Přístup úřadů, pedagogů i lékařů dokáže neslyšícím a nedoslýchavým hodně znepříjemnit život. Hovořili jsme o tom s prezidentem Asociace organizací neslyšících, nedoslýchavých a jejich přátel (ASNEP) Petrem Vysučkem, který se zúčastnil X. ročníku konference Vysokoškolské studium bez bariér pořádané naší univerzitou.
Vada sluchu je ve většinově slyšící společnosti považována za hendikep, je to v české společnosti výraznější hendikep než v jiných zemích?
K tomu hendikepu – já sám jsem neslyšící, ke komunikaci používám český znakový jazyk, ale za postiženého, hendikepovaného, se nepovažuji. Mám pouze jiný jazyk a kulturu než většinová slyšící společnost.
Na hluchotu se můžeme dívat ze dvou pohledů – z pohledu medicínského a kulturního. Z medicínského pohledu je potřeba osoby s vadou sluchu léčit a napravovat. Cílem tedy je naučit je mluvit, odezírat a slyšet češtinu pomocí různých kompenzačních pomůcek (sluchadel, kochleárního implantátu). Z kulturního pohledu jsou neslyšící osoby zástupci menšiny, která má své tradice a především svůj vlastní jazyk – český znakový jazyk.
Přestože český znakový jazyk je úplně normální jazyk, předsudky vůči neslyšícím jsou, bohužel, v české společnosti velmi silné. Velké problémy zaznamenáváme například na trhu práce, kde se neustále potkáváme s názorem, že neslyšící nebo nedoslýchaví lidé jsou zvláštní, hloupí, že by svěřenou práci nezvládli apod. Podepsala se na tom situace u nás do roku 1989, i když se přístup většinové společnosti zlepšuje, jde to pomalu. Například i pedagogové mají stále málo informací o znakovém jazyku, na ministerstvech není dostatek kompetentních lidí, kteří by dokázali fundovaně o otázkách neslyšících jednat a rozhodovat. S předsudky se velmi často setkáváme také u lékařů.
Lékaři si přece nemyslí, že neslyšící jsou hloupí. V čem je problém v jejich přístupu?
Jde o předsudky vůči znakovému jazyku. K lékařům se často dostávají zastaralé a nepravdivé informace, které pak přenášejí do svých ordinací. Když přijdou za lékařem rodiče s dítětem, které má vážné sluchové problémy, reakce doktorů je většinou stejná: ,Hlavně ho neučte znakový jazyk!‘ Domnívají se naprosto mylně, že učení se znakovému jazyku může lidem způsobit psychické problémy a naruší kognitivní vývoj dítěte, že znakující člověk je navíc vyloučený ze společnosti slyšících lidí, protože divně posunkuje. Proto lékaři doporučí kochleární implantaci a učí dítě mluvit. Málokterý rodič dostane informace o tom, že existují úspěšní neslyšící lidé, kteří komunikují v českém znakovém jazyce, který je stejně plnohodnotný jako čeština.
Ne každému dítěti sluchadla nebo kochleární implantace pomohou slyšet a ne pro každé dítě je proto mluvená čeština vhodná. Nezřídka se tak stává, že se dítě s implantátem, které se nenaučí mluvit dobře, ocitá v bezjazyčí, protože nebylo vystaveno jazyku mluvenému, ani jazyku znakovému. A to je tou skutečnou pohromou pro jeho kognitivní vývoj! Ve chvíli, kdy se lidé, u nichž tento přístup selhal, rozhodnou znakový jazyk učit, jsou už dospělí. A umíte si představit, jak vám to půjde, když začnete v pokročilejším věku s cizím jazykem? Z takových lidí se mohou snadno stát lidé ze společnosti vyloučení, kteří se nedorozumí ani se svými rodiči, protože ti dali kdysi na radu lékaře a o znakový jazyk se také nezajímali.
Jsem rád, že existují i osvícení odborníci, kteří rodičům neslyšících dětí řeknou všechny možnosti výchovy a způsobů komunikace, ale není jich pořád tolik, kolik bychom si přáli.
Přístup společnosti se ale po roce 1989 zlepšuje, jak jste sám uvedl, v čem, co patří k úspěchům, které se vám a Asociaci organizací neslyšících, nedoslýchavých a jejich přátel – ASNEP, jejímž jste prezidentem, podařilo prosadit?
Daří se nám prosazovat přes ministerstva některé legislativní změny a k lepšímu se obrací už samotná komunikace s ministerstvy. Troufám si říct, že si už zvykají na to, že nás mají zvát k řešení otázek týkajících se neslyšících.
A je opravdu mou velkou radostí, že příští rok v září otvíráme vyšší odbornou školu pro tlumočníky českého znakového jazyka v Hradci Králové. Je to první škola, která se bude přímo specializovat na výuku nových tlumočníků. Naším cílem je také otevřít vysokoškolské studium pro tlumočníky českého znakového jazyka, ale proces schvalování je složitější, protože nemáme dostatek odborníků, kteří by akreditaci nového oboru zaštítili, toto je tedy první krok. V západní Evropě je na výuku tlumočníků znakových jazyků a na další související obory naprosto běžně zaměřena široká škála vysokoškolských oborů. Je potřeba tuto nabídku začít rozšiřovat také u nás.
