Na přednášky jezdila na kole a teď je nejlepší českou triatlonistkou i dvojnásobnou olympioničkou

Kdybyste nebyla triatlonistka, byla byste plavkyně, běžkyně nebo cyklistka?

Těžko říct, nějakou dobu jsem se rozhodovala mezi triatlonem a atletikou. Jsem však moc ráda, že jsem se rozhodla právě pro triatlon, který mě svou rozmanitostí stále moc baví.

A prozradíte, jakou z těch tří disciplín máte nejradši, nebo jaká je vaše nejsilnější?

Nerada říkám, že mám jednu disciplínu méně, nebo více ráda. Největší potenciál ke zlepšení mám každopádně na kole, kde bych mohla být ještě silnější a nepatřím k tak technicky zdatným jezdkyním. Naopak dost často v závodech spoléhám na silný závěrečný běžecký výkon.

Jaký sport, pokud je to vlastně vůbec v rámci vaší sezony možné, ráda provozujete kromě triatlonu? Případně jak nejraději relaxujete? 

Během studia na KTV jsem měla možnost vyzkoušet si spoustu různých sportovních aktivit. O to víc mě to utvrdilo v tom, že nejsem zrovna pohybově nadaná (smích). Takže když zrovna neplavu, neběhám nebo nejezdím na kole, tak další sportovní aktivity nevyhledávám. Nejraději relaxuji četbou knihy ideálně venku na zahradě.

Už vám letos sezona skončila a odpočíváte, nebo se připravujete na nějaký další závod?

Triatlonová sezóna se rok od roku natahuje. Dalo by se říct, že kdybych chtěla, mohla bych závodit přes celý rok. Po olympiádě jsem měla tři volnější dny a pak jsem se pustila do dalšího tréninku. Letos bych chtěla závodit zhruba do poloviny října, kde mě čeká ještě závod finále mistrovství světa v triatlonu.

Jak vypadá váš běžný den?

Ne každý den vypadá stejně, ale obvykle vstávám v šest. Kolem sedmé už skáču do bazénu, kde uplavu asi pět kilometrů. Druhý trénink začínám v 10:30. Na kole strávím dvě hodiny a pak se vracím domů na oběd, který jsem stihla ještě předtím připravit. Po obědě zkontroluji e-maily a odpočívám. Na poslední trénink vyrážím v 15:30. To jedu znovu na kole nebo běhám. Do šesti večer mám už obvykle odtrénováno. Snažím se chodit spát včas, ještě před desátou.

Zlato z tuzemského IRONMENU 70.3

Letošní rok jste měla velmi úspěšný. Na olympiádě v Paříži jste skončila na 29. místě, teď v září na mistrovství Evropy ve Vichy jste byla čtvrtá a od medaile vás dělilo jen 35 sekund, krátce před tím jste skončila druhá v závodě světového poháru v Karlových Varech. A letos jste získala i zlatou medaili, a to v sérii závodů IRONMAN 70.3, který se konal historicky poprvé na území ČR – na konci srpna v Hradci Králové. Byl pro vás tento závod něčím jiný?

Závod v Hradci byl pro mě jiný především tím, že se jednalo o poloviční distanci dlouhého triatlonu, který se jezdí na kole bezhákově. Nikdy předtím jsem ‚půlku‘ nejela, takže jsem moc nevěděla, jak mi to půjde. Jsem moc ráda, že se mi závod povedl a měla jsem možnost před domácím publikem zvítězit.

Jaké jsou vlastně vzdálenosti v ženské kategorii v olympijském závodě a v Ironmanovi?

Vzdálenosti v triatlonu obecně jsou pro muže i ženy stejné. Olympijský triatlon zahrnuje 1,5 kilometru plavání, 40 kilometrů cyklistiky a 10 kilometrů běhu a jezdí se hákově (první jezdec rozráží vítr, zatímco ostatní mohou v závětří v klidu odpočívat a čekají, až na ně přijde řada, aby vedoucího jezdce vystřídali, pozn. redakce). Proto je velmi důležité, jak dobře dokážete vyplavat a jak bude vaše skupina na kole spolupracovat. Já jsem v Paříži vylezla z vody na třiadvacátém místě, což nebylo zas tak špatné. Dokonce se nám dařilo ve skupině stahovat náskok čelní skupiny. Bohužel však jedna závodnice na mokré silnici spadla. To nás zbrzdilo, skupina se rozdělila a já zůstala v zadní části. Kdežto tratě v dlouhém triatlonu jsou delší, ne tak technicky náročné, každý musí jet sám za sebe, protože jízda ve skupině je zakázána. Vzdálenosti celého Ironmanu jsou 3,8 kilometru plavání, 180 kilometrů kolo a 42 kilometrů běh. V Hradci Králové se jela "půlka", což znamená 1,9–90–21 kilometrů.

Žijete ve Švýcarsku. Vracíte se do Čech často?

Ráda bych do Čech jezdila častěji, mám tu rodiče, sestru a malou neteř. Bohužel mi to ale moc často nevychází, protože dávám přednost tréninku před cestováním.

»Měla jsem štěstí, že se na KTV sešla super parta lidí«

Když se v myšlenkách vrátíte do dob svých studií na Katedře tělesné výchovy FP TUL, na co vzpomínáte nejraději?

Bylo by toho hodně. Měla jsem štěstí, že se na KTV sešla super parta lidí. A třeba letní kurz v Chorvatsku byl nezapomenutelný. Jak jsem zmiňovala, měla jsem možnost vyzkoušet si spoustu sportovních aktivit jako lezení, tenis, squash, sebeobranu, rafting… Byla by to dlouhá řada sportů.

Jaká místa v okolí Liberce a Jablonce nad Nisou byste doporučila k návštěvě současným studentům v Liberci, ať už v rámci tréninku nebo výletu?

Pro mě jsou nejkrásnější místa v Jablonci i v Liberci spojená s okolím přehrad, kam se dá vyrazit na procházku, jít si zaběhat nebo zaplavat.

Dalo se během vašich studií skloubit studium a trénink?

Ano, dařilo se mi kombinovat studium i sport. Pocházím z Jablonce nad Nisou, takže jsem to do školy neměla daleko a jezdívala jsem do ní i na kole. Vyhovovalo mi, že jsem si rozvrh mohla sestavit tak, abych měla čas na školu i trénink.

Jste absolventkou sportovního managementu na Fakultě přírodovědně-humanitní a pedagogické TUL a navazujícího studia na Ekonomické fakultě TUL. Co vám liberecká univerzita do života dala?

Ve škole jsem se naučila především efektivně hospodařit s časem. Dokázat si naplánovat den tak, abych stihla vše, co je potřeba. Naučila jsem se, jak důležitá je komunikace mezi profesory i spolužáky. A celkově to, že není nutné snažit se být dokonalý ve všem, ale umět požádat i o pomoc. Po ukončení studia jsem se rozhodla věnovat sportu na sto procent, dokud je to možné. Mým povoláním je tedy sport, který miluji. Zároveň se věnuji koučování hobby sportovců na dálku. Sestavuji jim týdenní tréninkové plány směřující k určitým cílům. Takže vlastně dělám to, co jsem vystudovala a co mám ráda a moc mě to baví.

Adam Pluhař
Lenka Knopová