Pedagog a vedoucí katedry německého jazyka na Fakultě přírodovědně-humanitní a pedagogické TUL Pavel Novotný obdržel významné Čestné uznání v rámci Ceny Otokara Fischera. Odborná porota složená z předních expertů na germano-bohemistiku ocenila jeho vědecké pojednání s názvem Rozhlasové hry Bohumily Grögerové a Josefa Hiršala. Čestné uznání převzal v Goethe-Institutu v Praze před sálem plným akademiků, autorů, nakladatelů, studentů a dalších zájemců o německo-bohemistickou studii.
Cenou Otokara Fischera a třemi čestnými uznáními jsou oceňovány vynikající německy a česky psané vědecké práce z oblasti bohemistiky a germanobohemistiky, které byly v posledních dvou letech publikovány v Německu, Rakousku či ve Švýcarsku, respektive v České republice.
Pavel Novotný v rozhovoru přibližuje nejen význam uděleného ocenění, ale i fascinující, u nás dosud opomíjený svět experimentálního rozhlasového umění.
Zároveň je neúnavným propagátorem němčiny a v rozhovoru také říká: „Učte se německy, vyplatí se to. Nejen kvůli čokoládě v Žitavě.“
Co pro vás Čestné uznání Ceny Otokara Fischera znamená?
Toho ocenění si vážím velmi, jedná se o skutečně významné ocenění. Ve výběru bylo mnoho desítek titulů a v komisi zasedají uznávaní odborníci pohybující se na poli germano-bohemistiky a kunsthistorie. O to víc mě těší, že moje práce v této silné konkurenci uspěla.
O čem v kostce pojednává vaše vědecká práce Rozhlasové hry Bohumily Grögerové a Josefa Hiršala?
Rozhlasové hry Grögerové a Hiršala představují v českém prostředí paradoxně málo známou oblast. Vycházely totiž ze západoněmecké rozhlasové estetiky šedesátých a sedmdesátých let. Mnohdy byly dokonce přímo psány pro západoněmeckou produkci v němčině, případně ve směsi dalších jazyků. Na vzniku těchto kompozic se intenzivněji podílela Bohumila Grögerová, která dokonce napsala několik rozhlasových kusů samostatně. Hry vznikaly primárně jako strojopisné stereofonní kompozice, převážně v období normalizace. Ve své době naprosto neměly šanci zaznít na českých rozhlasových vlnách. V knize jsem se snažil navrátit je tak trochu zpátky, představit je v plném kontextu i významové šíři. Spojil jsem rozsáhlou vědeckou studii, která slouží jako jakýsi ‚návod k použití‘, se svými vlastními překlady her. V případě her, které již byly auditivně zpracovány, jsem pro čtenáře přidal i QR kód pro přímý poslech.
Proč jste si vybral právě tyto autory a jaký měli vztah k německému prostředí? Člověk by předpokládal, že práce je psána v němčině...
Ne, práce záměrně není psána německy. Je zcela vědomě v češtině, a to prostě proto, aby tyto hry byly konečně k dispozici českému prostředí – například divadelníkům, rozhlasovým odborníkům, bohemistům, ale třeba i běžným čtenářským kruhům. Sledoval jsem tím jasný kulturní, troufám si říci snad až buditelský záměr. Před šesti lety jsem vydal příbuznou práci o experimentální rozhlasové hře v němčině. V této německé knize jsem se výběrově věnoval třem německým hrám Grögerové a Hiršala a také Ferdinandu Kriwetovi, což je legenda německé neoavantgardy. Časem se však ukázalo, že zatímco pro německy mluvící oblast je práce přínosná, u nás v českém prostředí naráží na jazykovou bariéru.
Němčinou u nás také vládne čím dál méně lidí.
Ano a je to místy až nepochopitelné. Proto je tato nová kniha psána v češtině a od původního německého východiska se dosti liší. Hry jsou zde přítomny kompletně, včetně těch česky psaných, jsou podrobně komentované a díky QR kódům také slyšitelné. Text studie je plně přizpůsoben českému kontextu: podrobně vysvětluji, co je to experimentální literatura a experimentální rozhlasová hra, jakou roli hraje stereofonie v akustické montáži a podobně. Odkrýváme tu rozhlasovou estetiku, která se pohybuje daleko za hranicemi konvenčních postupů a v našich končinách je dosud málo známá.
Znají tyto české autory i v německém prostředí? Co Bohumilu Grögerovou a Josefa Hiršala vlastně spojuje a jsou aktuální i pro dnešní dobu?
