Absolventi, kteří už nemusí světu nic dokazovat. První diamantová promoce na TUL

Studium ukončili před 60 lety. Z rukou rektora a děkana fakulty strojní nyní převzali pamětní diplomy. Diamantovou promoci pořádala Technická univerzita v Liberci poprvé.

Slavnostní diamantová promoce se konala poslední zářijový den v univerzitní aule. Pamětní diplom si přišlo převzít 18 absolventek a absolventů tehdejší Vysoké školy strojní v Liberci.

„Sám si ještě pamatuji na dobu, kdy jsem jako mladík přebíral na slavnostní promoci diplom a cítil to obrovské štěstí a zadostiučinění z úspěšně završeného studia. Stál jsem na prahu nové etapy a netušil, co mi život přinese. V dobrém vám trochu závidím, že si dnes můžete ten slavnostní pocit zopakovat. Přitom se nemusíte strachovat o to, abyste světu dokázali, co ve vás je. To už jste totiž během svého pracovního života prokázali nesčetněkrát,“ řekl ve svém úvodním slovu na diamantové promoci rektor Technické univerzity v Liberci Miroslav Brzezina.

„Jsem rád, že vás můžeme po plavbě rozbouřeným mořem praxe zase přivítat v klidném přístavu akademické rodiny. Buďte si jisti, že si vás Technická univerzita v Liberci nesmírně váží,“ dodal rektor.

S absolventy, kterým společně s děkanem fakulty strojní Petrem Lenfeldem předal pamětní diplomy, ho pojí právě rok 1961. Jak sám připomněl: pár měsíců poté, co oni v Liberci promovali, se na severní Moravě narodil.

„Máte můj obdiv a mé poděkování právě za to, že jste už před těmi šedesáti lety našli odvahu studovat jeden z nejtěžších oborů na tehdejších vysokých školách,“ řekl absolventům na jejich druhé promoci děkan fakulty strojní Petr Lenfeld a dodal:

„V současnosti je nám ze strany ministerstva školství vyčítáno, že máme nízkou úspěšnost studia a že vychováváme špičkové specialisty. Osobně si stojím za tím, že by tomu tak mělo být a nerad bych snižoval náročnost studia jenom proto, že by se někomu změnila čísla v tabulce. Ztratit kredit kvalitní fakulty nebo vysoké školy je snadné, ale získat ho zpět je naopak velmi obtížné.“

Studium před šedesáti a více lety vypadalo úplně jinak, jak vzpomínali po skončení oficiální části absolventi z roku 1961. Do roku 1960 byla liberecká škola zaměřena jen na výchovu inženýrů-strojařů, v roce 1960 vzniká také fakulta textilní. Studovalo se ve studijních kruzích, které studenty stmelovaly, povinná byla politická výchova a součástí školy byla také vojenská přípravka, kdy studenti museli několik měsíců odsloužit u vojska. Ve čtvrtém ročníku měli strojaři atomovou fyziku.

Chodilo se na povinné budovatelské brigády, bydlelo se na kolejích v Březové aleji, v Doubí nebo na Husově ulici, kde dnes sídlí architekti a fakulta zdravotnických studií. Snad každý student sportoval a byl hned v několika slávistických oddílech a užilo se také hodně legrace.

Mnohé z atmosféry a reálií doby připomněl sestřih studentských snímků z roku 1958, který měl pro absolventy připravený děkan Petr Lenfeld jako dárek k diamantové promoci.

Po absolvování byli svému oboru často věrní po celý profesní život. Absolvent Jan Bek například pracoval v inženýrsko-dodavatelské společnosti Strojintex jako projektant. „Dodávali jsme výrobní textilní technologie a přidružené technologie jako například vzduchotechniku do celého světa. Řadu let jsem proto dělal v Súdánu, kde jsme stavěli dvě fabriky, a dodávali jsme technologie také do Sýrie a dalších zemí,“ říká Jan Bek.

František Bolehovský a jeho kamarád Ivan Kejzlar pracovali v libereckých dílnách ČSD, jeden spravoval parní lokomotivy, druhý pracoval ve slévárenství.

„Z ČSD jsem po pěti letech přešel na průmyslovku v České Lípě, kde jsem učil až do důchodu,“ vzpomíná inženýr Bolehovský.

„Při práci jsem zároveň zůstal na vysoké škole a učil jsem technické kreslení. A to do roku 1970, kdy jsem byl nepohodlný režimu a vyloučili mě,“ dodává Ivan Kejzlar.

Také celá řada jejich spolužáků se vydala na pedagogickou dráhu a vzdělávala mladší generace v oboru.

Například Jana Soukupová, která si na konci září také přišla pro „diamantový“ diplom. Učila na odborném učilišti, na gymnáziu i na ekonomické škole.

„Učila jsem ráda. Ale kluci tehdy nebyli tak protivní, jako jsou dneska,“ říká už s úsměvem Jana Soukupová.

Kromě osmnácti „diamantových“ absolventů z roku 1961, kteří si pamětní diplom převzali osobně, se o něj přihlásilo ještě dalších šest, kteří se na diamantovou promoci nemohli dostavit. Těm univerzita diplomy doručí poštou.

„Setkání na diamantové promoci bylo příjemné. Moc si toho vážíme. Scházíme se od roku 2017 už každoročně, ale nyní to nebylo kvůli covidu možné, takže jsme si to vynechané setkání na diamantové promoci vynahradili,“ říká Ivan Kejzlar, který pravidelná setkání ročníku organizuje. Dodává, že nejvzdálenější ze spolužáků žijí v Kanadě a v Kalifornii a i ti se každoročních setkání absolventského ročníku 1961 účastní.

„Mohu odpovědně říci, že i my jsme přispěli skromným dílem k dobrému jménu naší alma mater,“ řekl 30. září 2021, šest desetiletí po své promoci, která se tehdy konala v libereckém Divadle F. X. Šaldy, Josef Cerha jako zástupce absolventů na diamantové promoci.

 

Radek Pirkl
Foto: Adam Pluhař

Další články v rubrice

Zůstaň v kontaktu s univerzitou

T-UNI Univerzitní časopis /
University Magazine

Nepřehlédněte
tipy redakce