Kubišová svoji Modlitbu zpívala u nás. Prý s gustem.

Kyticí poděkoval rektor Martě Kubišové

Mezinárodní den studentstva oslavila včera naše univerzita recitálem Marty Kubišové. Staré hity i moderní písně zpívala bývalá mluvčí Charty 77 před zcela zaplněnou aulou v budově „G“. Mezi hosty byli i členové tehdejšího studentského stávkového výboru z roku 1989.

„Přijela jsem ráda na libereckou univerzitu. Václav Havel byl můj dobrý přítel, a proto jsem ochotně vyhověla žádosti jeho přítele pana Šolce. Sliby se mají plnit, proto jsem oželela i Václavák,“ řekla před zahájením koncertu Marta Kubišová, které komunistický režim zakázal zpívat a kterou lidé stejně poslouchali.

K přítomným promluvil bývalý spolupracovník Václava Havla a pedagog TUL Jan Šolc. Přiblížil atmosféru listopadových dnů před 25 lety a hovořil o praktikách totalitních režimů: "K největším nepřátelům totalitních režimů patří vždy inteligence a mládež. Proto je diktátoři obvykle systematicky diskriminují a likvidují. Studenti bývají první na řadě."

Významné historické události minulého století, při kterých rozhodující roli sehráli studenti českých vysokých škol, přiblížil rektor Zdeněk Kůs, když hovořil o století devítek plných násilí a někdy i smrti. Připomněl vraždu Jana Opletala a následné uzavření českých vysokých škol. „Na tuto otřesnou událost navazovalo půlstoletí živoření vysokých škol pod zvrácenými režimy nacismu a komunismu,“ konstatoval profesor Kůs. „Nezapomínejme však ani na rok 1949, kdy počínající monstrprocesy, pořádané u nás po vzoru a na pokyn masového vraha Stalina, přivedly na popraviště několik tehdejších studentů. Nezapomeňme hlavně na rok 1969, kdy se dva čeští studenti pokusili probudit národ ze závějí přicházející beznaděje a obětovali své životy, nezapomeňme na Jana Palacha a Jana Zajíce. Také 17. listopad roku 1989 začal násilím na studentech. Díky němu dnes však žijeme ve zcela jiném světě, světě svobody, nesešněrované příkazy diktatury jedné strany,“ řekl ve svém projevu rektor. Dodal, že tehdejší studenti už mají své rodiny. Jejich děti vyrůstají ve svobodě a s naprostou samozřejmostí cestují po celém světě a vybírají si školu, na které chtějí studovat. Beze strachu říkají nahlas své názory, bez zábran čtou, co chtějí, a kamarádí se, s kým chtějí.

Podle profesora Kůse by však dospělí měli občas dětem připomenout své neblahé zkušenosti z podivného života v totalitě. „Vysvětlete jim, že svoboda není zcela samozřejmá a dá se snadno ztratit. Ztratit tím, že sednou na lep líbivým nesmyslům ideologií diktátorských režimů, které se opět nadechují novou smrtící silou. Na nich, dnešních studentech, záleží, zda naše země bude i nadále zemí svobodnou, patřící do Evropy humanistických ideálů, Evropy akademické svobody, Evropy demokracie, Evropy západní. Na nich záleží, zda naše země bude zemí čestnou a slušnou, zemí, kde dokonce i politici mluví slušně, říkají pravdu a neschovávají se při projevech za otevřené deštníky,“ dodal rektor.

Marta Kubišová o politice nemluvila. Před koncertem ale řekla redakci T-UNI, že se podle ní po listopadové revoluci hodně změnilo k lepšímu, pozitivní změny vidí i v chování lidí: „Ještě hodně je ale potřeba změnit. Už pětadvacet let zpívám Modlitbu pro Martu. Dneska ji zazpívám skutečně s gustem. Zvláště poté, co jsme slyšela projev Miloše Zemana na Albertově pod roztaženým deštníkem.“

Všemi očekávaná Modlitba pro Martu přišla až na závěr. Zpívala drobná statečná žena a všichni přítomní v aule povstali.

Po koncertu předal bývalý studentský stávkový výbor zpěvačce, která se stala symbolem odporu proti komunismu, „Řád statečného srdce libereckých studentů“. „Chtěli jsme jí poděkovat a vyjádřit, jak si jí za její statečnost a poctivost vážíme,“ řekl předák stávkujících studentů z roku 1989 Ivo Luňák. Obdobný řád získal v minulosti na liberecké univerzitě i Michael Kocáb. Při desátém výročí revoluce dostal „řád růžového tanku“.

J. Kočárková