Zprávu o úmrtí dvou Číňanek kvůli trvale poškozeným plicím poté, co bez ochranných pomůcek pracovaly několik měsíců v místní továrně využívající nanočástice, převzala včera Česká tisková kancelář z agentury Reuters s odvoláním na vědecký článek v časopise European Respiratory Journal.
Podle zprávy to je vůbec poprvé, co byla nebezpečnost nanotechnologií prokázána u lidí. Ale „laboratorní zkoušky už dříve potvrdily, že nanočástice poškozují plíce krysám,“ píše agentura Reuters. "Tento případ vyvolává obavy, že dlouhodobé vystavení nanočásticím bez ochranných opatření může být spojeno s vážným poškozením lidských plic," napsali v časopise autoři článku. "Malý průměr nanočástic znamená, že dokážou překonat přirozené bariéry lidského těla především prostřednictvím kontaktu s poškozenou kůží nebo vdechnutím či polknutím."
Nanotechnologie, tedy věda extrémně malých částic, je významným průmyslovým odvětvím. Jeden nanometr je jedna miliardtina metru, tedy zhruba tisícina tloušťky lidského vlasu. Nanočástice obvykle měří jeden až 100 nanometrů. Kromě medicíny jsou nanočástice využívány v takových výrobcích, jako je sportovní zboží, pneumatiky či elektronika. Nanotechnologie se také využívá v opalovacích krémech, kosmetice, obalech potravin, oblečení, dezinfekcích, domácích spotřebičích, povrchových nátěrech, barvách a lacích venkovního nábytku.
Tolik zpráva ČTK, která se jistě vzhledem ke své senzačnosti objeví v dalších médiích. Dnes ji již převzaly Lidové noviny. Co na to ale říkají odborníci z Technické univerzity v Liberci?
Profesor David Lukáš z katedry netkaných textilií, autor nové (fyzikální) teorie, která vysvětluje patent elektrostatického zvlákňování z volných povrchů kapalin, připouští, že jistá rizika z kontaktu s nanočásticemi existují. Připomíná, že první mezinárodní konference na toto téma "Nanomaterials a Risk to Health at Work" (toxicita nanočástic) se konala v roce 2004, Palace Hotel, Buxton, Derbyshire, Anglie. „Škodlivost částic není u nanočástic daná jenom jejich chemickým složením a fyzikálními vlasnostmi (například rozpustností ve vodě), ale i jejich tvarem. Proto je ohodnocení zdravotních rizik nanočástic velmi komplikovanou záležitostí. Na druhou stranu, mezi toxické nanonáčástice patří i ty, které jsou produkovány současnými stavem techniky, například ve výfukových plynech spalovacích motorů osobních i nákladních automobilů. Existuje také celá řada "přirozených" nanočástic, které polykáme a vdechujeme každodenně, protože vznikají přirozenými geologickými, atmosférickými nebo biologickými procesy. Ohodnocení zdravotních rizik spojených s používáním a výrobou nepřirozených nebo zcela nových nanočástic je rozhodně velkou výzvou a povinností rozvíjející se nanovědy,“ řekl profesor Lukáš.
Podle profesora Oldřich Jirsáka, autora revolučního postupu průmyslové výroby nanovláken, by si lidé měli dát pozor na poplašné zprávy plynoucí z neznalosti věci a nepřesných generalizací. „Říci, že nanočástioce jsou nebezpečné lidskému zdraví, je totéž jako říci, že nebezpečné lidskému zdraví jsou chemikálie. Jde samozřejmě o to, jaké chemikálie -ocet a soli konzumujeme v jídle, etanol v nápojích, mýdlem se myjeme, zubní pastou si čistíme zuby. Lékaři používají vnitřně mnoho chemikálií. Naopak jiné chemikálie jsou velmi jedovaté. Je tedy vždy nutné říci přesně, o jaké nanočástice jde. Každá rozpustná látka je obsažena v rozpouštědle ve formě jednotlivých molekul nebo iontů, které jsou ještě menší než nanočástice. Hořením také vznikají nanočástice a s těmi je lidstvo ve styku od té doby, co zná oheň.Toxicita některých látek může být ovlivněna, jsou-li ve formě nanočástic. To se intenzivně a celosvětově zkoumá. Za neškodné považujeme nanomaterialy, které se do týdne rozloží v tělních tekutinách. Ty nerozložitelné jsou zatím považovány za potencionálně nebezpečné a takto se s nimi také zachází, stejně jako s toxickými chemikáliemi. K nanomateriálům se tedy civilizovaný svět chová opatrně a v krátké době budou připraveny mezinárodní standardy pro jejich klasifikaci, hodnocení , povolování a manipulaci. Rozhodně by však byla škoda poplašnými zprávami zpomalit vývoj, který lidstvu nanomateriály přinášejí a v budoucnu jistě přinesou velký pokrok,“ uvedl profesor Jirsák.
J. Kočárková
