O lapačích světla, nahé modelce i výročí designu na fakultě textilní se Svatoslavem Krotkým

Dokonce jste je použil jako oděv pro nahou modelku. V tom jste byl zcela jistě první na světě.

To je pravda. Kolem roku 2016 jsme se s docentem Pokorným bavili o tom, že by se tímto způsobem dalo obalit cokoliv, vlákna přilnou k jakémukoliv povrchu. Bylo to také podmíněno tím, že světlo světa spatřila technologie zvlákňování střídavým proudem. No a od toho už byl jen krůček k tomu, spojit výtvarně zajímavá nanovlákna s krásou ženského těla.

Tehdy to bylo docela odvážné a sklidil jste za tento výtvarný počin i kritiku, viďte?

Ano, určitou nevoli jsme sklidili. Tuto, dalo by se říci performanci jsme předvedli při výročí katedry v prostorách univerzitní auly. Asi ani nepohoršovalo to skoro nahé děvče, ale jisté znevážení oděvnictví. Jako bychom říkali, že klasický oděv už nebude potřeba, protože jej vyrobíme jinak. Patrně určitým lidem vadilo i to, že to je znevážení technologie výroby nanovláken. Měli pocit, že to není seriózní. Pro mě to nebylo nic kontroverzního nebo provokativního. Jen jsem ta zajímavá nanovlákna uchopil z pohledu výtvarníka.

Možná jste tím principem nastříkaných šatů inspirovali módní značku Coperni. Umělci během letošního Pařížského týdne módy nastříkali na nahou Bellu Hadid bílé šaty. Co myslíte?

Toho bych si považoval, ale asi to tak nebude (smích). Ale je to hezká shoda.

Už dvacet let funguje v Jablonci nad Nisou univerzitní Galerie N. Jak významná pro celou katedru galerie je?

Je to naprosto úžasná věc. Myslím, že celá univerzita stále význam galerie nedocenila. Možná je to i tím, že je galerie situovaná do Jablonce, který je z kampusu přeci jen trochu dál. Ale je skvělé, že dává možnost představit tam studentské práce, tedy semestrální nebo bakalářské, stejně jako díla zahraničních studentů nebo výtvarníků z oborů jako je textil, oděv, sklo a šperk. Některé výstavy mají zahraniční přesah – například výstava Schmuck Wanderer měla zahraniční přesahy a putuje světem. Pro studenty je také bezvadné vystavovat v profesionálním výstavním prostoru. Pro většinu z nich je to první možnost výstavy v galerii.

Proměnili se za dobu, co tu působíte, studenti? Jejich vnímání světa, jejich asertivita…

Samozřejmě, že se proměnili, katedrou už za těch třicet let prošlo na 900 studentů. Ale nechci to hodnotit. Jsou pořád skvělí, protože jsou mladí a mají spoustu nápadů. Každá generace si přináší něco nového. Chci ještě zmínit, že naši katedru obohatilo i to, že v roce 2002 vznikl obor skla a šperku a přilákal další nadané studenty. Spojení šperku s oděvem a vůbec nový pohled na šperk znamená pro katedru velký přínos. A sklo jako interiérová záležitost souzní s interiérovým textilem. Takže se vzájemně doplňujeme.
 

Už mi to zní jako klišé, ale přesto se zeptám. Jaké je uplatnění absolventů ve srovnání s tou ohromnou asijskou konkurencí?

Textilnictví u nás rozhodně není v úpadku, i když ta velkovýroba je opravdu v Asii. Ale je tu velké množství textilních firem, které využívají moderních technologií, dělají vlastní výrobky a potřebují nejen naše technology, ale i umělce. Já jsem přesvědčen o tom, že význam těchto firem bude narůstat. Už kvůli většímu důrazu na ekologii. Vždyť je příšerné, jak se vozí kamiony oblečení z jednoho konce světa na druhý. Tato generace už bude smýšlet daleko ekologičtěji než ta naše. Stále víc se také daří menším návrhářům. Nové technologie také umožňují rychle vytvořit a převést návrh do realizace. A textil bude potřeba vždy. O jeho budoucnost u nás se nebojím.

Jaké je uplatnění absolventů? Vzpomenete si na některé absolventy, kteří se věnují oboru a jsou úspěšní?

Máme spoustu úspěšných absolventů. Často mají buď butiky, oděvní značky nebo pracují pro firmy. Nemohu je samozřejmě jmenovat všechny, tak jen pár jmen. Denisa Nová je módní návrhářka, jejíž práce jsou na trhu pod značkou DNB již od roku 1999. Absolvent Martin Havel navrhuje úspěšně oblečení jak pro ženy, tak pro muže. A nezaměřuje se jen na efekt, ale je pro něj důležité i pohodlí a ‚nositelnost‘ v běžném životě. Oděvní značku Alešbáry tvoří autorský pár Bára Šeligová a Aleš Šeliga, přičemž rodinné kořeny ateliéru sahají až do první republiky. Designéři studia na tuto tradici navazují, propojují ji s budoucností české módy i nejnovějším vývojem ve světovém designu. Každý rok ateliér představuje novou kolekci. Z absolventů, kteří se věnují neoděvní tvorbě, mě napadá třeba Gabriela Půstková, která tvoří autorské tapiserie.

Proč by studenti měli studovat na katedře designu?

Protože mají možnost své výtvarné vize převést do konkrétního materiálu. A zjistí, že jejich vize se skutečně dají zhmotnit. A také proto, že je to na katedře bude bavit.

Adam Pluhař