Se smutkem v srdci jsem přijal zprávu, že dne 23. ledna 2015 zemřel ve věku nedožitých osmdesáti tří let profesor Adolf
Melezínek, emeritní člen vědecké rady naší univerzity, její doktor honoris causa , emeritní člen akreditační komise vlády České
republiky a můj spolužák z fakulty.
Pocházel z rodiny vídeňského Čecha, železničáře, který se po druhé světové válce vrátil s rodinou do Prahy. Zde Áda vystudoval elektrotechnickou průmyslovku a pak ČVUT, fakultu elektrotechnickou, kde promoval v roce 1957. Již jako student učil externě na průmyslovce, po promoci tam několik let působil a pak přešel na tehdejší Ústav rozvoje vysokých škol při ČVUT. Zde učil teorii elektrotechnických předmětů a prakticky učil v tehdejších kurzech pedagogického minima pro inženýry.Po roce 1968 se nemohl vyrovnat s projevy normalizace a vrátil se do rodné Vídně. Zde pracoval nějakou dobu u firmy Siemens
Výrazný zlom v jeho životě byl rok 1970, kdy byla založena nová univerzita v rakouském Klagenfurtu . Ada Melezinek přišel s návrhem humanizace inženýrského vzdělávání, spojeného s propracovaným systémem pedagogického vzdělávání techniků- učitelů. Díky němu v Klagenfurtu vzniklo významné pracoviště . S tím souvisí i jeho role zakladatele, dlouholetého presidenta a doživotního čestného presidenta mezinárodní společnosti IGIP, (Internationale Gesellschaft fur Ingeniuerpadagogik).
Hned po sametové revoluci se Adolf Melezínek rozjel do Prahy a dalších měst, kde byly technické vysoké školy. V Liberci jsme se setkali jako spolužáci a současně zde profesor Melezínek objevil svého žáka z průmyslovky Vojtu Konopu. Naše univerzita se stala jedním z prvních členů české pobočky IGIP a je tomu tak dodnes.
To, co pro nás prof. Melezínek udělal v době po revoluci, se nedá snad ani vyjádřit. Byly to desítky pozvání na konference, semináře i osobní návštěvy a to vše hradila rakouská strana. Stal se členem naší vědecké rady a udělení titulu Doctor honoris causa bylo jen malou splátkou za to, co pro nás udělal.
Již od vysokoškolských studií byl v ročníku přirozenou autoritou, je autorem více než deseti knih z oblasti elektrotechniky a radiotechniky, nespočetně článků z oblasti teorie vzdělávání , v prestižním nakladatelství Springer vyšla ve více vydáních jeho kniha Inženýrská pedagogika.
Osobně byl profesor Melezínek přímý, čestný, nesmírně obětavý a pracovitý člověk. Měl též pilotní oprávnění a nezapomenu na jednu návštěvu Klagenfurtu spolu se Zdeňkem Kovářem a Rudou Andělem. Áda nás zavezl na letiště, posadil do malého letadla a vyletěl s námi nad nádhernou krajinu Korutan. Vše bylo v pořádku až do chvíle, kdy předal řízení Zdeňkovi Kovářovi, který nikdy jako pilot nelétal. Byla ve mne malá dušička, ale po chvíli se ujal řízení Áda a hladce jsme přistáli.
Čest jeho památce
Jiří Vacek
Další články v rubrice
Prezidenta Pavla zaujal projekt střešní farmy naší doktorandky
Salát na střeše – start-up doktorandky Fakulty umění a architektury TUL Terezy Nalezené – zaujal prezidenta Petra Pavla během setkání s mladými zástupci inovativních firem a projektů v parku lánského zámku. Mezi čtyřicítkou úspěšných startupistů...
Hydroponie ze střechy TUL míří do zoo: Saláty krmí plazy i primáty
Liberecká zoo se inspirovala vědeckým projektem hydroponického pěstování salátů na střeše Technické univerzity v Liberci, který loni úspěšně vedla naše doktorandka Tereza Nalezená. Zeleninu pro část svých zvířat tak bude zoo sama pěstovat ve dvou...
Malí architekti postavili impozantní město snů
Rozlehlé Město snů, v němž dokonce svítí lampy, vytvořily na ploše několika metrů čtverečních děti v rámci příměstského tábora Fakulty umění a architektury TUL. Táborem „Město snů“ děti doslova žily a během týdne samy přicházely s vlastními...
