středa 12. srpen 2020   |   O nás   |   RSS   |   Mapa stránek   |   Přihlásit se   |   Kontakt
Úvod > Rubriky > Lidé > Koronakrize byla pro naši univerzitu velký teambuilding, míní studenti, kteří pomáhali zásobovat Česko rouškami s filtrem podle »receptury« z TUL

Koronakrize byla pro naši univerzitu velký teambuilding, míní studenti, kteří pomáhali zásobovat Česko rouškami s filtrem podle »receptury« z TUL

IMG_4034 - kopie.JPG
Ještě v únoru o rouškách nevěděli nic. Jako většina z nás. David (vlevo), Inka a Ondřej, studenti EF TUL

ROZHOVOR. Inka, Ondřej a David, studenti Ekonomické fakulty TUL, stáli v čase koronaviru u zrodu výzvy „Roušky s filtrem pro všechny“, díky které se v České republice podařilo zajistit dostatečnou výrobu a zásobování rouškami s účinným filtrem. Výzva, která strhla na sebe pozornost všech domácích médií a která se šíří i do zahraničí, byla přitom jejich první zkušeností s tak velkou kampaní.

Jak jste se k rouškám a té výzvě dostali?

David Svoboda (DS): Všiml jsem si na Facebooku výzvy profesora Šedlbauera, který psal, že na katedře chemie začali s výrobou roušek. Ozvali jsme se, jestli nemůžeme s něčím pomoct. Druhý den jsme se poprvé setkali, to byla sobota dopoledne, a v neděli pozdě večer se už spouštěla výzva Roušky s filtrem pro všechny a k ní web a sociální sítě.

Jaké byly vaše role v té kampani?

Ondřej Michal (OM): Já vytvořil webové stránky, postavil jsem komunikační kanály a pracoval na designu toho všeho. Také jsem natočil a sestříhal video o výrobě roušek. V průběhu jsem se především staral o chod stránek – informace totiž přibývaly a měnily se za pochodu. Také jsme dělali na jejich anglické mutaci.

Inka Teschinská (IT): Zajišťovala jsem každodenní kontakty s veřejností, s lidmi, kteří chtěli koupit roušky nebo materiál na roušky. Byly to stovky mailů a telefonátů. Řešila jsem také dary a sponzoring pro tým, který roušky a filtry vyráběl.

DS: Měl jsem roli spojky mezi firmami, profesory a naším studentským minitýmem. Jednal jsem také s ministerstvy a s vedením naší univerzity. Odpovídal jsem i na dotazy médií. Dostali jsme velkou porci práce a k tomu velkou důvěru, až nás to zezačátku překvapilo, ale jsme za to samozřejmě rádi. Vědci tak mohli dělat svou práci, zatímco my se starali o telefony, maily a web.

Kolik bylo mailů a telefonátů od lidí a s čím se na vás obraceli?

IT: První týden přišlo 1300 mailů, pak ta vlna klesala. K tomu mi celý den až do pozdního večera drnčel telefon, plus SMS zprávy. Nejčastěji volali lidé nemocní, zoufalí nebo vystrašení a chtěli roušky, filtry nebo materiál na jejich výrobu. Trpělivě jsem opakovala, že vyrábíme jen pro krajský krizový štáb [TUL vyráběla měsíc a půl roušky a filtry na roušky výhradně pro krizový štáb Libereckého kraje, více zde, pozn. redakce] a že se snažíme zapojit do produkce firmy, které by byly schopné zásobovat celou republiku. Někdy právě tato informace lidem unikla, což v tom zmatku, který kolem roušek v republice nastal, naprosto chápu. Šli jsme do toho s tím, že taková vlna zájmu přijde. Občas někdo zavolal jen tak, aby nám řekl, že nás podporuje, že TULka zareagovala dobře a že je jako Liberečan na univerzitu pyšný. Našlo se i pár velmi nepříjemných telefonátů, že se univerzita chce rouškami jen zviditelnit a že to tak nenechá. Ale to byly jen jednotky případů.

OM: Na Facebooku se sešla také hromada komentářů typu „Studoval jsem na TULce a jsem na to hrdý. Držím vám palce.“ To byla vzpruha, která nás povzbudila.

