Pedagog a vedoucí katedry německého jazyka na Fakultě přírodovědně-humanitní a pedagogické TUL Pavel Novotný obdržel významné Čestné uznání v rámci Ceny Otokara Fischera. Odborná porota složená z předních expertů na germano-bohemistiku ocenila jeho vědecké pojednání s názvem Rozhlasové hry Bohumily Grögerové a Josefa Hiršala. Čestné uznání převzal v Goethe-Institutu v Praze před sálem plným akademiků, autorů, nakladatelů, studentů a dalších zájemců o německo-bohemistickou studii.
Cenou Otokara Fischera a třemi čestnými uznáními jsou oceňovány vynikající německy a česky psané vědecké práce z oblasti bohemistiky a germanobohemistiky, které byly v posledních dvou letech publikovány v Německu, Rakousku či ve Švýcarsku, respektive v České republice.
Pavel Novotný v rozhovoru přibližuje nejen význam uděleného ocenění, ale i fascinující, u nás dosud opomíjený svět experimentálního rozhlasového umění.
Zároveň je neúnavným propagátorem němčiny a v rozhovoru také říká: „Učte se německy, vyplatí se to. Nejen kvůli čokoládě v Žitavě.“
Co pro vás Čestné uznání Ceny Otokara Fischera znamená?
Toho ocenění si vážím velmi, jedná se o skutečně významné ocenění. Ve výběru bylo mnoho desítek titulů a v komisi zasedají uznávaní odborníci pohybující se na poli germano-bohemistiky a kunsthistorie. O to víc mě těší, že moje práce v této silné konkurenci uspěla.
O čem v kostce pojednává vaše vědecká práce Rozhlasové hry Bohumily Grögerové a Josefa Hiršala?
Rozhlasové hry Grögerové a Hiršala představují v českém prostředí paradoxně málo známou oblast. Vycházely totiž ze západoněmecké rozhlasové estetiky šedesátých a sedmdesátých let. Mnohdy byly dokonce přímo psány pro západoněmeckou produkci v němčině, případně ve směsi dalších jazyků. Na vzniku těchto kompozic se intenzivněji podílela Bohumila Grögerová, která dokonce napsala několik rozhlasových kusů samostatně. Hry vznikaly primárně jako strojopisné stereofonní kompozice, převážně v období normalizace. Ve své době naprosto neměly šanci zaznít na českých rozhlasových vlnách. V knize jsem se snažil navrátit je tak trochu zpátky, představit je v plném kontextu i významové šíři. Spojil jsem rozsáhlou vědeckou studii, která slouží jako jakýsi ‚návod k použití‘, se svými vlastními překlady her. V případě her, které již byly auditivně zpracovány, jsem pro čtenáře přidal i QR kód pro přímý poslech.
Proč jste si vybral právě tyto autory a jaký měli vztah k německému prostředí? Člověk by předpokládal, že práce je psána v němčině...
Ne, práce záměrně není psána německy. Je zcela vědomě v češtině, a to prostě proto, aby tyto hry byly konečně k dispozici českému prostředí – například divadelníkům, rozhlasovým odborníkům, bohemistům, ale třeba i běžným čtenářským kruhům. Sledoval jsem tím jasný kulturní, troufám si říci snad až buditelský záměr. Před šesti lety jsem vydal příbuznou práci o experimentální rozhlasové hře v němčině. V této německé knize jsem se výběrově věnoval třem německým hrám Grögerové a Hiršala a také Ferdinandu Kriwetovi, což je legenda německé neoavantgardy. Časem se však ukázalo, že zatímco pro německy mluvící oblast je práce přínosná, u nás v českém prostředí naráží na jazykovou bariéru.
Němčinou u nás také vládne čím dál méně lidí.
Ano a je to místy až nepochopitelné. Proto je tato nová kniha psána v češtině a od původního německého východiska se dosti liší. Hry jsou zde přítomny kompletně, včetně těch česky psaných, jsou podrobně komentované a díky QR kódům také slyšitelné. Text studie je plně přizpůsoben českému kontextu: podrobně vysvětluji, co je to experimentální literatura a experimentální rozhlasová hra, jakou roli hraje stereofonie v akustické montáži a podobně. Odkrýváme tu rozhlasovou estetiku, která se pohybuje daleko za hranicemi konvenčních postupů a v našich končinách je dosud málo známá.
Znají tyto české autory i v německém prostředí? Co Bohumilu Grögerovou a Josefa Hiršala vlastně spojuje a jsou aktuální i pro dnešní dobu?
