Požadavky na rekultivační a odvodňovací vrstvy pod vlivem klimatických změn byly ústředním tématem letošního v pořadí již pátého ročníku Skládkového workshopu Žitava-Liberec ve dnech 12. a 13. listopadu v Žitavě. Workshop pořádají každoročně Fakulta mechatroniky, informatiky a mezioborových studií Technické univerzity v Liberci v rámci projektu Výzkumné centrum Pokročilé sanační technologie a procesy a Ústav pro vývoj technologií, výzkum rašelin a přírodních materiálů Vysoké školy v Žitavě.
Pravidelným tématem workshopu je uzavírání a monitoring skládek odpadů a rekultivace krajiny. Součástí workshopu byla i exkurze na sanační území „Povrchový důl Berzdorf“ nedaleko Žitavy.
Letošního ročníku se zúčastnilo zhruba 60 odborníků z akademické sféry, praxe i úřadů z Německa, Česka, Slovenska a ze Sýrie. Účastníci vyslechli devatenáct odborných přednášek. Jejich nosným tématem byla především změna legislativy v Německu, kde letos v létě vstoupila v platnost Směrnice o zjednodušení legislativy ke skládkování. „Do té doby byly předpisy upravující skládkování rozdělené do šesti paralelních předpisů, které ale byly v některých ustanoveních rozporné,“ řekl ve své přednášce Wolfgang Butz ze Spolkového úřadu pro životní prostředí v Dessau. Zdůraznil, že k významným změnám došlo v oblasti požadavků na systémy izolací povrchu skládek při jejich rekultivaci. „Už nejsou předepsané těsnící systémy s předem určenými izolačními komponentami, ale pro jednotlivé typy skládek jsou předepsané jen počty izolačních vrstev a jejich nutné vlastnosti. Výběr těsnícího materiálu, jeho hrubost a kombinace komponent jsou už ponechané na projektantovi a schvalovacím orgánu,“ upřesnil Butz.
Podle Jana Šembery z FM TUL slouží pravidelné workshopy k výměně zkušeností o řešení podobných problémů v Česku a Německu. „Společným aktuálním tématem je kromě rekultivace krajiny také uzavírání skládek, zejména jejich zakrytí a zabezpečení před průnikem vody a jejich následný monitoring,“ připomněl Šembera. Nové podněty přinesly například přednášky odborníků z univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem na téma revitalizace Podkrušnohoří nebo geotermální potenciál krajiny. Zdeněk Kudrna z Univerzity Karlovy Praha hovořil o riziku nerovnoměrného sedání skládek po jejich uzavření. Dalšími výjimečně zajímavými příspěvky byla přednáška S. Shamshama z univezity v Homsu o rekultivaci zemědělské půdy v Sýrii a přednáška Haralda Rötschkeho z MDSE GmbH v Bitterfeld-Wolfenu o aplikaci alternativního izolačního systému z rekultivačních směsí při izolaci skládky ve Schkopau.
Miroslav Černík z FM TUL seznámil účastníky s výsledky výzkumu zaměřeného na využití podzemních reaktivních bariér pro zabránění migrace kontaminantů od zdroje kontaminace směrem k možným recipientům. „Častým problémem sanace míst, která jsou kontaminována úniky látek znečišťujících podzemní vody, je nedostupnost zdrojů kontaminace z pohledu aplikace aktivního sanačního zásahu. Tyto zdroje totiž často leží pod budovami, skládkami či jinak těžko dostupnými místy. Pro tento případ jsou navrženy a testovány Podzemní Reaktivní Bariéry (Permeable Reactive Barriers), kde se kontaminovaná oblast hydraulicky oddělí od okolí nepropustnou bariérou s reaktivními bránami s různou náplní. Existuje množství uspořádání a konstrukcí PRB, kdy určení optimálního systému je ovlivněno prouděním podzemní vody, vlastnostmi horninového prostředí, dostupností místa podzemní stěny a bran pro vlastní konstrukci a i ekonomikou. Pokud jsou PRB aplikovány pro odstraňování kontaminace podzemních vod chlorovanými uhlovodíky, výzkum se soustřeďuje na studium použitelnosti reaktivní náplně centimetrovými a milimetrovými pilinami železa v kombinaci s použitím nanočástic nulomocného železa pro dočištění zbytkové kontaminace procházející PRB. Cílem řešení je optimalizovat podmínky pro konstrukci a použití kombinované PRB z hlediska efektivity, dosahovaných sanačních limitů a ceny,“ přiblížil aktuální problém docent Černík.
V České republice, stejně jako v Německu, je řada lokalit, které je nutno po důlní a průmyslové činnosti revitalizovat. Technická univerzita v Liberci se zapojila do projektu zaměřeného na rekultivaci lokalit postižených průmyslovou a těžební činností. Například v oblasti podkrušnohorské pánve existuje v současnosti osm rozsáhlých důlních prostor. Jako vhodná metoda jejich rekultivace se jeví hydrická varianta, kdy se předpokládá zatopení zbytkových jam vodou. „Vzniklo by tam několik velkých vodních nádrží o předpokládané ploše přes 40 kilometrů čtverečních a s celkovým objemem vody zhruba 2,3 miliard kubických metrů. Tento problém je potřeba řešit komplexně nejen z hlediska životního prostředí ale také s ohledem na sociální otázky. Musíme se ptát, čím se budou živit lidi, kteří v této oblasti žijí,“ vysvětlil Šembera. Připustil, že v Německu postupuje rekultivace po těžbě hnědého uhlí rychleji než v České republice.
Nastínil tak další dosud nevyřešené problémy a možná témata, kterými se budou čeští a němečtí odborníci zabývat na příštích odborných seminářích. Šestý ročník se bude konat v Liberci na podzim roku 2010. „Byli bychom rádi, kdyby pozvání přijali nejen vědečtí pracovníci z vysokých škol, ale aby přijelo ještě více odborníků z praxe, se kterými bychom mohli diskutovat o praktických aplikacích výzkumu. Tak by konzultace a výměna zkušeností dostala žádoucí širší rozměry,“ řekl Šembera.
J. Kočárková