Roušky s filtrem pro všechny

Výzvu s tímto názvem spustili Inka, Ondřej a David 22. března 2020 na webu a sociálních sítích. Kampaň měla v době fatálního nedostatku ochranných pomůcek pomoci zásobovat Českou republiku rouškami s filtrem. Za odbornou sekci stáli za kampaní profesoři z Technické univerzity v Liberci Josef Šedlbauer, David Lukáš a Jaroslav Beran, kteří přišli s konceptem látkové roušky s kapsou, do které se může vkládat výměnný filtr z jakéhokoliv účinného materiálu. Taková rouška chrání nejen okolí, ale i jejího nositele. Roušky šili lidé doma nebo ve svépomocných šicích dílnách. Pro výrobu filtrů do nich bylo potřeba zapojit firmy, což se podařilo. Velmi rychle se zapojily firmy Elmarco a Dry Lock z Libereckého kraje a začaly dodávat denně 100.000 kusů filtrů podle "receptury" z TUL. Zásadní průlom v množství vyrobených filtrů bylo zapojení firmy Obrokov z Jihomoravského kraje, která technologií melt-blown začala produkovat stovky tisíc filtrů denně. Zájem o tento koncept propojení firem a domácností či malých šicích dílen projevily také další státy: Myanmar, Francie, Španělsko, Slovensko, Nová Kaledonie a Polsko.
Kampaň je stále v chodu na: rousky.tul.cz.

 

Obraceli se na vás ale i ti, kteří nabízeli pomoc. Kdo a s čím přicházel?

IT: Velká část takových dotazů plynula z rozcestníku kampaně na webu, který dával lidem možnost se zapojit a pomoci. Ozývali se jak jednotlivci, tak firmy. Chtěli pomoci s výrobou materiálu nebo s šitím roušek, distribucí. To byla velká vlna. Malé, ale i větší lokální firmy, kavárny, cukrárny sem vozily vědcům kávu, občerstvení, pití a obědy. Obrátil se na nás na začátku i ČEZ, ale to pro nás byla v tu chvíli „velká ryba“, proto jsme je odkázali na rektorát. Právě z nabídky ČEZu, jak předpokládám, vznikl virtuální závod Jizerská 50, který vynesl univerzitě na startovném milion korun na podporu výroby ochranných pomůcek pro zdravotníky a další lidi v první linii. Všechny sponzory i dárce jsme uvedli na webových stránkách, a nejen my tři, ale za celý tým vědců a studentů okolo roušek jim děkujeme. Vědci i my jsme tu byli často nonstop a pak taková zdánlivá maličkost, jako je dobrá káva nebo svačina, byla vyvažována zlatem.

Už jste někdy byli součástí podobně velké kampaně?

OM: Malé, lokální projekty jsem dělal, ale nikdy nic tak velkého. Byl to pro nás tři, ale asi i pro spoustu dalších lidí na univerzitě, křest. Křest, ale čest.

Velký zájem veřejnosti i médií jste čekali, překvapilo vás něco během té kampaně?

DS: Nezájem ministerstva zdravotnictví v době, kdy nebyly v republice žádné ochranné pomůcky. Výzvu jsme spustili 22. března a už 28. března jsme ministerstvu nabídli kontakt na konkrétního člověka s výrobní kapacitou pět milionů filtrů do roušek. Měli jsme navíc ověřené výsledky záchytu, ale úřady chtěly další a další testy, celé se to táhlo. Zdá se, že tam jsme už narazili na politická rozhodnutí, která se řídí jinými zájmy. Vzalo nám to hodně energie, ale nadšení jsme si my ani vědci tady vzít nenechali. Naším cílem bylo hlavně dostat filtry mezi lidi, což se nakonec podařilo. Kdyby ale stát zareagoval pružněji, mohlo to být rychleji.

Jak se vám jako studentům z ekonomické fakulty komunikovalo s vědci z exaktních oborů?

OM: Lidé, kteří tu pracují, jsou absolutně skvělí. Kdybych mohl, tak se vrátím v čase a studuji chemii jen proto, abych s nimi tady mohl pracovat. Uvědomili jsme si, jaká je to škoda, že ekonomická fakulta sídlí stranou hlavního kampusu a že svět, který řeší ostatní fakulty a výzkumný ústav, je pro nás jaksi za plotem. Proto doufáme, že se v dohledné budoucnosti i naše fakulta dostane na Univerzitní náměstí. Networking napříč všemi fakultami by mohl přinést mnoho dobrého.

DS: Upřímně, když jsme se stali součástí toho týmu, vzplanula v nás hrdost na TULku. Dostali jsme se do prostředí, kam jsme před tím nemohli nahlédnout, do světa, kterému moc nerozumíme, a poznali jsme úžasné lidi, se kterými bychom se asi jinak nepotkali. Profesor David Lukáš, Veronika Máková a řada dalších jsou našimi hrdiny.

 

 

Kampaň Roušky s filtrem pro všechny už skončila?

DS: Obyvatelé České republiky jsou nasycení, pořád ale firmám pomáháme. Snažíme se je nasměrovat na to, jak získat nezávislé testy a certifikace, aby mohly své produkty vyrábět jako ochranné pomůcky, a snažíme se je distribučním kanálem spojit dost často do zahraničí, kde o ochranné pomůcky stále ještě zájem je. Pracujeme stále také na technickém zlepšení ústenek, hledáme další cesty.

