Roušky z materiálu, který se v přírodě rychle rozloží. To je výsledek vývoje libereckých vědců

IMG_5939 - kopie.JPG
Jiří Chvojka (vlevo) z fakulty textilní a Petr Louda z fakulty strojní s materiálem z kyseliny polymléčné. Foto: Radek Pirkl, TUL

Použité roušky a respirátory představují závažnou ekologickou stopu. Denně se jich produkují miliony a plast, ze kterého jsou vyrobeny, se rozloží v lepším případě až za desítky let. Vědci z Fakulty strojní a Fakulty textilní Technické univerzity v Liberci nabízí řešení: roušky a respirátory z kyseliny mléčné.

„Je to látka, kterou důvěrně zná i naše tělo. Kyselina mléčná se nám při větší námaze běžně vyplavuje ze svalů, čímž brání jejich přetížení. Tělo ji umí snadno odbourat a stejně tak i příroda. Po použití můžete takovou roušku s klidem hodit na kompost,“ říká Petr Louda, vedoucí katedry materiálu Fakulty strojní TUL. „Polypropylen, který je hlavním materiálem většiny běžně vyráběných chirurgických roušek nebo respirátorů, se v přírodě rozkládá desítky a možná i stovky let. S kyselinou mléčnou jsme o řád rychlejší. Podstatné je ovšem prostředí. Především množství slunečního záření, vlhkost a působení organismů. Rouška z kyseliny mléčné pohozená do stínu v lese pod kámen se bude rozkládat také velmi dlouho,“ dodává profesor Louda.

Inspirací pro nový typ roušky našli naši vědci v oblasti medicíny, kde se biodegradabilní materiály běžně používají například pro výrobu chirurgických nití.

Výroba účinného filtračního materiálu v laboratorních podmínkách dává slibné výsledky. Kyselinu polymléčnou, což je z chemického hlediska delší řetězec kyseliny mléčné, zpracovávají odborníci z fakulty textilní elektrostatickým zvlákňováním na výchozí materiál – nanotextilii.

„Nyní nanomateriál vrstvíme na sebe tak, aby rouška účinně filtrovala a zároveň aby se v ní dalo pohodlně dýchat,“ upřesňuje fázi vývoje Jiří Chvojka, vedoucí katedry netkaných textilií a nanovlákenných materiálů fakulty textilní. Z kyseliny polymléčné lze přitom vyrobit i gumičky k rouškám, čímž se redukuje další použití plastu. „Výhodou této nanotextilie je i to, že se dá spojovat klasickým laserovým svařováním stejně jako polypropylen. Není tedy třeba tuto fázi výroby upravovat,“ říká doktor Chvojka.

Práce na snadno odbouratelném materiálu zabrala vědcům Technické univerzity v Liberci asi rok. Zadání a peníze na vývoj „ekologické“ roušky a také jednorázové kombinézy pro pracovníky ve zdravotnictví dostaly fakulty od soukromého investora loni na jaře v době propukající pandemie koronaviru. Naši vědci jsou ale otevřeni i další spolupráci, která povede k využití biodegradabilní suroviny v jiných aplikacích. Z kyseliny mléčné lze například snadno vyrobit i nápojové lahve jako alternativu k PET lahvím – dalšímu globálnímu zdroji odpadu. Překážkou je zatím cena. Rouška či láhev z kyseliny mléčné se zatím vyrobí asi dvakrát dráž než rouška z polypropylenu a láhev z PET.

„Cena je otázkou trhu. Pokud bude po biologicky odbouratelných materiálech větší poptávka, budou se i více vyrábět, a tím klesne jejich cena,“ doplňuje Jiří Chvojka. Vzhledem k raketovému nárůstu produkce roušek a respirátorů v roce 2020 a 2021 a vzhledem k šířícím se zprávám o riviérách zaplavených použitými rouškami naši vědci očekávají, že tlak na výrobu z kompostovatelných materiálů poroste.

„Těsně před tím, než přišla korona, se svět začal znepokojovat obřími ostrovy plastů v oceánech a Unie zakázala používat plastová brčka. V rouškách a respirátorech je přitom plastu mnohem více a vyrábí se jich od roku 2020 násobné množství. Česká věda nyní nabízí alternativu,“ uzavírá profesor Petr Louda.

Radek Pirkl

 

Další články v rubrice

Zůstaň v kontaktu s univerzitou

T-UNI Univerzitní časopis /
University Magazine

Nepřehlédněte
tipy redakce

IMG_5907-2.jpg

Významnou pražskou památku už čistí světlo

Oči tisíců turistů se už nemusejí dívat na nevzhledný zelený biofilm vrostlý do zdiva Malostranské mostecké věže Karlova mostu na levém břehu Vltavy. Zdivo prošlo v zasažených místech důkladnou očistou a dál už se bude čistit samo. Díky slunečním...

25. 3. 2024 | Věda a výzkum | 394