ROZHOVOR „Ukrajina byla zemí, která mě přijala ve chvíli, kdy jsem musela uprchnout z Běloruska. Teď mě děsí představa, že moje země podpořila ruskou agresi na Ukrajinu. Děsí mě zprávy od známých na Ukrajině, že jdou kvůli bezpečí spát do metra,“ říká Jelizaveta Dauhulevich, běloruská studentka architektury, aktivistka a exulantka. Technická univerzita v Liberci ji loni spolu s 15 běloruskými studenty přijala ke studiu na Fakultě umění a architektury (FUA). Všem studentům totiž hrozily za protivládní protesty ve své zemi tresty vězení.
Lizaveta a její spolužáci v pondělí vyjádřili na libereckém náměstí Dr. Edvarda Beneše podporu lidem na Ukrajině a distancovali se od běloruského zapojení do Putinovské agrese. „Lukašenko zatáhl mírumilovné Bělorusko do tohoto konfliktu. Nemluvím jen zas sebe, ale myslím většinu Bělorusů. Lukašenko nezastupuje zájmy běloruského lidu,“ pronesla na shromáždění Jelizaveta Dauhulevich.
Podpořit nejen všechny Ukrajince, ale i běloruské a rusky hovořící studenty TUL přišel před libereckou radnici také děkan FUA Osamu Okamura. Varoval před zjednodušováním a ukvapenými odsudky. „Není možné házet všechny lidi do jednoho pytle. Ve všech národech jsou lidé, pro něž je demokracie cenná, a kteří jsou ochotní za ni bojovat. Proto bych vás chtěl požádat, abyste to byli schopni rozlišovat a abyste nejen našim běloruským studentům v Liberci, ale samozřejmě i ukrajinským a dalším rusky mluvícím studentům zachovali přízeň,“ řekl děkan Okamura.
S třiadvacetiletou studentkou FUA TUL Lizavetou Dauhulevich přinášíme rozhovor.
Před rokem jste po protestech proti diktátorskému režimu uprchla z Běloruska. Co vám tehdy hrozilo?
V Bělorusku jsem se aktivně účastnila demonstrací proti Lukašenkovu režimu, a to nejen v ulicích v davu, ale také na své univerzitě. Vytvořili jsme skupinu aktivních studentů, kteří pro sebe chtěli ve své zemi lepší budoucnost. 12. listopadu 2020 bylo zadrženo jedenáct studentů z různých univerzit v Minsku, včetně mých dobrých přátel a kolegů. Byli obviněni z pořádání nepovolených akcí, za což jim hrozily až tři roky vězení. Advokátka jednoho ze zadržených studentů mi řekla, že policisté se na mě při výslechu hodně ptali. Poradila mi, abych co nejdříve opustila Bělorusko. Koupila jsem si letenku Minsk–Kyjev a o den později jsem odletěla z Běloruska.
Běloruský režim pomáhá ruské agresi na Ukrajinu. Jak to vnímáte a co si o tom myslíte?
V roce 2020 naše společnost ukázala, co si o Lukašenkovi myslíme. Jeho hodnocení nic nezachrání, stále více se topí, činí nová neadekvátní rozhodnutí. Vždy jsem byla v rozpacích z úzkého kontaktu mezi Běloruskem a Ruskem při pohledu na to, jak rychle si Putin dělá nepřátele. Lukašenko podle všeho prostě neměl na výběr, na mezinárodní scéně také neměl žádné spojence. Jediným krokem k udržení moci proto bylo podřídit se Putinovi. Je mi z toho ze všeho hrozně smutno.
Spolu s ostatními studenty se angažujete na podporu Ukrajiny. Proč? Chcete ukázat, že jste byli jako uprchlíci ve stejné situaci, chcete ukázat, že většina Bělorusů s invazí nesouhlasí?
Ukrajina byla zemí, která mě vřele přijala ve chvíli, kdy jsem musela uprchnout z Běloruska. Teď mě děsí představa, že moje země pomáhá ruské agresi na Ukrajinu. Na Ukrajině jsem se cítila bezpečně a věděla jsem, že mi nehrozí nebezpečí. Pár mých dobrých známých z Běloruska zůstalo na Ukrajině a teď mě děsí zprávy, že jdou kvůli vlastnímu bezpečí spát do metra.
Jak se na současnou situaci dívají vaši blízcí? I vzhledem k přísné cenzuře?
Rodiče vždy podporovali můj postoj k politice Běloruska. Jsem moc ráda, že se o tom s nimi mohu adekvátně bavit, jsem s nimi prakticky denně ve spojení přes Telegram. Teď jsou všichni bez výjimky vyděšení kvůli situaci na hranicích Běloruska a Ukrajiny, nikdo neví, co bude zítra.
