Tiskne prototypy, zvládne ale i módu a šperky

Z kolekce Flexible Pavly Říhové

Na 3D tiskárně Objet Connex 500 v naší laboratoři Rapid Prototyping se nejčastěji tisknou dvoukomponentní prototypy pro vývoj a zakázky z průmyslu. Vzešlo z něj však už také několik kolekcí oděvů, doplňků a šperků.

Stroj Objet Connex 500 využila i šperkařka Pavla Říhová k výrobě kolekce šperků Flexible, která byla její bakalářskou prací na naší katedře designu, a tiskla zde i závěrečnou práci na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě (VŠVU) s názvem Forma vs. obsah. Práce je reakcí na možnosti, které tvůrcům nabízí současný 3D tištěný šperk.

„Výchozí model jsem posílala mailem dalším tvůrcům, kteří ho v modelovacím programu doplňovali. Každý do šperku vnesl něco ze sebe. Výsledek jsem bez další větší cenzury nechala vytisknout na Technické univerzitě v Liberci v laboratoři prototypových technologií,“ říká ke své bratislavské absolventské kolekci Pavla Říhová.

U své předchozí bakalářské kolekce šperků využila možnosti dvoukomponentního 3D tisku. Šperky řady Flexible obsahují části tvrdšího a měkčího plastu. Ten měkčí je flexibilní podobně jako pryž a díky němu sednou prsteny Flexible na ruku každému jako šité na míru.

U 3D tisku zůstává Pavla Říhová, už jako promovaná šperkařka, i nadále. „Je pravda, že 3D tisk je dnes ve šperkařství nadužívaný. Jde o to najít rovnováhu: chci ve své tvorbě maximálně využít tvůrčí možnosti 3D tisku, ale je třeba mít na paměti, že cílem je šperk jako nějaké sdělení, ne technologicky moderní tisk, který by sám o sobě byl jen efektní formou,“ říká tvůrkyně.

V laboratoři Rapid Prototyping se na 3D tiskárně Objet Connex 500 tisklo už více designových zakázek, které putovaly jinam než do průmyslu. Před třemi lety zde tiskla mladá návrhářka Pavla Podsedníková pět párů bot kolekce Instant Shoe, které si obuly modelky na módní přehlídce kolekcí Liběny Rochové.

Naše doktorandka z fakulty textilní Zuzana Hrubošová si zde nechala potisknout kolekci oděvů Touch&Go. Díky 3D tisku zapracovala do oděvů reliéf, který nese praktické informace o oděvu, jako například barvu látky či způsob praní, pro lidi schopné číst Braillovo písmo. Nápad si nechala patentovat. O kolekci jsme psali v článku Oděvy, které přečtete hmatem.

Drobnější projekty si nechávají na 3D tiskárně zpracovat také studenti fakulty umění a architektury.

„Nebráníme se žádné mezioborové spolupráci. Vidím v tom přínos pro vývoj 3D tisku i pro módu či architekturu. Disponujeme jednou z nejmoderněji vybavených laboratoří v rámci vysokých škol v České republice, máme zde například stroj, který stál přes 4,5 milionu korun,“ říká Jiří Šafka z Laboratoře Rapid Prototyping na Oddělení průmyslových technologií CxI. V této laboratoři pracují také s 3D tiskárnou za 16,5 milionu korun, která zpracovává různé kovové prášky. „Pokud jako univerzita využijeme veškerý potenciál těchto technologií, tím lépe,“ dodává Jiří Šafka.

Radek Pirkl