IT: V zahraničí se také snažíme pomáhat na charitativní bázi v chudších zemích, kde jsou roušky stále potřeba. To je zatím v jednání.  

OM: S konceptem Roušky s filtrem pro všechny jsme se také přihlásili do soutěže o nejlepší start-up TUL. V březnových a dubnových dnech bylo potřeba se hlavně nezastavit, teď máme díky této soutěži prostor celý koncept promyslet v klidu a do důsledku.

Několik týdnů jste tvrdě pracovali. Dělali jste to zdarma?

DS: Ano a ani nás nenapadlo za to něco chtít, chtěli jsme pomoct jako dobrovolníci. Naopak jsme měli výdaje hlavně za telefon a za cesty. Před pár dny se nám ale dostalo mimořádného stipendia od rektora a také od děkana ekonomické fakulty. O výši částky nejde, jsme velmi rádi, neboť to bereme jako poděkování.

Celý svět teď počítá možné ekonomické dopady. Studujete ekonomické obory – zohlednili vaši vyučující téma pandemie ve škole?

IT: Ano, psala jsem na to téma i seminární práci v čase online výuky. V předmětu veřejná politika jsme měli vypsána témata seminárních prací, která se týkala právě koronaviru a vládního selhání za času pandemie.

OM: My jsme měli s profesorem Jáčem v online výuce úvahové otázky typu: Jak by měla vláda zasahovat, jaký bude mít pandemie dopad na malé a střední podniky a podobná témata.

Jaký je váš výhled dalšího vývoje situace?

OM: Teď je velice důležité, aby evropské státy přijaly řešení na evropské úrovni. Což řeší poslední projekt EU, který je jakýmsi Marshallovým plánem. Jakmile se ale této solidární investiční pomoci nějaká země rozhodne neúčastnit, tak ji to podle mě znevýhodní a dojde k negativním dopadům. Nejlepší cesta je řešit korona-ekonomickou krizi na úrovni EU v kooperaci s dalšími, a doufejme všemi, členskými státy.

DS: Ukázalo se, že tou krizí jsme se v určitých odvětvích jako civilizace dostali dál. Mimo všechno zlé, co pandemie přinesla a přináší, to vnímám také jako impuls někam se posunout.

Koronavirus podle vás přinesl lidem nějaké poselství?

OM: Ano, například že lidé, alespoň tady v České republice, umí táhnout za jeden provaz. A do značné míry jsme to mohli sledovat i na Technické univerzitě v Liberci. Byl bych rád, kdybychom v tom mohli pokračovat dále, dlouhodoběji, šířeji, intenzivněji a hlavně bez koronaviru.

DS: Sledovali jsme kolem sebe, jak lidé napříč obory, kteří se neznali, se během krize semkli, a když teď ta vlna odeznívá, chtějí v té spolupráci pokračovat a žádají společně o granty na projektech. Byl to pro ně takový velký teambuilding. A pro nás taky.

Děkuji za rozhovor.

Radek Pirkl

„Rouškaři" z ekonomky

Inka Teschinska, Ondřej Michal a David Svoboda, všichni narozeni roku 1995, jsou spolužáci z Ekonomické fakulty TUL. Inka je absolventkou regionálních studií a nyní dokončuje ještě studijní program hospodářská politika v globálním prostředí. Ondřej s Davidem dokončují navazující studijní program regionální studia.

 

28.02. 2020

KORONAVIRUS – OPATŘENÍ A NAŘÍZENÍ

!!! Vedení školy aktualizuje opatření a nařízení v souvislosti s pandemií koronaviru. AKTUÁLNÍ INFORMACE NAJDETE NA WEBU ŠKOLY ZDE !!!

Další články v rubrice

Diskutujte

Diskuse je otevřena pouze pro přihlášené. Přihlásit se
Martin Slavík | 18. 06. 2020

Skvělá práce, video šijeme roušky nemá chybu. Jsem hrdý na naše studenty. Chytne se někdo networkingu fakult? Využijeme synergii oborů, když jsme univerzita? Mohou nám pomoci naši odborníci na marketing a informatiku? Odpověď je z článku jasná. Na studium chemie není nikdy pozdě, stavte se na katedře chemie 27. 11. 2020 na Noc vědců, https://nocvedcu.cz/

Tuni360v15-www
 
 
 
 
 
TUL
www.facebook.com/TUL.cz
www.youtube.com/user/TULiberec
Universitas
Český rozhlas sever

Stránky T-UNI vznikly za podpory projektu Copernic, reg. č. CZ.1.07/2.4.00/31.0059, který je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR.

ESF - Investice do vzdělání