Prameny spojují a… vysychají

Copy of Pramen Horní Vítkov.jpg
Pramen u Horního Vítkova. Foto: Prameny spojují/Quellen verbinden

V čase extrémních such bude zásadní znát dobře výskyt a vlastnosti zdrojů vody. Atlas, který detailně mapuje 40 pramenů v česko-saském příhraničí, představili minulý týden vědci ze tří partnerských univerzit.

Hydrogeologové, geografové, biologové, geoinformatici a celá řada dalších odborníků z Technické univerzity v Liberci, České zemědělské univerzity v Praze a žitavského pracoviště Technische Universität Dresden podrobili více jak 40 vybraných pramenů při našem severním pohraničí v rámci česko-německého projektu Prameny spojují/Quellen verbinden komplexní analýze.

Vědci sledovali typ pramene, kvalitu vody, přítomnost těžkých kovů, výskyt fauny a flóry v prameni a jeho okolí či geologické podloží.

„Přístup každého experta je trochu jiný, což je pro naši spolupráci a odborný rozvoj nesmírně obohacující a poučné. Právě Atlas pramenů je syntézou práce celého týmu a všichni jsme hrdí na to, jak se nám jej podařilo připravit,“ říká vedoucí projektu Jiří Šmída z Technické univerzity v Liberci.

K pramenům se v průběhu tří let trvání projektu opakovaně vraceli. Výstupem jejich úsilí je unikátní online Atlas pramenů Lužických, Jizerských a Žitavských hor. Najdete ho na prameny.tul.cz/atlas.

Odborné informace v atlase jsou doplněné multimédii, fotografiemi a videospoty pořízenými z dronů, které vědcům umožnily přístup i do obtížněji dostupných míst.

Vědci se snažili zmapovat také vztah člověka a pramene, zachytili řadu historicko-literárních souvislostí a zabývali se také vlivem lidské činnosti na pramen. Z výzkumu vyplynulo, jak i nepatrný vliv člověka a jeho činností může vést k poškození až zničení pramene.

„Dobře to dokumentují dva prameny nacházející se v blízkosti obce Myslivny, na jihovýchodním úpatí hory Luž. Přestože jsou od sebe necelých 400 m a lze předpokládat, že jsou zásobeny ze stejné zvodně, jejich kvalita se značně liší. Jeden pramen se vyznačuje vysokou kvalitou vody a sedimentu, výskytem druhů citlivých na negativní vlivy prostředí, bez přítomnosti toxických kovů. V porovnání s ním vykazuje druhý pramen výrazně horší kvalitu. V odebraném sedimentu byly zjištěny vysoké koncentrace mědi a niklu,“ popisuje Dana Komínková, vedoucí týmu České zemědělské univerzity v Praze, a shrnuje:

Vysvětlením je lokalizace pramene v blízkosti silnice, odkud k němu bylo spláchnuté velké množství štěrku, pravděpodobně používaného jako posypový materiál.“

Atlas pramenů, ale i další výstupy výzkumu by měly usnadnit práci expertům v oborech územního plánování, ochrany pramenných oblastí, vodního hospodářství nebo krajinného a územního plánování.

A využít by je mohli i učitelé, zástupci regionálních samospráv, institucí ochrany přírody i firmy.

Mizí před očima

Znalosti o vodě a jejích zdrojích je potřeba napříč společností i napříč státními hranicemi prohlubovat, především v době, kdy krajinu sužují extrémní sucha. Tomuto tématu se minulý týden na žitavské radnici při prezentaci závěrů projektu Prameny spojují vědci také věnovali.

Razantní úbytek podpovrchových vod zmínil ve svém úvodním projevu už hejtman Martin Půta, ten ovšem akcentoval především vliv rozšiřování nedalekého povrchového dolu Turów v Polsku na zásoby vody v českém i německém pohraničí.

Voda v krajině i mimo dosah polského hnědouhelného dolu mizela vědcům především v závěrečném roce projektu před očima:

„Dlouhodobý nedostatek srážek v roce 2018 vedl k poklesu tlaků v podzemních zásobnících vody, která pak není tlačena k povrchu. Důsledky mohou být již nyní patrné na vegetaci prameniště a jeho okolí. Správná péče o prameny, která začíná poznáním, kde je v naší ať již městské, či okolní krajině máme, bude velice rychle nabývat na důležitosti,“ říká Jiří Šmída a dodává:

„Kdo ví, zda nejsme blízko době, kdy na prvním místě budeme vděční za jakoukoliv tekoucí vodu z pramene, teprve na druhém se budeme zabývat o její kvalitu.“

-pir-

Foto: Prameny spojují/Quellen verbinden a T-UNI

Možná Vás bude zajímat
Web projektu: prameny.tul.cz

Další články v rubrice

Šaty se vrací do oběhu jako ramínko na šaty. Roman Knížek (vlevo) a Pavel Hendrichovský představují ramínko vyrobené z textilního recyklátu.

Pomůžeme světu zbavit se tun textilního odpadu

Recyklace textilu už nemůže být jednodušší. Celou bundu, kalhoty nebo tričko z bavlny i veškerých syntetických materiálů včetně zipů, knoflíků a druků rozemelete na co nejmenší částečky, směs zalijete pryskyřicí a vylisujete z ní pevnou desku. Tu...

8. 11. 2023 | Věda a výzkum | 843

Zůstaň v kontaktu s univerzitou

T-UNI Univerzitní časopis /
University Magazine

Nepřehlédněte
tipy redakce