Ano, Hiršal a Grögerová jsou v německém kontextu relativně známí, a to především jako zástupci experimentálních proudů šedesátých let. Svého času byli intenzivně provázáni se západní scénou, a to zdaleka ne jen německojazyčnou. Pěstovali aktivní kontakty s uměleckými okruhy ve Francii, Velké Británii, Itálii nebo třeba i v Latinské Americe. Představují svébytný tvůrčí pár srovnatelný s proslulým rakouským duem Ernst Jandl a Friederike Mayröcker. Tvorba Grögerové a Hiršala se jako celek nevztahuje pouze na experimentální proudy, byli neobyčejně všestranní.
Čím mohou texty Bohumily Grögerové a Josefa Hiršala oslovit dnešního čtenáře?
Co se týče aktuálnosti – mnohé texty, které napsali, jsou až znepokojivě živé. To je mimo jiné právě případ jejich rozhlasových her. Zabývali se v nich mechanismy moci a totality, reflektovali média a manipulativní sílu jazyka. V jedné z her se Bohumila Grögerová dokonce vizionářsky dotkla dnes nesmírně aktuálního fenoménu umělé inteligence. Je to skutečně fascinující a hluboké čtení.
Je něco, co byste chtěl na závěr vzkázat studentům a kolegům?
Ano – učte se němčinu, protože se to jednoznačně vyplatí. A to nejen proto, abyste si jeli koupit čokoládu do sousední Žitavy... Znalost jazyka sousedů nám otevírá dveře k neuvěřitelnému kulturnímu bohatství a souvislostem, které máme přímo za humny, ale bez jazyka nám zůstanou skryty.
Adam Pluhař
| Dr.phil.habil. Pavel Novotný, Ph.D. (*1976) Lliberecký rodák, absolvent střední průmyslové školy se zaměřením na silnoproud. V letech 1997–2001 studoval na Fakultě přírodovědně-humanitní a pedagogické učitelství pro 2. stupeň ZŠ se zaměřením na německý a český jazyk. Dlouhodobě působí na této fakultě jako vedoucí katedry německého jazyka. Je autorem řady básnických sbírek, například „Sběr“, „Mraky“ či „Havarijní řád“ a společně s Helenou Skalickou prózy „A to si pak můžeš řikat, co chceš“. Vytvořil řadu radiofonických kompozic pro ČRo3 Vltava, jeho kompozice „Vesmír“ získala v roce 2010 Národní cenu Prix Bohemia Radio. Jeho dlouhodobým tvůrčím projektem je „Tramvestie“ – nekonečný soubor zvukových a textových záznamů, jež mapují jízdu tramvají mezi Libercem a Jabloncem nad Nisou. Tramvestie má díky skladateli Petru Wajsarovi také operní podobu, kterou v roce 2019 v premiéře uvedla Nová scéna Národního divadla. Od roku 2020 vychází Novotného pentalogie „Zápisky z garsonky“, „Dědek“, „Babička“, „Procedura“ a „Mistr“ (2025). Za Zápisky z garsonky získal v roce 2021 nejvyšší tuzemské literární ocenění – Magnesia Litera v kategorii poezie, v roce 2022 obdržel Drážďanskou cenu lyriky. Babička byla v širší nominaci na Magnesii Literu v roce 2025 v kategorii próza. V německých i českých nakladatelstvích vydal vědecké publikace k literární montáži a akustické literatuře. Přeložil například básnický cyklus „Zánik Titaniku“ Hanse Magnuse Enzensbergera, společně s Nikolou Mizerovou sestavil a přeložil antologii legendární „Wiener Gruppe“. Za překlad výboru z díla dadaisty a konstruktivisty Kurta Schwitterse, který vyšel v roce 2024 pod názvem „Anna Poupě“, získal při udílení Cen Josefa Jungmanna Tvůrčí prémii Obce překladatelů. Je autorem svazku „Rozhlasové hry Bohumily Grögerové a Josefa Hiršala“, který vydal Památník národního písemnictví v roce 2025. |
Další články v rubrice
Japonský velvyslanec učil na TUL „cestu květin“
Zcela mimořádnou příležitost dostali posluchači a posluchačky Univerzity třetího věku TUL i ostatní zájemci o japonskou kulturu na naší univerzitě. Zásady ikebany, tradičního japonského umění aranžování květin, učil v zaplněné posluchárně budovy H...
TUL + Severočeské muzeum v Liberci: Memorandum otvírá novou éru spolupráce
Permanentní videomapping na muzejní zdi, nová galerie pod širým nebem nebo obnovená ročenka architektury. To jsou jen některé chystané projekty, které přinese užší propojení Severočeského muzea v Liberci a Technické univerzity v Liberci. Obě...
Šperk pro hrdiny, kteří mění dětské osudy
Vzdát hold náročnému a „neviditelnému“ poslání pěstounů netradičním šperkem se rozhodla mladá designérka Ludmila Těmínová. Originální autorské dílo a bakalářská práce „Šperk jako pocta“ této absolventky oboru Návrhářství skla a šperku na Fakultě...