Jste z Běloruska, setkala jste se kvůli tomu nyní s negativními reakcemi lidí? A nejsou teď ve vztazích vás a ukrajinských studentů stíny? Výčitky, zášť a podobně?
S negativními reakcemi jsem se osobně nesetkala. Ukrajinci tady jsou teď smutní a nervózní, úplně tomu rozumím. Problémy s kamarády z Ukrajiny tady ale opravdu nemáme. Oni rozumí situaci a rozlišují lidi a jednání režimu. Můžeme o tom bez jakékoliv zášti mluvit. Děkuji jim za to. My jako běloruští studenti podporujeme maximálně Ukrajince a ukrajinské studenty.
Jak jste se v Liberci adaptovala? Vzali vás spolužáci mezi sebe?
Život v Bělorusku je těžší. Život v Liberci se mi samozřejmě líbí, plyne tu pohodověji. Nikdy předtím jsem také nežila v horské oblasti, lépe se tu dýchá, krajina je krásnější. A spolužáci nás mezi sebe přijali velmi srdečně. Úspěšně jsme ukončili první semestr architektury, studujeme druhý. Mám z toho radost.
Jak nejraději v Liberci trávíte svůj volný čas?
Ve svém volném čase jsem dobrovolnicí v Běloruské studentské organizaci (BSA). Pomáháme propagovat naše národní hodnoty běloruské akademické obci, monitorujeme porušování akademických svobod v Bělorusku a podporujeme studenty vězněné z politických důvodů. Jsme také ve spojení se studenty, kteří museli uprchnout do zahraničí. Třeba do Polska nebo do Litvy.
Mohou vás vaše rodiny nyní ve studiu podporovat?
Rodiče mě nejprve nechtěli poslat do České republiky. Mysleli si, že mě nebudou schopni dostatečně podporovat. Jediný problém je zatím v tom, že byly zavedeny sankce, rodiče už nemohou posílat peníze na moji běloruskou kartu, kterou mám u sebe. Je to bohužel příklad toho, jak sankce ovlivňují civilní obyvatelstvo a nikoli vládu Běloruska.
Cítíte kvůli současné situaci znovu stres nebo strach? Případně z čeho?
Strach a panika jsou u mě přítomny od přestěhování do České republiky. Čas od času mám panické záchvaty. Myslím, že je to všechno posttraumatický syndrom. V Minsku jsem zažila spoustu stresových situací, teď se mi zase často vrací ve snech. Vidím policii, útěk z Běloruska, let …
Je nyní reálné vaše rodiny přivést do České republiky?
Vyřízení turistických víz je velmi obtížné, téměř nemožné. Hranice jsou zavřené zdánlivě kvůli koronaviru, ale ve skutečnosti proto, aby se zabránilo rychlému úniku mozků. S rodinou jsme se proto dohodli, že se sejdeme tam, kde vízum Bělorusové nepotřebují – v létě v Gruzii.
Věříte, že se jednou vrátíte do Běloruska? Kdy to asi bude?
Ve skutečnosti jsem ohledně Běloruska pesimistická. Za 27 let své vlády vytvořil Lukašenko silnou obranu proti evropským sankcím a proti nenávisti lidí. Sám se moci nevzdá, takže je možné, že ještě budu muset docela dlouho čekat, než se vrátím domů. Opravdu nevím, jak dlouho. Věřím ale, že se mi to jednou podaří. Věřím, že Bělorusko bude jednou svobodnou a demokratickou zemí.
Adam Pluhař
Další články v rubrice
Nápad a 3D tisk: Soutěž, kde studenti tvoří a překvapují
Model rozvodů spalovacího motoru, interaktivní rostlinná buňka nebo elektrické vypínače propojené s miniaturou domku. To jsou oceněné nápady, které za pomoci 3D tisku zhmotnili středoškoláci přihlášení do soutěže o nejlepší 3D tiskový výukový...
TUL pomáhá obnovit poutní cestu k ikonické japonské svatyni
Jako vstal bájný pták Fénix z popela, podobně má rozkvést zanedbané okolí poutní cesty k nejdůležitější šintoistické svatyni v japonské Ise. Na obnově místa s více než tisíciletou tradicí se budou podílet vedoucí projektu ISE Fenix z fakulty...
V podnikatelské misi ministra Hladíka do Japonska má své zastoupení také TUL
Tématem, se kterým zástupkyně a zástupci 18 český podniků a institucí odletěli minulou sobotu do Japonska, je udržitelná ekonomika. Roman Knížek, vedoucí katedry hodnocení textilií Fakulty textilní TUL, jako zástupce liberecké univerzity, do mise...
