Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická letos slaví 25 let od svého založení, je to zároveň poslední rok, kdy ji vede Miroslav Brzezina. Odcházejícího děkana se ptáme na úspěchy fakulty, na připravenost jejích absolventů i na problémy českého školství.
Co dnes patří k přednostem fakulty, proč by si ji uchazeči o studium měli vybrat?
Uchazeči si libereckou fakultu přírodovědně-humanitní a pedagogickou vybírají proto, že jim nabízí kvalitní a na praxi orientované vzdělání. Cítíme se jako regionální fakulta. Než naše fakulta vznikla, museli zájemci o učitelské vzdělání dojíždět do Hradce Králové nebo do Prahy. V padesátých letech byl v Liberci pedagogický institut, ale pak byl v rámci organizačních změn přesunut do Ústí nad Labem. Založením naší fakulty se pedagogické vzdělání vrátilo zpět do Liberce. A úspěšně – vyplnili jsme mezeru v nabídce pedagogických fakult.
Co zejména se za těch 25 let fakultě podařilo?
Především to, že nabízíme celou škálu učitelských aprobací, kromě oboru biologie, který je finančně a legislativně náročný. Máme i obory vychovatelské a speciálně pedagogické, ale také sedm odborných studií, z nichž matematiku a fyziku si mohou studenti zapsat až do úrovně doktorského studia.
Podařilo se nám také oslovit zájemce o studium. Dnes máme ze všech fakult na TUL nejvíce studentů a nejvíce oborů, zhruba 40 oborů na 2300 studentů.
Velký úspěch jsme zaznamenali loni, kdy jsme prošli institucionální akreditací – až do roku 2020 nám byly prodlouženy akreditace všech oborů. To svědčí především o kvalitě námi poskytovaného studia.
Má učitelské povolání prestiž a učitelé autoritu?
Učitelské povolání má prestiž, ale není bohužel ohodnoceno také finančně, i když se to mění k lepšímu – ministerstvo chce učitelům zvedat platy. Autoritu, jakou měl učitel před sto lety, dnes nemá. Dříve byl jediný, kdo na malé vesnici uměl číst a psát. Důležitou roli učitele vidím právě tady, v prostředí malého města nebo vesnice, jenom je potřeba hledat ty oblasti, ve kterých by učitel mohl opět nabídnout mimořádné znalosti nebo schopnosti. Dnes to může být znalost cizích jazyků, finanční gramotnost nebo znalost výpočetní techniky. Bohužel je ale trend takový, že učitelé se stěhují spíše do měst a na vesnických školách mnohdy chybí kvalifikovaní pedagogové.
Ke zvýšení prestiže učitele by výrazně přispěl také kariérní řád, který sice vzniká, ale velmi obtížně. V kariérním postupu má podle návrhů rozhodovat i kvalita učitele, ale není vůbec jednoduché určit, podle jakých kritérií by se měla kvalita učitele stanovit.
V čem vidíte zásadní problémy českého školství?
Změnila se mládež, její chování. Žáci si dnes dovolují to, co dříve nebylo myslitelné, a rodiče svým postojem učitele nepodpoří. Chtějí, aby jejich dítě bylo vychováváno především školou. Neuvědomují si, že za jeho výchovu nesou odpovědnost především oni a že dítě je ve škole jen několik hodin denně pět dní v týdnu necelý rok. Když se jim výchovný záměr nedaří naplňovat, mají rodiče tendenci osočovat z neúspěchu školu a učitele.
Na vysoké škole je zase problém v přístupu studentů. Pro studenty je často hlavní motivací získání kvalifikace a titulu, méně jsou motivování získáním znalostí, protože když se ucházejí o zaměstnání, často nemusí prokazovat, co skutečně umí, ale zda absolvovali příslušný stupeň vzdělání. Studenti nejsou vždy jen pilní, někteří se uchylují ke studijním podvodům, a to občas velmi sofistikovanými metodami.
Problémem je i zběsilé dohánění evropských kvót úrovně vzdělanosti populace, i to snižuje kvalitu vzdělání. Například o technické obory není dnes velký zájem a technické fakulty pak nabírají velká množství studentů (v podstatě každého zájemce), kteří nejsou schopni projít ani prvním semestrem. Dříve by se trojkaři ze střední školy na univerzitu ani nehlásili, dnes je to standard, přitom snaha studentů opravdu se vzdělávat je velmi malá.
