Studentské ohlasy z Číny

Směr Čína

Odlet z Prahy v 01:00, přílet do Moskvy kolem 04:30, další let je až v 09:20, naštěstí jsou v Moskvě uzpůsobeny takové kóje na přespávání. Bohužel žádná postel, ale i na zemi se člověk dobře vyspí. V místnosti spal se mnou nějaký černoch, kterého každou hodinu budila ochranka a kontrolovala mu pas. Nevím, jestli to byla účelová buzerace, anebo jen nějaký logistický zmatek.

Na letišti v Šanghaji jsem musel hezký koutek na přespání hledat taky, nakonec to nebyl takový problém a Číňanům bylo úplně jedno, že jsem zabral lavičku skoro vprostřed letiště.

Druhý den jsem se musel dopravit na univerzitu a zapsat se v uvedený čas ke studiu kvůli nároku na stipendium. K akceptačním listům byl přiložen papír, kde byly vypsány různé způsoby dopravy a plánek univerzity. Z letiště měl jet autobus, který by mě vyhodil kousek od univerzity (cca 2 km), byly zde uvedeny i dané časy odjezdů, bohužel to zase asi někdo zapomenul aktualizovat a vůbec to nesedělo. Naštěstí většina personálu letiště mluvila anglicky a navedli mě do správného terminálu. Po zakoupení jízdenek (160 Kč) jsem zjistil, že mi autobus zrovna před pěti minutama odjel. Další jede v 10:40, to už je docela na hraně, když vezmu v potaz, že maximálně do 16:00 se musím registrovat.

Autobus přijel na čas, do města dorážíme kolem 14:00, trošku se začíná dostavovat panika. Loguju GPS a koukám, kde vůbec jsem. Něco málo přes dva kilometry od univerzity, pohoda, zkusím si vzít taxík. Jakmile mě místní taxikáři spatřili na nádraží, začali mluvit anglicky, super, i když to nevěstí nic dobrého. Zeptám se jich na cenu a hned si nápad s taxíkem rozmyslím, za pitomé dva kilometry chtějí 320,–. Potom se jeden nade mnou smiluje a řekne si jen o 200,–. Kašlu na ně, nastavuju GPS a jdu pěšky, zavazadel moc nemám, tak dva kiláky do hoďky snad zvládnu.

International stáž začíná

Po hodině plahočení skrz město s kufrem přicházím k bráně do kampusu, je krásných 15:15, zas to budu mít jen tak tak. Po pár metrech potkám holku evropského typu a ptám se jí na registrační kancelář, ta mě hned odvede a za pár minut jsem tam. Sám bych to hledal asi další dobrou půlhodinu. Po registraci, která proběhla na jedničku (holčina strašila, že někomu to trvá více jak dvě hodiny – u mě 10 minut), se jdu ubytovat na international dormitory. Název zní hezky, tak jsem zvědav, co z toho vypadne.

Když jsem dorazil na místo určení, jímá mě hrůza: stará oprýskaná budova, která je utopená v zástavbě mezi ostatníma blokama. Po vstupu do budovy mě hned odchytí na recepci kvůli registraci. Zjištuji, že v international dormitory nikdo nemluví anglicky a ani se mi to nesnaží usnadnit pantomimou. Pouze opakují ta samá slova, občas mi to řeknou pomaleji, ale je mi to k ničemu, když čínsky neumím ani ň.

Najednou se vedle mě objeví kluk mého věku, který nevypadá jako Číňan, jmenuje se Omar a pomáhá mi s registrací. Zjištuji, že to, co se mi celou dobu ten chlapík snažil říct, je, že mám zaplatit zálohu 1200,–. Škoda že byl tak natvrdlý, stačilo mi to napsat na papír, číslovky mají stejné a ušetřili bysme si oba 10 minut života.

Chlapík z vrátnice mi jde ukázat pokoj, pro někoho, kdo je zvyklý z Harcova, je to docela děsný, ale člověk si zvykne na cokoli. Potom po mně chce, abych mu zaškrtal, co v místnosti je a v jakém stavu. Samozřejmě že je vše napsané čínsky. Docela by mě zajímalo, co je na téhle dormitory vlastně international. No kašlu na to, zaškrtám mu všechno, chci si dát sprchu a trochu se natáhnout, jsem na cestě už přes 3 dny. Sprchy, které jsou sdíleně na patro, jsou docela v pohodě, zato toalety, to je hrůza. Dva turecké záchody s nápisem „american standard“ a jeden evropský bez sedátka. Konečně jsem pochopil, co je na těchhle kolejích tak international.

Na registraci jsem obdržel informaci, že škola začne až za čtyři dny, tak mám aspoň čas se trošku rozkoukat. Na pokoji jsem zatím sám, takže docela pohodička, aspoň mám soukromí.

Tak zas příště, zdravím do Liberce,

Michal Pavlas

student fakulty strojní