»Snažím se být co nejlepší.« Říká olympionik a nový Sportovec TUL za rok 2022

Jak vypadá vás trénink? A co děláte v létě?

Tím, že kombinuji dvě relativně protichůdné disciplíny, tak se musí najít co nejlepší rovnováha mezi tréninkem pro skok a běh. Trénink pro skok se odehrává v posilovně a na skokanském můstku. V posilovně to není jen o čistém posilování, musí se rozvíjet i dynamika a nedílnou součástí je nácvik techniky na suchu. Na můstku se pak v létě skáče na umělém povrchu, který se kropí vodou, v zimě standardně na sněhu. Pro trénink běhu trávím zimu hlavně na běžkách. Letní příprava je rozmanitější, kombinujeme kolečkové lyže, běh, ale také kolo. Samozřejmě k tomu patří i posilovna. Většinou trénujeme pět až šest dní v týdnu, dvě fáze, bývá k tomu den až den a půl volna.

Přiznám se, že jsem ještě sdruženáře nikdy nepotkal, není to moc rozšířený sport. Asi jste se severskou kombinací začal díky tomu, že jste měl můstek i běžkařské terény na dosah, je to tak?

Tady v České republice je to trochu okrajový sport. Já jsem k němu měl opravdu blíž díky tomu, že pocházím z Harrachova, kde mají skoky na lyžích velkou tradici. Když jsem začínal, trénoval mě bývalý světový rekordman Dalibor Motejlek. Byl to zároveň můj vzor. Pak jsem pokračoval do liberecké Dukly. Mně se na tomto sportu vždy líbilo to, že i když pokazím skok na můstku, můžu vše dohnat na trati. Když u klasických skoků pokazíte, nemusíte se dostat do druhého kola a už nemáte co zachraňovat. Ale je to velká dřina a je těžké oba sporty zkombinovat, protože jsou zcela odlišné. To je jedna z věcí, co může zájemce odrazovat.

Severská kombinace asi pořád čeká na větší úspěch, který by přitáhl víc zájemců, může to tak být?

Pravdou je, že se základna nerozšiřuje. Zrovna nedávno (v březnu) jsme měli Mistrovství České republiky v severské kombinaci a ve společné kategorii mužů a juniorů bylo deset závodníků. K tomu tam startovali tři dorostenci. Bavíme se o celé republice. Ta disciplína je bohužel na úpadku. A velký výsledek by určitě pomohl. Ale myslím, že je problém v zázemí. Děti nemají moc možností, kde trénovat. V Libereckém kraji jsou čtyři areály s malými můstky. Děti musejí daleko dojíždět. Je to náročné a rodiče v dnešní době nechtějí vydávat tolik energie a peněz na tento sport. Mrzí mě to.

Sněhu je méně i u polárního kruhu

Letos citelně chyběl sníh. Pozorujete, že sněhu ve světových střediscích poslední roky ubývá?

Je to opravdu hodně znát. Ve světovém poháru se pohybuji šest let a každým rokem je ho méně a méně. I organizátoři na polárním kruhu začínají mít problémy uspořádat závody na začátku sezóny, což je konec listopadu. Hodně znát je to i v Alpách – tratě jsou téměř stoprocentně z umělého sněhu, pro organizátory závodů je to opravdu dřina. Smekám před nimi, protože letos navzdory té sněhové bídě zrušili jen jeden závod světového poháru.

Jakého výsledku si zatím ve své kariéře ceníte nejvíc?

Nejvíc si cením titulu juniorského mistra světa z roku 2018 ve Švýcarsku a bronzové medaile z Olympijských her mládeže v Norsku z roku 2016. Vysoko hodnotím i své účasti na dvou olympiádách a za nejlepší výsledek považují třinácté místo z mistrovství světa v německém Oberstdorfu 2021.

Co pro vás znamená start na olympiádě? A v čem se lišily ty dvě olympiády, které jste absolvoval?

Start na olympijských hrách je snem každého sportovce, je to jeden z cílů, který jsem si dával jako malý. Myslím, že každé sportující dítě by si to přálo a já měl to štěstí, že jsem si tento sen mohl splnit. Je to ohromná akce s velikou pozorností, navíc je vrcholem čtyřletého snažení každého sportovce, takže se tam každý, kdo se kvalifikuje, chce předvést v nejlepším možném světle. Startoval jsem na dvou Hrách 2018 a 2022. Na olympiádu v Koreji (2018) jsem odjížděl týden po zisku juniorského mistra světa a bylo to tehdy opravdu náročné, připravit se na dva vrcholy sezony v tak krátkém čase. Jel jsem tam vlastně s tím, že si olympiádu hlavně užiju a nasbírám zkušenosti. Výsledky byly tak trochu druhé v pořadí, protože pro tu danou sezonu už jsem měl ‚splněno‘. Olympiáda v Číně (2022) byla už pravým vrcholem sezony se vším všudy. Pokud mám porovnat, tak jsem si mnohem více užil tu v Koreji, kde jsme se mohli volně pohybovat a poznat tak i zemi a kulturu. V Číně jsme byli zavření jen na pokoji a sportovišti.

Jaká jsou vaše nejbližší přání?

Teď si chci odpočinout. Budu mít víc času na školu a doženu všechno, co jsem zameškal. Hlavně věřím, že jsem ještě v severské kombinaci neřekl poslední slovo. Svá přání nechci prozrazovat, ale snažím se být co nejlepší.

Adam Pluhař