Ano, Hiršal a Grögerová jsou v německém kontextu relativně známí, a to především jako zástupci experimentálních proudů šedesátých let. Svého času byli intenzivně provázáni se západní scénou, a to zdaleka ne jen německojazyčnou. Pěstovali aktivní kontakty s uměleckými okruhy ve Francii, Velké Británii, Itálii nebo třeba i v Latinské Americe. Představují svébytný tvůrčí pár srovnatelný s proslulým rakouským duem Ernst Jandl a Friederike Mayröcker. Tvorba Grögerové a Hiršala se jako celek nevztahuje pouze na experimentální proudy, byli neobyčejně všestranní.
Čím mohou texty Bohumily Grögerové a Josefa Hiršala oslovit dnešního čtenáře?
Co se týče aktuálnosti – mnohé texty, které napsali, jsou až znepokojivě živé. To je mimo jiné právě případ jejich rozhlasových her. Zabývali se v nich mechanismy moci a totality, reflektovali média a manipulativní sílu jazyka. V jedné z her se Bohumila Grögerová dokonce vizionářsky dotkla dnes nesmírně aktuálního fenoménu umělé inteligence. Je to skutečně fascinující a hluboké čtení.
Je něco, co byste chtěl na závěr vzkázat studentům a kolegům?
Ano – učte se němčinu, protože se to jednoznačně vyplatí. A to nejen proto, abyste si jeli koupit čokoládu do sousední Žitavy... Znalost jazyka sousedů nám otevírá dveře k neuvěřitelnému kulturnímu bohatství a souvislostem, které máme přímo za humny, ale bez jazyka nám zůstanou skryty.
| Dr.phil.habil. Pavel Novotný, Ph.D. (*1976) Lliberecký rodák, absolvent střední průmyslové školy se zaměřením na silnoproud. V letech 1997–2001 studoval na Fakultě přírodovědně-humanitní a pedagogické učitelství pro 2. stupeň ZŠ se zaměřením na německý a český jazyk. Dlouhodobě působí na této fakultě jako vedoucí katedry německého jazyka. Je autorem řady básnických sbírek, například „Sběr“, „Mraky“ či „Havarijní řád“ a společně s Helenou Skalickou prózy „A to si pak můžeš řikat, co chceš“. Vytvořil řadu radiofonických kompozic pro ČRo3 Vltava, jeho kompozice „Vesmír“ získala v roce 2010 Národní cenu Prix Bohemia Radio. Jeho dlouhodobým tvůrčím projektem je „Tramvestie“ – nekonečný soubor zvukových a textových záznamů, jež mapují jízdu tramvají mezi Libercem a Jabloncem nad Nisou. Tramvestie má díky skladateli Petru Wajsarovi také operní podobu, kterou v roce 2019 v premiéře uvedla Nová scéna Národního divadla. Od roku 2020 vychází Novotného pentalogie „Zápisky z garsonky“, „Dědek“, „Babička“, „Procedura“ a „Mistr“ (2025). Za Zápisky z garsonky získal v roce 2021 nejvyšší tuzemské literární ocenění – Magnesia Litera v kategorii poezie, v roce 2022 obdržel Drážďanskou cenu lyriky. Babička byla v širší nominaci na Magnesii Literu v roce 2025 v kategorii próza. V německých i českých nakladatelstvích vydal vědecké publikace k literární montáži a akustické literatuře. Přeložil například básnický cyklus „Zánik Titaniku“ Hanse Magnuse Enzensbergera, společně s Nikolou Mizerovou sestavil a přeložil antologii legendární „Wiener Gruppe“. Za překlad výboru z díla dadaisty a konstruktivisty Kurta Schwitterse, který vyšel v roce 2024 pod názvem „Anna Poupě“, získal při udílení Cen Josefa Jungmanna Tvůrčí prémii Obce překladatelů. Je autorem svazku „Rozhlasové hry Bohumily Grögerové a Josefa Hiršala“, který vydal Památník národního písemnictví v roce 2025. |
Další články v rubrice
Evropský triumf: Festival International Day na TUL získal Eurodesk Awards
Technická univerzita v Liberci a česká práce s mládeží slaví mimořádný mezinárodní úspěch. Tradiční festival mobility „Taste The World: International Day“, který společně pořádají Zahraniční oddělení TUL a Eurocentrum Liberec, zvítězil v prestižní...
TUL v sobotu hostí jubilejní ročník krypto-konference CryptoByte
Technická univerzita v Liberci se v sobotu promění v dějiště největší kryptoměnové události v České republice. Pátý, jubilejní ročník konference CryptoByte přivede na akademickou půdu špičkové odborníky, populární influencery a nejmodernější...
Japonský velvyslanec učil na TUL „cestu květin“
Zcela mimořádnou příležitost dostali posluchači a posluchačky Univerzity třetího věku TUL i ostatní zájemci o japonskou kulturu na naší univerzitě. Zásady ikebany, tradičního japonského umění aranžování květin, učil v zaplněné posluchárně budovy H...