.jpg)
.jpg)
.jpg)
Potřebujeme tak výrazně navýšit počet vysokoškolsky vzdělaných učitelů pro neslyšící/sluchově postižené?
V tom vidím základní problém – můžeme mluvit o metodách, jak se děti mají vzdělávat, řešíme inkluzi na různých stupních vzdělání, ale pokud nemají děti a učitel společný jazyk, nemůže to podle mého názoru nikdy fungovat.
Nikdo se nepodivuje nad tím, že se na vysokých školách mladí lidé učí několik let angličtinu nebo francouzštinu. Český znakový jazyk se ale dnes učí studenti speciální pedagogiky, kteří jsou budoucími vzdělavateli neslyšících dětí, jen jako součást předmětu surdopedie. Časová dotace bývá tak jeden nebo dva semestry. A ti studenti jdou pak učit neslyšící děti! Představte si, že byste se měl po dvou semestrech angličtiny postavit před třídu a učit ji v angličtině matematiku, fyziku, dějepis. Budu rád, když se nad tím vedoucí kateder zamyslí a začnou například ve spolupráci s ASNEP řešit změnu ve svých akreditacích a navýší povinné hodinové dotace pro předmět český znakový jazyk. Třeba se první takto upravená surdopedie bude nabízet právě na vaší fakultě přírodovědně-humanitní a pedagogické.
Kolik je v České republice neslyšících a nedoslýchavých a kolik z nich ovládá znakový jazyk?
V České republice žije asi půl milionu lidí se sluchovou vadou. Jsou to vady vrozené, ale třeba i vady sluchu způsobené stářím. Z nich asi deset tisíc lidí užívá českého znakového jazyka jako mateřského jazyka. Pro zajímavost, tlumočníků do českého znakového jazyka je u nás kolem osmdesáti. I to je velký nepoměr, který chceme napravit. Například ve Skandinávii, která je zemí, kde je tlumočení pro neslyšící na velice vysoké úrovni, mají tlumočníků mnohonásobně více – v Dánsku kolem 300, ve Finsku dokonce 450.
Děkuji za rozhovor.
Poděkování patří také Daně Prellové a Kateřině Peškové, které rozhovor tlumočily z českého znakového jazyka do češtiny a naopak.
| Petr Vysuček *1978, vystudoval FF UK obor Čeština v komunikaci neslyšících, nyní je doktorandem na Pedagogické fakultě UPOL, je prezidentem Asociace organizací neslyšících, nedoslýchavých a jejich přátel (ASNEP) a také ředitelem organizace Pevnost – české centrum znakového jazyka. Pracoval jako lektor českého znakového jazyka a speciální pedagog ve škole pro neslyšící v Hradci Králové, v současné době působí jako speciální pedagog ve Speciálně pedagogickém centru Duháček v Hradci Králové. Jako člen expertní komise zaměřené na problematiku neslyšících se účastní důležitých jednání na MPSV a MŠMT, je autorem řady publikací a článků o lingvistice českého znakového jazyka a výukových materiálů k metodice výuky českého znakového jazyka. Primárně komunikuje v českém znakovém jazyce, dále psanou formou českého jazyka, ovládá britský, americký, polský znakový jazyk a mezinárodní znakový systém. | Konference Vysokoškolské studium bez bariér Patří k jedné z nejširších platforem pro diskuzi v oblasti bezbariérového studia v zemi. Každoročně je příležitostí pro setkání a dialog více jak sta účastníků, především odborníků z center podpory při českých univerzitách, pedagogů z kateder speciální pedagogiky a lidí z organizací, které se zabývají handikepovanými. Debata o vzdělávání lidí s handicapem proto na liberecké konferenci překračuje rámec teoretické diskuze a zabíhá často do témat praktických zkušeností a reálných situací. Konferenci pořádá Centrum podpory a akademická poradna Technické univerzity v Liberci, letošní desátý ročník se konal ve dnech 17. a 18. září. |
Radek Pirkl
Další články v rubrice
Unikátní atlas místních jmen i strojařské skriptum trhaly rekordy v počtu prodejů a stažení
Rekordní prodej zaznamenal jedinečný „Atlas libereckých živých jmen“ autorů Václava Lábuse a Daniela Vrbíka z Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické TUL. V univerzitní prodejně nebo přes knihovní e-shop si publikaci jen během loňského...
TUL se na tři dny stala centrem evropského vzdělávání seniorů
Technická univerzita v Liberci hostila poprvé setkání členů evropských institucí, jež se věnují vzdělávání seniorů. Zástupci organizace EFOS na TUL mimo jiné probírali připravovaný evropský projekt environmentálního vzdělávání, který by propojil...
Umělá inteligence ve školách jako dobrý pomocník, ale zlý pán
Na skvělé možnosti AI a konkrétní užitečné pomocníky, ale i temná zákoutí upozornila konference Umělá inteligence do škol dvě stovky pedagogů z Libereckého kraje. V aule Technické univerzity v Liberci konferenci uspořádal projektový tým EDIH...
