Při největší »hlídací« akci v dějinách školy studenti učili i dětem čistili zuby

Tereza Petráková (na snímku) hlídala s kolegyní Zuzanou Al-Chalabi tři děti ve věku od 3 do 10 let. Studentky se s dětmi učily, hrály si s nimi, nejmladší holčičku také uspávaly.

Ohřívání obědů, násobilka i Jožin z Bažin čekali na naše studenty v rodinách, kde v době koronakrize hlídali děti. Během března nabídlo pomoc s péčí o děti na 90 studentů, 24 z nich si nakonec vytížení rodiče převážně z řad zdravotníků vyžádali.

Studenty k pomoci rodičům zdravotníků a jiných profesí, jimž starost o děti ztížil Covid-19, vyzval na počátku epidemie děkan Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické TUL (FP). Pomoc podobného druhu a rozsahu ještě nikdy fakulta nezprostředkovávala. „Naši studenti během koronakrize hlídali především děti lékařů a zdravotníků. Ať už z nemocnic, nebo ze záchranky. O pomoc nás požádala ale třeba i pracovnice pedagogicko-psychologické poradny, úředník magistrátu, poštovní doručovatelka nebo pracovnice organizace Naděje, jež pomáhá lidem bez domova a v hmotné nouzi. Jedna studentka chodila pomáhat také do družiny základní školy,“ vypočítala Ilona Sovová z děkanátu FP.

Studentky také děti uspávaly

„Hlídání tří dětí nám dalo spoustu nových zkušeností jak do budoucí profese, tak i do života, i když jsme se občas rozčilovaly, bolela nás hlava z křiku nebo docházela trpělivost při učení. Pokud tři děti vezmou do ruky pistole, začnou na sebe zuřivě křičet a běhat po celém domě, nejde je zastavit. Až na dětskou dopravní policii, to nastává vážná pauza,“ popsala s notnou dávkou nadsázky část jednoho z „hlídacích“ dní studentka Tereza Petráková.

S kolegyní Zuzanou Al-Chalabi hlídala v Šimonovicích děti v rodině nemocniční vrchní sestry a lékaře. „Když byla potřeba, hlídaly jsme dva až tři dny v týdnu, ale i pět dní,“ líčí jedenadvacetiletá Tereza Petráková. Studentky, jež se připravují na učení dějepisu a základů společenských věd, přijížděly do rodiny kolem půl osmé. Od domu měly i klíče. Oba rodiče už byli tou dobou v práci. Studentky nejprve posnídaly s dětmi a pak si rozdělily role. Zuzana se začala učit s nejstarším z dětí, desetiletým hochem. „Jakmile se doučili, šla jsem já s osmiletou holčičkou,“ popisuje Tereza. Pomocníkem byly pořady na ČT UčíTelka.

„Rodina má ještě tříletou holčičku, s tou jsme vedly trochu jiný režim. Ráno jsem ji oblékala, čistily jsme zoubky. Přes dopoledne jsme se prohazovaly se Zuzkou. Po obědě jsme chodily na střídačku uspávat,“ říká Tereza.

Maminka dětí připravila i oběd, stačilo jen přivařit přílohy. „Zároveň jí patří i velké poděkování, jelikož Zuzka má intoleranci na laktózu a já mám alergii na lepek, přitom vždy vymyslela něco, abychom se najedly i my.“

Na zábavu přišel většinou čas až po obědě. Studentky hrály s dětmi nejrůznější deskové hry, nejčastěji Jožina z bažin, pexeso a prší. „Chodili jsme i na kratší procházky s pejskem,“ uzavírá Tereza Petráková.

»Hlídání mi obohatilo život«

Pomoci rodinám, které to během epidemie potřebovaly, se rozhodla i Tereza Černá, absolventka bakalářského oboru architektura a urbanismus a nyní i studentka prvního ročníku FP. „Bylo to naprosto nejlepší rozhodnutí, které jsem mohla udělat. Obohatilo mi to život. Do rodiny v Rudolfově, která má děti ve, druhé a páté třídě ve škole Montessori, pravidelně docházím dodnes. A doufám, že zůstaneme v kontaktu i nadále. Velice si rozumíme a netrávím s nimi jen čas při učení dětí, ale i mimo něj,“ popsala svoji zkušenost Tereza Černá.

S hlídáním dětí a doučováním v rodinách dodnes neskončila. Kromě rodiny z Rudolfova jezdí za dvěma dětmi i do Harcova. Vodí do a ze školy také prvňačku bydlící na Šaldově náměstí. „Ráno se sejdeme s maminkou v bytě, dokonce mi dá i snídani, a pak holčičku odvedu na Husovku. Maminka je zdravotní sestra, a protože nefunguje ranní družina, nechce, aby holčička čekala před školou. Odpoledne ji zas vyzvedávám. Maminka nemůže skončit dřív,“ popsala Tereza Černá.

Na děkanát fakulty přišlo několik děkovných mailů od rodičů, kteří ocenili pomoc našich studentů. „Moc ráda bych poděkovala za zajištění hlídání dětí. Velice mi to pomohlo. Chtěla bych víc než pochválit vaše studentky Terezu a Zuzku, které hlídaly mé tři děti a zároveň dvěma starším zajišťovaly výuku. Jsou opravdu úžasné, obětavé, spolehlivé, všímavé, velice šikovné, děti si je zamilovaly,“ napsala například Veronika Králová, vrchní sestra Centra následné péče Krajské nemocnice Liberec.

Erika Blažková z organizace Naděje si zase nemohla vynachválit studentku prvního ročníku magisterského programu Učitelství pro 1. stupeň základní školy Petru Zítkovou. "Mrzí mě jen, že jsme se připojili až v závěru akce. Slečna je super vizitkou pro vaši fakultu. Přeji vám celé zástupy takových studentek. Dcera Josefína je z ní nadšená. Doufám, že se slečnou zůstaneme nadále v kontaktu."

Studentům se pomoc v rodinách započítá do povinné praxe.

Adam Pluhař