Pražské Jezulátko nyní shlíží z oltáře v novém rouchu, na jehož výrobě řadu měsíců spolupracovaly Rajamangala University of Technology Thanyaburi v Thajsku a Technická univerzita v Liberci. Sošku Jezulátka v novém oblečku mohou zájemci v kostele Panny Marie Vítězné a svatého Antonína Paduánského v Praze vidět až do začátku března.
Ušitím roucha pro katolickou sošku Pražského Jezulátka a také šesti kněžských ornátů se převážně buddhistické Thajsko rozhodlo připomenout 50. výročí navázání diplomatických vztahů s Českou republikou. Obě univerzity zároveň oslavily 10 let spolupráce. Prvotní impuls k ušití oblečku pro Jezulátko vzešel od Piyanut Jingjit, odborné asistentky Ústavu textilního inženýrství Fakulty strojní Rajamangala University of Technology Thanyaburi (RMUTT). O předání roucha a náročné výrobě, na níž se podílelo několik fakult a společností, jsme psali.
„Soška Pražského Jezulátka v novém rouchu bude v našem kostele k vidění až do 5. března,“ uvedla Monika Ciklerová z kanceláře Kláštera Pražského Jezulátka. Při předání daru měla dosud nové roucho na sobě jen replika Jezulátka. Pavel Pola, rektor klášterního kostela Panny Marie Vítězné a svatého Antonína Paduánského v Praze již dříve ocenil mezinárodní spolupráci obou univerzit. Vyzdvihl i skutečnost, že dárci před výrobou konzultovali všechny detaily. „Jednak můžeme poskytnout konkrétní střih na roucho, aby dobře sedělo, případně můžeme korigovat materiály a barevnost, které vyhovují liturgickým účelům,“ zmínil Pavel Pola.
Oblečením Pražského Jezulátka do nového roucha se naplnila mnohaletá vize paní Piyanut Jingjit. K vytvoření oblečku ji před několika lety inspirovala návštěva kostela a přilehlého muzea. „Jako člověk, který vystudoval textil, vybudoval si v tomto oboru kariéru a celoživotně chová vášeň pro textilní umění jsem dlouho snila o tom, že dílo z Thajska obleče Pražské Jezulátko a uvidí ho lidé z celého světa. Dnes mohu s hrdostí říci, že se mi tento sen splnil,“ řekla Piyanut Jingjit a dodala: „Rychlost, s jakou kostel Jezulátko oblékl do nového roucha, předčila mé očekávání. Věřím, že se vedení RMUTT a návrhářský tým bude moci Pražskému Jezulátku v pražském kostele brzy poklonit,“ neskrývala radost Piyanut Jingjit.
Na realizaci oblečku pro sošku a kněžských rouch spolupracoval koordinační tým RMUTT složený ze zástupců tří fakult. Fakulta textilní TUL byla důležitým konzultantem při tvorbě rouch Jezulátka a úzce spolupracovala s kostelem Panny Marie Vítězné. Obleček s použitím prvotřídních hedvábných vláken bezplatně vyrobila firma PASAYA. Vnitřní krajkovou sadu pro výstřih a rukávy zdarma vyrobila společnost Gemma Knit. Na projektu spolupracovalo také Thajské velvyslanectví v Praze a Velvyslanectví České republiky v Bangkoku.
„Úspěch projektu by nebyl možný bez podpory vedení obou univerzit. Proto bych ráda ocenila rektora Sommaie Pivsa-arta a rektora Miroslava Brzezinu. Jde zároveň o výsledek úsilí více než třiceti lidí, kteří přispěli svými odbornými znalostmi a obětavostí k zajištění úspěchu projektu, jehož realizace trvala déle než sedm měsíců,“ vzpomněla Piyanut Jingjit. S vedením RMUTT a návrhářským týmem by se ráda Pražskému Jezulátku osobně poklonila.
„Výroba rouch skloubila technologický um a návrhářskou invenci, přitom se musely dodržet liturgické zásady. Největší díl práce odvedla thajská strana, mě však velmi těší, že se naše univerzita mohla na přípravě rouch pro tak významný náboženský symbol podílet,“ uvedl rektor TUL Miroslav Brzezina.
Děkan Fakulty textilní TUL Vladimír Bajzík vnímá skutečnost, že kostel Jezulátko oblékl do nového roucha za velkou čest pro fakultu i univerzitu. Zároveň připomněl, že výroba oblečku představovala uměleckou a technickou výzvu. „Je také příkladem toho, jak mohou dvě vzdálené instituce propojit své tradice a dovednosti. Využití oblečku je významnou poctou pro obě instituce a dokladem, že současná textilní výroba může přispět k uchování tradic, které oslovují lidi po celém světě,“ řekl děkan Bajzík. A zmínil i duchovní rozměr projektu. „Význam oblečení Pražského Jezulátka přesahuje hranice náboženského a kulturního kontextu – jedná se o symbol duchovního spojení a mezinárodního kulturního dědictví, ale i náboženské tolerance, což bohužel v dnešní době stále ještě není samozřejmostí.“
Adam Pluhař
Další články v rubrice
Rektorát znovu voní kávou: k posezení zve UNI Cafe IC
Po několikaměsíční pauze se do prvního patra budovy rektorátu vrátila vůně kávy, panini nebo domácích dortů. UNI Cafe IC vede kavárník se zkušenostmi z provozování kaváren u Botanické zahrady a na Ekonomické fakultě TUL a těší se na vás.
Od nanovláken po zlativky: vědecký mejdan na TUL přilákal davy
Jubilejní dvacátá Noc vědců s tématem Bohatství přilákala na Technickou univerzitu v Liberci rekordní počet návštěvníků. O program se staraly desítky vědců, pedagogů a studentů v devíti budovách a na padesáti čtyřech stanovištích. Lidé proudili...
Peněžní kurzy se mění v barvy – nové dílo Semináře naděje
Ustavičná proměna směnných kurzů světových měn se promítá do barevného digitálního obrazu a vytváří objekt Fluidní systémy. Toto nové dílo od Pavla Mrkuse ve vestibulu Ekonomické fakulty TUL je v pořadí čtvrtým uměleckým počinem realizovaným v...
