Po šedesáti letech znovu spolu. »Diamantoví« strojaři převzali diplomy

Ve svém projevu připomněl letošní 70. výročí liberecké univerzity a zároveň Fakulty strojní. „Můžete být hrdí na to, že jste patřili k jedněm z prvních absolventů tehdy mladičké univerzity. Aniž byste si to uvědomovali, stali jste se univerzitními ambasadory a průkopníky v šíření věhlasu liberecké školy,“ pronesl prorektor Žižka. „Během těch šesti dekád od doby, co jste absolvovali, učinil svět neuvěřitelný technologický pokrok. Kdo by se v té době nadál, že se lidstvo dotkne povrchu Měsíce? Koho by tehdy napadlo, že se stiskem tlačítek telefonu vytaženého z kapsy dokáže spojit s člověkem na druhém konci světa? Kdo by si pomyslel, že budeme nakupovat z křesla v obýváku? Není to už jen sci-fi, ale zhmotněná realita. Nic z toho by však nebylo možné bez vás, techniků a inženýrů.“

Děkan Fakulty strojní Jaromír Moravec ocenil přínos absolventů nejen pro budování věhlasu fakulty. „Jsem rád, že jste se vrátili na svoji Alma mater a na fakultu, jejíž historii jste pomáhali tvořit. Jste třetí generací strojních inženýrů, která promovala na naší fakultě a jsme na to patřičně hrdí,“ uvedl děkan.

Ve svém projevu ocenil zkušenosti, které absolventi za dobu své praxe získali. „Platí, že mnoho znalostí a zkušeností, které se snažíme předávat, je v podstatě nepřenositelných a člověk se k nim dostane až postupem času. Teprve poté si je bere za své a dokáže z nich těžit,“ zdůraznil děkan Moravec. Připomněl také důležitost technického vzdělání a kvalifikace, ale i charakteru člověka a jeho poctivosti. „Chtěl bych vám poděkovat, že jste byli příkladem – ať již ve firmách svým spolupracovníkům nebo v rodinách svým dětem, vnoučatům a možná i pravnoučatům,“ poděkoval děkan absolventům a pozval je na 23. září, kdy se v kampusu uskuteční rozsáhlá oslava letošního školního jubilea určená nejen studentům, zaměstnancům školy, absolventům či partnerům školy, ale také široké veřejnost.

»Hrál proti Brazilcům a na tělocviku si nás vodil«

Během slavnostního setkání i po jeho formálním skončení se hodně vzpomínalo. Zástupce absolventů Jan Tišer zmínil začátky studia. „Když jsme v roce 1958 nastoupili na Vysokou školu strojní, později textilní, bylo nás 240. A k promoci se nás 28. srpna 1963 dostalo 130,“  řekl Jan Tišer, jenž také později pracoval jako ředitel Kolejí a menz TUL.

„Během prázdnin tehdy panovalo obrovské horko a potili jsme se nejen při dokončování diplomových prací, ale i kvůli vedru. A byli jsme také posledním ročníkem, který po ukončení studia nastoupil jen na půlroční vojenskou službu. Po nás už vysokoškoláci chodili na rok,“ vzpomněl Jan Tišer.

Jaroslava Vacková byla jednou z pěti žen v jinak ryze mužském prostředí. „Nebylo to nic jednoduchého, když člověk studoval takový typ školy mezi tolika muži. Člověk musel mít ostřejší lokty. Studium bylo těžké, ale tehdy jsme se my strojaři vnímali jako elita, byli jsme na náš obor patřičně hrdí,“ řekla Jaroslava Vacková. Vzpomněla také na ctěné pedagogy Höschla, Charváta nebo Křístka. „Profesor Meduna se například podílel na vývoji automobilu Škoda 706. A tito lidé nám předávali vědomosti. Nesmírně jsme si jich vážili. Nevím, jestli to tak ještě dnešní studenti mají.“

Do ročníku nějaký čas chodil i fotbalový reprezentant Jozef Štibrányi. Slovenský útočník odehrál v československé reprezentaci 9 zápasů a reprezentoval Československo i na Mistrovství světa ve fotbale 1962 v Santiago de Chile. Na šampionátu vstřelil vítězný gól do sítě Španělska. „Přihrával i Masopustovi na jeho gól proti Brazílii ve finále (Československo podlehlo 1:3). Když hrál Jožo Štibrányi fotbal při tělocviku, všechny si nás vodil – vůbec jsme se nedostali k míči, jen jsme kolem něj běhali,“ zasmál se absolvent Bohumír Soukup.

Adam Pluhař