Přes deset let už jsou součástí českého školství rámcové vzdělávací programy, které jsou náročnější na přípravu učitele. Absolventi naší fakulty už jsou na ně dobře připraveni?
Rámcové vzdělávací programy považuji za dobrý nápad, ale učitelé si s nimi většinou stále nevědí rady, neumí dobře propojovat jednotlivé obory. My se samozřejmě budoucím učitelům snažíme při studiu vzájemné vazby oborů předat. Vychováváme však učitele, kteří budou v praxi následujících 20 nebo 30 let, a přitom nemůžeme vědět, jak bude školství vypadat třeba už za deset let. Nemůžeme proto připravit studenty na všechno, v praxi to vždy záleží zejména na nich samotných, na jejich osobnostech, na jejich přístupu.
Před šesti lety se na liberecké pedagogické fakultě vyčlenila větev přírodovědně-humanitních oborů, bude fakulta i nadále tuto větev vzdělání podporovat a rozvíjet?
Fakulta se takto profilovala za mého vedení, a to po vzoru dalších univerzit, kde se z pedagogických fakult postupně vyčlenily přírodovědecké a filozofické fakulty. Já jsem to takto striktně oddělit nechtěl. Myslím, že by na další fakulty nebyl ani dostatek studentů. Když jsem začínal, studovalo na tehdejší pedagogické fakultě 3500 studentů, dnes jich je jen asi 2300.
Určitě budeme podporovat jak přírodovědné, tak humanitní obory; v přírodovědných oborech máme na fakultě největší potenciál, nabízíme tu i doktorská studia, řešíme v této oblasti také nejvíce grantů a máme zde i nejkvalifikovanější pedagogy.
Jak bude vypadat hlavní, podzimní část oslav 25. výročí fakulty?
Oslavy vyvrcholí slavnostním zasedáním vědecké rady a akademického senátu fakulty, na kterém budeme také udílet medaile za zásluhy o rozvoj fakulty osobnostem spjatým s životem naší školy. To bude 19. listopadu od 16.00 hodin v univerzitní aule.
Co byste popřál fakultě do dalších 25 let?
Aby si udržela svou dobrou kondici a aby měla dostatek kvalitních pedagogů a samozřejmě i studentů. Přál bych fakultě studenty, kteří by byli aktivnější, kteří by se sami zajímali o studium i o dění na fakultě, kteří by přicházeli s vlastními nápady a dokázali je, třeba i s přispěním fakulty, realizovat. Tak to fungovalo, ještě když jsem nastupoval na děkanský post, dnes se, bohužel, aktivita studentů vytratila nebo snad přesunula jinam. Ve výsledku pak máme například problém obsadit i studentskou komoru akademického senátu.
Děkujeme za rozhovor.
Senát dnes jednomyslně zvolil Jana Picka na post děkana
| Dnes dopoledne akademický senát fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické hlasováním potvrdil jediného kandidáta Jana Picka jako svého kandidáta na děkana fakulty pro funkční období 2016–2019. Pro Jana Picka hlasovalo všech 11 senátorů. Senát dnes předá návrh na jeho jmenování děkanem rektorovi Zdeňku Kůsovi. |
Další články v rubrice
Ráno poznávali anglickou výuku, večer zpívali na paměť totalitního bezpráví
Přes den sledovali anglické pedagogy a učili děti, večer si vysloužili potlesk anglického publika za sborový zpěv a příběhy, ze kterých se draly slzy do očí. Náročný program studentek a studentů a jejich vyučujících z Fakulty...
Až na dřeň měření barev. O knihu z Fakulty textilní TUL je ve světě zájem
Velký zájem ve světě provází knihu „Colorimetry in Textile Industry“ od Michala Vika a Martiny Vikové z Fakulty textilní TUL. Před několika dny vyšlo v Itálii již druhé vydání této odborné práce. Kniha už vyšla ve třech jazycích a vydání v dalších...
Rektor ocení výjimečné pedagogické počiny
Rektor Technické univerzity v Liberci vyhlašuje soutěž o výjimečný pedagogický počin akademických pracovnic a pracovníků. Záměrem soutěže je zdůraznit, že pedagogická činnost akademického pracovníka je stejně důležitá jako jeho tvůrčí činnost.
