Za vědou do Ameriky II

Kateřina a její »bible«.JPG
Kateřina a její »bible«.

Kateřina Strnadová je třetím členem naší katedry netkaných textilií a nanovlákenných materiálů, který získal prestižní Fulbrightovo stipendium. Díky němu odletěla na dva semestry do Ann Arbor ve Spojených státech, kde se na oddělení Biomedical Engineering University of Michigan pokouší snoubit výhody speciálních mikrovláken z libereckých laboratoří s tamním vývojem implantátů nervových tkání. Ve svém druhém příspěvku nás zavedla přímo do srdce výzkumu, do laboratoří skupiny profesora Shey.

Pracovní skupina profesora Shey, jejíž budu skoro rok součástí, je celkem velká a podobně jako u nás rozdělená do několika menších podskupin podle tématu, kterému se věnují. Skládá se převážně z postdoků, doktorandů a bakalářských a magisterských studentů, řekla bych, že převážně z USA, i když spousta z nich má předky například z Asie, ale i z Čech.

Pracovní režim se tu člověk od člověka dost různí. Studenti mají i hodně výuky, takže si práci organizují podle toho. Většina lidí ovšem chodí do práce zhruba kolem 9.00 hodin, i když je tu pár jedinců, kteří chodí již kolem 8.00. Domů pak chodí podle toho, jak mají práci. Většinou v pozdních odpoledních a večerních hodinách. A není tu vůbec neobvyklé, že chodíte do laborky i o víkendu.

Já jsem do laboratoří nahlédla snad již první den, co jsem se objevila ve škole. Nicméně abyste mohli oficiálně experimentovat, je nutné si projít hned několika školeními. Patří mezi ně taková ta základní, jako bezpečnost práce s chemikáliemi, jak správně zacházet s autoklávem, suchým ledem a podobně, až po ta, co jsou specifická pro danou laboratoř, ve které pracujete, případně speciální školení například na elektronový mikroskop. Celkem jsem absolvovala sedm základních školení bezpečnosti práce, všechna jsou zakončená testem, ve kterém musíte dosáhnout 80% úspěšnosti, jinak musíte celé školení opakovat znovu. A poté už hurá do práce.

Přísně se tu v laboratoři dodržuje nošení ochranných pomůcek, a to nejen pláště, rukavic, dlouhých kalhot a plných bot, ale také ochranných brýlí. Jako i v jiných laboratořích i zde jsou pravidelné kontroly bezpečnosti práce. Pokud laboratoř opakovaně nedodržuje bezpečnostní předpisy, může se i stát, že přijde o granty anebo v budoucnu žádné nedostane.

Zásadní přístroje nebo úkony má na starosti vždy jeden ze studentů, který vás proškolí, jemu také hlásíte jakékoliv závady či nedostatky. Já jsem například ještě absolvovala školení a zácvik na SEM. Pokud mikroskop nepoužíváte více jak tři měsíce, musíte zácvik opakovat. Hodina na SEM pak laborku stojí kolem 50 USD (asi podle typu mikroskopu).

Dodržují se tu pravidelné meetingy, kdy jednou za 14 dní je meeting celé skupiny a každý týden je pak setkání jedné z podskupin. Na tom celoskupinovém pak dostane prostor prezentovat své výsledky vždy jeden student. Prezentace trvají zhruba hodinu až hodinu a půl a doprovází je vždy velká diskuse. A protože se začíná ráno (9:30), je v rámci meetingu zajištěna i snídaně, kterou chystá vždy ten, co měl prezentaci minule.

Dále je možné sjednat si schůzku s profesorem i osobně. Na každou schůzku si pak připravíte dokument (Word, PowerPoint), ve kterém popíšete, co chcete projednávat, cíle vašeho projektu, naplánované experimenty, data, vyhodnocení, návrh publikace. A tento dokument pošlete profesorovi dva dny dopředu před plánovanou schůzkou. Takto máte pak mnohem více času projednat důležité věci a nemusíte se zabývat základními informacemi.

Co se mi tu velmi líbí, je to, že všechny mítinky a společné aktivity mají velmi dobře organizované přes Google Calendar, který sdílí celá skupina, a všichni mají přehled, co se děje. Organizaci mítinků má na starosti jeden člověk, který má zároveň přístup ke kalendáři profesora, a je tedy schopný vše naplánovat dle jeho časových možností. Velmi dobře tu funguje i „systém narozenin“, životní výročí členů skupiny jsou opět sdílená přes Google Calendar a slaví se většinou společně v pátek odpoledne. Ten, kdo měl narozeniny naposledy, přinese dort oslavenci, všichni mu zazpívají Happy B-Day a pak se vrhnou na dort.

Tím to ale nekončí. Například po příjezdu dostanete „Arrival To Do List“, kde máte bod po bodu vypsané, co všechno a kde si máte zařídit, jaká školení potřebujete, jak se vyřizují objednávky nebo jak se připravit na schůzku s profesorem. Na serveru pak mají uložené všechny protokoly, ke kterým máte kdykoliv přístup.

Celkově je tu prostředí v zásadě přátelské, lidi jsou moc milí, chtějí si povídat, jsou zvědaví, co dělám, jak to chodí u nás. A i když jsem byla celé laborce představena již relativně na začátku mého pobytu, tak až po mé prezentaci získali lepší představu o tom, kdo jsem, odkud jsem a co tu dělám, a naše vztahy se tím o něco více prohloubily.

Z Ann Arbor srdečně zdraví

Katka Strnadová,

doktorandka fakulty textilní

Další články v rubrice

IMG_5907-2.jpg

Významnou pražskou památku už čistí světlo

Oči tisíců turistů se už nemusejí dívat na nevzhledný zelený biofilm vrostlý do zdiva Malostranské mostecké věže Karlova mostu na levém břehu Vltavy. Zdivo prošlo v zasažených místech důkladnou očistou a dál už se bude čistit samo. Díky slunečním...

25. 3. 2024 | Věda a výzkum | 292

Zůstaň v kontaktu s univerzitou

T-UNI Univerzitní časopis /
University Magazine

Nepřehlédněte
tipy redakce

dfsf.jpg

Novou kvestorkou TUL je Martina Froschová

Absolventka naší ekonomické fakulty působila posledních 14 let na pozici asistentky kvestora Technické univerzity v Liberci. Zná tedy velmi dobře univerzitní prostředí i příslušnou legislativu.

15. 3. 2024 | Lidé | 540