Opět na své univerzitě – po 50 a více jak 50 letech | T-UNI - zpravodaj Technické univerzity v Liberci

Absolventi z roku 1966 po 50 letech. S Janou Drašarovou a Petrem Lenfeldem

Absolventský ročník 1961 a absolventi z roku 1966 se přišli podívat na svou alma mater.

Nejprve se ve čtvrtek 23. června setkali absolventi z roku 1961. Na studium vzpomínají v dobrém, i když studovali převážně v padesátých letech, které v československých dějinách patří ke kapitolám temnějším. Zeptali jsem se, jak tehdy vypadalo studium.

„Studium jsme měli na jedenáct semestrů, poslední semestr jsme pracovali na diplomové práci a připravovali se ke státnicím. Nastoupilo nás asi tři sta. Skutečným zlomem byla Pružnost, pevnost profesora Höschla. Kdo přešel přes Höschla, studium už většinou dokončil. Absolvovala nás asi stovka,“ říká Ivan Kejzlar, jeden z těch, kteří úspěšně absolvovali předměty Pružnost, pevnost I a II a v roce 1961 dokončili studium.

„Z budov byly jenom A a B, koleje jsme měli v Zeyerovce a na Březovce. Večer jsme se setkávali nejraději v hostinci Na Bříze, pivo tehdy stálo korunu dvacet, ale nástupní plat po škole byl kolem dvanácti stovek,“ doplňuje k atmosféře studia jeho spolužák Josef Hubka. „Součástí našeho studia byla také vojenská příprava. Bylo to vždycky v sobotu, navlékli jsme se do vojenského a chodili pěšky do Pavlovic. Šli jsme postranními uličkami, protože jsme se hrozně styděli. Bylo to trapné, po absolvování přípravky mě udělali velitelem tanku, přitom jsem ani nevěděl, jak se do tanku leze,“ vzpomíná dále inženýr-strojař Josef Hubka.

Generace absolventů z roku 1961 dala naší škole, tehdy už Vysoké škole strojní a textilní v Liberci (VŠST), mnoho pedagogů. Většinu z nich dostihla pohnutá doba v roce 1968, tak jako Ivana Kejzlara:

„Na začátku semestru si nás vždycky zavolal vedoucí katedry profesor Odstrčil a prodlužoval nám smlouvy, v létě 68 nám ale řekl, že už nám smlouvu neprodlouží a že sám také končí. Nebyli jsme ve Straně. Nastoupil jsem pak na umístěnku do ŽOS a po pár letech do teplárny, kde byl ředitel, který nade mnou a ještě několika bývalými spolužáky-nestraníky držel ochrannou ruku. Na univerzitu už jsem se nevrátil,“ zakončuje Ivan Kejzlar, který je také organizátorem pravidelných setkání ročníku 1961.

Mezi bývalými spolužáky měli také tři emigranty, jedním z nich je Vladimír Jezbera, který nakonec zakotvil ve Spojených státech amerických. Absolventské setkání pokračovalo jeho přednáškou a volným hovorem na téma život, politika a obchod v USA.

Absolventi z roku 1961 po 55 letech.

O několik dní později, v sobotu 25. června, měl setkání početnejší absolventský ročník 1966. Současnost fakult strojní a textilní jim představili děkan Petr Lenfeld a děkanka Jana Drašarová.

„Technika je stále tak jako za vás perspektivním oborem. Na jednoho absolventa fakulty strojní dnes připadá 9 pracovních míst. To, co se změnilo, je internacionalizace a s ní spojená mobilita studentů. Díky programu Erasmus+ jezdí naši studenti na semestr nebo dva do celé Evropy a vyjíždět mohou i jinam do světa, například do asijských zemí,“ představil současnost fakulty strojní Petr Lenfeld a doplnil: „Počet českých studentů na vysokých školách technického směru klesá zároveň s klesající demografickou křivkou. V této situaci je snahou všech univerzit nabírat studenty v zahraničí. Na technické univerzitě jich studuje každý rok okolo 500, nejvíce z nich asi na naší fakultě.“

Ve volné diskuzi se poté absolventi ptali děkanky a děkana na to, kdy se postavila budova rektorátu, jak je to dnes se sportem na TUL, a ptali se i na výzkumná témata. Nejvíce je zajímaly nanotechnologie a dotaz padl i na dnešní možnosti lepení kovů.

Následovala exkurze po laboratořích.

Radek Pirkl