Ostřílená studentka Libuše Jahodová

První žena českého olympijského skeetu. Foto: Nedělní Blesk

ROZHOVOR. S míčem byla nemožná, žádné sporty jí nešly. I tak může vypadat dětství budoucí olympioničky. V Rio de Janeiru letos v létě reprezentovala Libuše Jahodová, studentka fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické, jako první žena Českou republiku v disciplíně skeet – střelbě z brokovnice na asfaltové holuby. V rozhovoru se vracíme k olympijské smůle a hovoříme i o střeleckých a studijních plánech pro další sezónu.

O Riu, jeho sportovištích a zázemí pro reprezentanty kolovaly mezi sportovci různé diskuze a zvěsti, jak jste dějiště olympiády vnímala vy?
Český dům, který byl 30 minut jízdy od olympijské vesnice, byl perfektně zařízený. Vedoucí výpravy Martin Doktor nám na pokoje vyjednal nadstandard. Navíc se sešla výborná parta sportovců, utvořili jsme dobrý tým, fandili si navzájem a slavili své úspěchy. Po této stránce si nemohu na nic stěžovat. Střelnice, která se ještě na jaře budovala, byla na olympiádě technicky už doladěná. Ze začátku byl chaos v trénincích. Každý si chodil, jak chtěl, a trenéři se často pouštěli do sporů, i fyzických, jen aby si jejich svěřenci mohli zastřílet. Někteří sportovci by totiž na střelnici i přespávali, kdyby to šlo. Všechno ale vyřešil třetí den pevně daný rozpis, který už pak všichni střelci respektovali.

Váš premiérový start na olympiádě doprovázela smůla, můžeme s odstupem shrnout, co se stalo?
Ještě pár dní před olympijským závodem jsem se cítila ve formě, na trénincích šlo všechno dobře. Při tréninku deset dní před závodem vál silný vítr, před výstřelem jsem se zapřela proti poryvu, který náhle polevil, a když jsem se chtěla rychle narovnat, ucítila jsem, že ve mně luplo. Následovala velká bolest v žebrech. Lékař pak zjistil, že mi jedno žebro vyskočilo z chrupavky, skříplo mi bránici a do mezižeberního prostoru se dostala tekutina. Začali jsme to okamžitě léčit. Dost to bolelo, ale pokračovala jsem v tréninku, kde jsem používala tejpy. Na samotném závodě je ale bandáž zakázaná, dost mi chyběla, při každé ráně jsem trpěla, přesto jsem dokázala odstřílet všechny položky, 75 ran. Bohužel jsem skončila předposlední, ale střílet na olympijském závodě je velká zkušenost a nenechala bych se o ni připravit.

Teď už jste v pořádku?
Ano, zahojilo se to. V Centru pohybové medicíny v Praze se mě ujal doktor Kolář, předepsal mi dva měsíce bez tréninku, necvičit, neběhat a žebro je, musím to zaklepat, v pořádku.

Cítila jste v Riu oporu fanoušků, dostala se k vám odezva z domova?
Největší opora mi přišla od rodiny a z našeho domácího podniku. Zaměstnankyně v liberecké cukrárně si koupily olympijská trička a fandily mi. Fandili mi také kamarádi od nás z Rudolfova. Skvělá byla i podpora přímo na olympiádě od lidí z výpravy. Utvořili jsem tam dobrou partu. Jsem vděčná za nápad Martina Doktora namíchat k sobě na pokojích zástupce různých sportů. Opravdu jsem se na pokoji nenudila a se spolubydlící Kateřinou Kudějovou, mistryní světa v kajaku, jsme se natolik sblížily, že jsme spolu a i s dalšími lidmi z olympijské party vyrazily v létě na dovolenou.

Nepříjemnými dozvuky po olympiádě byly spory se střeleckým svazem, o co šlo?
Po olympiádě se snažil jeden člověk z Českého střeleckého svazu pomluvami přimět Lubora Novotu, aby odešel z postu mého trenéra, protože není členem svazu. Je to hodně „vnitropolitické“, za Lubora jsem se postavila – považuji ho za nejlepšího trenéra, cením si i jeho skvělých manažerských schopností. Řešili jsme celou situaci i s právníky, pomluvy jsme společně odrazili, byly to lži a člověk, který je šířil, se nám již veřejně omluvil. Bylo to hodně nepříjemné, ale je to už za námi.
Mohu se tak už plně soustředit na fyzickou a kondiční přípravu po zranění a na novou sezónu, ale hlavně: musím se víc věnovat škole.

V příštím semestru byste měla podle nejkratšího scénáře končit s bakalářským titulem, podaří se to?
Musím na tomto místě znovu poděkovat všem vyučujícím, že mi vyšli vstříc a já se mohla připravovat na olympiádu. V nadcházející sezóně mě toho čeká také dost, máme tam čtyři závody světového poháru, mistrovství Evropy a mistrovství světa. Shovívavost učitelů snad ještě nedošla na své dno. Dodělávám a budu tento rok dál dodělávat, co jsem nestihla během loňské sezóny, zažádám si o prodloužení studia a na ten čtvrtý prodloužený rok, pokud mi ho na fakultě schválí, bych si nechala bakalářku a státnice.

Na co zaměřujete svou bakalářskou práci?
Pro svou bakalářskou práci dělám výzkum multikulturního dění v Liberci mezi dětmi. Myšlenka je ta, že se zeptám dětí v družině, co vědí třeba o liberecké radnici a jaké další památky v jejím okolí znají. Pak vezmu děti na procházku k radnici, projdeme si všechna ta místa a něco si k nim povíme. Za týden se jich znovu zeptám, jaká zajímavá místa v centru Liberce znají. Předpokládám, že se mi sejde víc odpovědí a obsáhlejších odpovědí než před společnou poznávací procházkou.

Děkujeme za rozhovor.

Libuše Jahodová
(*1992, Liberec)
První žena, která reprezentovala Českou republiku ve skeetu – střelbě na asfaltové holuby – na olympijských hrách (Rio de Janeiro 2016). K závodní střelbě ji ve 14 letech přivedl nevlastní otec Lubor Novota, který je po celou dobu také jejím trenérem. Je držitelkou dvou zlatých medailí z Letní světové univerziády 2015 v Koreji. Závodí za družstvo Dukly Hradec Králové, studuje pedagogiku volného času na FP TUL. Pochází z rodu proslulých libereckých cukrářek.