práce, která předběhla dobu. I proto získala Cenu Wernera von Siemense
Čestným uznáním ocenila porota prestižní Ceny Wernera von Siemense 2023 diplomovou práci Věry Šramhauserové, absolventky Biomedicínského inženýrství na Fakultě zdravotnických studií TUL. Diplomantka se zaměřila na digitalizaci ve zdravotnictví....
