Youtuber Kovy: »Nebojte se experimentu!«

Co je pro vás osobně vykročením z komfortní zóny?

Pro mě to jsou nabídky, které přicházejí na projekty, které stojí často mimo standardní oblast toho, co ve své kariéře dělám. Jsou to mnohdy různé moderátorské výzvy, cesty do zahraničí v rámci projektů nebo i třeba neziskové projekty, které se mi občas nabízí. Takže vždy, když v sobě cítím tento pocit, vím, že to pro mě bude něco formativního a vždy mě to láká.

Vidíte po těch dvanácti letech v natáčení videí na YouTube pořád smysl?

Vidím. Tato platforma si dokázala vybudovat a obhájit své místo na mediálním trhu a pokládám ji za jednu z nejsvobodnějších. Samozřejmě, člověk může být závislý na firmě, na té platformě samotné, ale stále je to on, kdo se rozhoduje, jak chce dané téma zpracovat. Je to on, kdo nese zodpovědnost, když se mu něco nepovede. A tato svoboda je pro mě jako tvůrce naprosto klíčová.

Svoboda je jedna věc, ale zároveň je zavazující. Máte téměř milion sledujících a ty všechny můžete ovlivňovat. Uvědomujete si to?

Zavazující to je. Někdy je těžké, že to uvědomění může přinášet určitou paralýzu – člověk pak z obavy z té zodpovědnosti ztratí jistou lehkost, která je ale podle mě nezbytná k tomu, aby tvořil uvěřitelný a lidem blízký obsah. Někdy je to boj mezi připouštěním si zodpovědnosti a zdravým riskováním. Je těžké to zpracovat, třeba když je člověku 16 nebo 17. Ale samozřejmě ne každý tvůrce ten pocit zodpovědnosti prožívá.

Třeba vaše video před prezidentskou volbou se vtipně trefovalo do kandidátů, dokázal jste z různých reklamních skečů nebo debat a pořadů vytáhnout a zparodovat úplné perly a absurdnosti, které v kampani kandidáti pronášeli a dělali. Umím si představit, že se i díky vám stali pro někoho velmi komickými figurami a těžko by jim mohli třeba prvovoliči po této vizitce hodit hlas.

No, je to ošemetné. Člověk chce zachovat určitou neutralitu. Na druhou stranu je to v žurnalistickém stylu něco jako komentář, není to suchá zpráva. Takže je to svým způsobem subjektivní pohled na věc. Samozřejmě, když přicházejí volby, je ten tlak velký. A lidé v těch videích hledají, jestli mě náhodou někdo neplatí. Už jsem si o sobě přečetl, že mě platí úplně všichni, což je zpravidla důkaz, že to je asi správně. Ale ano, i tohle je to místo, kde se ta zodpovědnost ozývá. Zároveň si člověk musí udržet nějaký autentický pohled. Divák je na kanálu, který je tak trochu osobní vizitkou a osobním místem tvůrce.

»Sám sebe beru jako filtr«

Jak si vybíráte témata a pro koho tvoříte? Vaše současná tvorba se zakládá na infotainmentu, tedy propojení informací a zábavy.

Sám sebe beru jako filtr. Když se mnou nějaké téma rezonuje, věřím, že by mohlo fungovat i na diváky. Samozřejmě, některá témata jsou atraktivnější, jiná méně, některá jsou serióznější, jiná velmi odlehčená a jsem rád, když je můj obsah takový zdravý mix různých formátů a žánrů. Protože pak je i publikum názorově nebo věkově rozmanité. Takže se snažím svůj kanál dělat tak, aby v něm ideálně každý občas něco našel.

Nemyslíte tedy na věk vašich sledujících?

Když jsem byl mladší, tak mě samotného štvalo, že mě automaticky vkládali do nějaké věkové škatulky, přitom jsem třeba vytvářel obsah, který rezonoval s někým jiným. Proto se snažím nemyslet úplně na to, kolik let je člověku, který se na to bude koukat.

Jak dlouho točíte jedno video?

Zmiňoval jste prezidentské video, tak tomu předcházely třeba tři týdny příprav, rešerší, a pak třeba týden postprodukce po natočení. Někdy to může být měsíční proces, ale jiná témata jdou rychleji. V pondělí je prázdný papír a v neděli je vydané video. Nedá se to generalizovat.

Pravidelnost tedy nemáte?

Dříve byla. Zpočátku je důležité nabrat silnou komunitu. Dnes jsem rozkročen hodně široko a věnuji se věcem i mimo YouTube, takže už videa nestíhám vydávat tak často. Ale snažím se, aby v každém videu bylo něco navíc. Abych se za něj nemusel stydět.

Máte za sebou tři semestry marketingové komunikace a PR na Univerzitě Karlově. Neuvažujete o tom, že byste se ke studiu na vysoké škole jednou vrátil?

Akademické prostředí mě velmi láká, ale asi bych už nešel směrem marketingu, komunikace a PR, protože to hodně dělám ve své praxi. Spíš by mě bavilo rozšířit si teoretické obzory jiným směrem. Šel bych do něčeho, čemu moc nerozumím. A každý rok na tuto otázku odpovídám jinak. Ale asi to jde vyčíst z témat, kterým se věnuji. Hodně mě zajímá společnost, takže by to asi byla sociologie. 

Jsme na univerzitě, spousta našich studentů a studentek vás jistě sleduje, další si třeba přečtou rozhovor. Je něco, co byste jim rád vzkázal?

Jednou z věcí, které mi YouTube přinesl, je to, že jsem se odnaučil mít strach riskovat. Zpočátku jsem byl hodně opatrný, přitom právě v tomto věku by měl člověk zkoušet nové věci a brát příležitosti, které přicházejí. A ideálně se s tím strachem umět poprat. Protože v těch situacích, kdy člověk překoná strach, se podle mě nejvíc naučí. Takže: ‚Nebojte se experimentu!‘

Adam Pluhař