Vstup do budovy libereckého krajského úřadu je více jak čtyřicet let neuspokojivý. Řešení nabízí projekty studentů FUA TUL, které můžete do 25. května vidět přímo na místě.
Problémem stísněného vstupu a přemostění, které by vytvořilo adekvátní předprostor odpovídající nástupu do veřejné budovy, bylo pověřeno třicet studentů prvního ročníku FUA TUL, deset nejlepších studentských návrhů si můžete nyní prohlédnout ve vstupní části do krajského úřadu.
V pondělí 20. května 2013 ve 12.30 hodin se na krajském úřadě uskuteční také komentovaná prohlídka vystavených studentský prací. Účast na ni přislíbil také hejtman Libereckého kraje.
Tento objekt v centru Liberce původně postavil v období 1967–76 architekt Zdeněk Plesník pro potřeby Státního výzkumného ústavu textilního a Výzkumného ústavu textilní technologie. Výrazná vertikála na břehu Nisy je se svými 21 podlažími nejvyšší budovou v Liberci. Nepřehlédnutelná 78 metrů vysoká dominanta, která po rekonstrukci v letech 1999–2004 slouží jako sídlo Libereckého kraje, se dodnes potýká s nedořešeným parterem. Již původní Plesníkův návrh počítal s přemostěním Nisy v podobě obdélníkové piazzetty, která by umožňovala důstojný vstup do Krajského úřadu, což se nakonec nepodařilo zrealizovat.
10 studentských prací
Matěj Čunát klínovitě rozšiřuje nástupní plošinu dále přes řeku a navrhuje "demonstrační platformu", která by rovněž sloužila k pořádání tiskových konferencí a společenských událostí. Tereza Jílková s Emou Hrníčkovou se rozhodly zaměřit na hlavní komunikační tahy, definování proudu návštěvníků a bezbariérovost. Velkorysá dvojice rozevírajících se ramp svými rozměry odpovídá velikosti domu, k němuž jsou představeny. Tina Peterková se rozhodla jít organickou cestou a k racionální hmotě úřadu přičlenila meandrovitou platformu upomínající na dřívější tvar koryta řeky před regulací. Síla projektu Marie Štefanové spočívá v jeho jednoduchosti a přímé odpovědi na potřebu překlenout řeku v místě hlavního vstupu.
Martin Holba se Šimonem Markem přibližují řeku obyvatelům Liberce. Každý sice jiným způsobem (procházka po nábřeží či kráterovité náměstí), ale oba poukazují na odtažitost říčního koryta od městského života. Marie Čáslavská se zaměřila na nerovný vztah obou břehů a jejich propojení. Jana Lipanská si kromě komunikačního propojení vzala za úkol vytvořit na mostě také příležitost příjemného posezení a přiblížení k vodnímu prvku. Adam Šustek se zaměřil na vzdálenější místo před roubeným objektem Správy CHKO a v reakci na něj navrhl trojúhelníkový tubus odkazující na archetypální předobrazy.
Petr Šmídek
Další články v rubrice
Knihy našich pedagogů nadchly porotce Magnesie Litery
Hned dvě knihy akademiků z Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické TUL jsou v širší nominaci nejprestižnější soutěžní přehlídky tuzemské literatury Magnesia Litera. Kateřina Portmann a kolektiv katedry historie zaujali porotce knihou Návrat...
Návrat domů a Babička jsou Knihami roku Libereckého kraje
Kniha „Návrat domů: Po stopách obětí holocaustu v Liberci“ od kolektivu autorů pod vedením Kateřiny Portmann z katedry historie a miniromán „Babička“ od vedoucího katedry německého jazyka Pavla Novotného získaly ve svých kategoriích cenu Kniha...
Den učitelů jsme oslavili zhudebněním Komenského Labyrintu
Jedinečné propojení klavírního koncertu a přednesu pasáží z Labyrintu světa a ráje srdce od Jana Amose Komenského zaznělo ve čtvrtek v univerzitní aule u příležitosti blížícího se Dne učitelů. Koncertu pro pedagogy, žáky i studenty přihlíželi mimo...
