O stavu českého sklářství a jeho možnostech jsme hovořili s Vlastimilem Hotařem (obr. 1) z katedry sklářských strojů a robotiky Fakulty strojní TUL.
Rozhovor o sklářství jsme zapředli během mezinárodní konference Sklářské stroje, kterou každé tři roky pod záštitou České sklářské společnosti pořádá fakulta strojní naší univerzity.
Na letošním, už 13. ročníku se ve středu 19. září v posluchárně budovy M sešlo 65 účastníků, mezi nimi i 15 zahraničních hostů. Jeden z příspěvků přednesl i Vlastimil Hotař, tajemník a odborný asistent pořádající katedry, který je mimo jiné autorem publikace Perspektivy českého sklářství. Položili jsme mu několik otázek k tématu vytčeném právě tímto názvem.
Jaký je stav českého sklářství ? Nezasvěceným by se mohlo zdát, že je to oblast, která skomírá.
To je naprostý omyl. Sklářství dýchá, žije dál. Je to díky svým vlastnostem nenahraditelný materiál. Pravda je, že v určitých segmentech bude sklo nahrazovat plast. Jednou budou historici tuhle dobu možná nazývat doba plastová. A plast ještě neřekl své poslední slovo, bude nahrazovat dále také dřevo, kov a další tradiční materiály, které si musí hledat nové uplatnění. Stejně jako sklo.
V čem tkví budoucnost sklářství?
Obrovská inovační výzva jsou skleněná vlákna. Jako součást sklolaminátu je můžete vidět například v lopatkách větrných elektráren. Vlákna se používají také jako izolační materiál – klasická skelná vata. Pak je to ploché sklo. Například stavební sklo má dnes na svém povrchu naneseno i více než dvacet tenkých vrstev a taková skla mají lepší tepelně izolační vlastnosti než samotná vyzdívka. Oblastí dalšího vývoje je automobilový průmysl: skla v automobilech nebo čočky, které se vyrábějí pro xenonové lampy světlometů. Další výrazný trend jsou solární panely, sklo se také uplatňuje u tzv. koncentrátorových elektráren, které systémem skleněných zrcadel soustředí energii ze slunečního záření do jediného bodu. Další velmi zajímavá aplikace jsou obdoby CD nosičů ze speciálního skla, na které můžete nahrát až 1000 terabajtů. Ty už existují, i když nejsou moc rozšířené, data se na ně ukládají prostorově do mnoha vrstev nad sebou. Sklo, to jsou také dotykové obrazovky mobilů a počítačů: například v Japonsku už vyrábějí velmi tenké ploché sklo o tloušťce 0,1 mm, které můžete srolovat. Aplikaci tato skla najdou například u srolovatelných monitorů.
Je katedra sklářských strojů a robotiky, kde pracujete, obvyklou součástí strojních fakult?
Ne není. Minimálně ve střední Evropě je naše katedra výjimečná. Pokud se nemýlím, tak podobná katedra existuje snad ještě v Belgii. Sklářské katedry nejsou ve světě běžné – v Liberci vznikla vlivem poptávky průmyslu. Paradoxní je, že poptávka průmyslové sféry je stále, ale nejsou studenti. Tak jako u všech technických oborů, zájem o studium na naší katedře rok od roku klesá. To není dobrá prognóza. Náš stát nemá ropu, rudu ani jiné suroviny, banky nás také neuživí. Od dob průmyslové revoluce nás živil průmysl a bude nás živit dál. Ale pokud průmyslu neposkytneme dostatek kvalifikované pracovní síly, tak odsud bude odcházet. A to platí samozřejmě i pro sklářský průmysl.
V čem liberecká katedra vyniká?
Ve sklářství je spousta automatických a robotických manipulací. V minimu sklářů jsme dnes schopni vyrábět ohromná kvanta skla. To platí pro ploché sklo, ale třeba i pro výrobu lahví. Jak vyplývá z názvu katedry, vynikáme právě v automatické manipulaci a robotizaci. A i ve spojení se sklem. V současnosti dokončujeme druhou verzi robota lezce – je to servisní plošina schopná pohybovat se po vertikálních skleněných fasádách. Máme co nabídnout i v oblastech základního, ale i aplikovaného výzkumu, o který je dnes velký zájem především. Například s největší českou sklářskou firmou AGC Flat Glass Czech a.s. v Teplicích spolupracujeme na vývoji unikátního zařízení na kontrolu jakosti. Zabýváme se i vývojem v rámci numerických simulací, které usnadňují například návrh forem pro tvarování finálních výrobků. Naší specializací je i aplikace ultrazvuku pro zpracování skla. Běžnými technologiemi vyvrtáte do skla kruh, ale ultrazvukem můžete vyřezat i jiný tvar. Kromě toho máme tradici ve vývoji jednoúčelových zařízení pro průmyslové partnery.
Mluvil jste o srolovatelných skleněných monitorech, CD s obrovským prostorem pro ukládání dat a vždy jste doplnil, že u nás se na těchto výrobcích nepracuje. Jak to, že centra výzkumu sklářství nejsou u nás?
Problém je, že i naše sklářské firmy vlastní velké nadnárodní koncerny a ty soustředí výzkum do vlastních center, která nejsou u nás. Výjimkou je jen firma Preciosa. Současná světová výzkumná centra skla jsou v Belgii – tam je velká výzkumná centrála AGC pro ploché sklo. A je to také Japonsko a USA. Ale je otázkou času, kdy se tento trend centralizace výzkumu změní. Pak je důležité mít tady připravené mladé kvalifikované odborníky. Problém těchto nadnárodních korporací je i v tom, že jsou málo ochotny zavádět něco nového, mají zavedený řetězec dceřinných firem, které jim dodávají osvědčené produkty, funguje tam i lobby. Velká korporace se pak nehrne do podpory něčeho nového, co jí nabídnete. Ale to je špatně. Ve sklářství stejně jako v životě platí, že se někam dál posunete jedině, když zvolíte tu neprošlapanou a trnitější cestu.
Děkuji za rozhovor.
Radek Pirkl
Další články v rubrice
Fakulta strojní slavila 70 let sympoziem s průmyslovými partnery
Poděkování desítkám průmyslových partnerů, bez kterých by to nešlo. To byl stěžejní pilíř slavnostního odborného sympozia, které u příležitosti 70 let od založení Vysoké školy strojní v Liberci uspořádala Fakulta strojní TUL. Fakulta představila...
Vůlí pohnout světem. Absolvent Fakulty strojní Antonín Martínek si splnil kanadský sen a ani za mořem nepřestal své vlasti pomáhat
Příběh strojaře Antonína Martínka připomíná americký, v jeho případě kanadský sen a je ztělesněním cesty za vysněným cílem. Díky své zarputilosti i kusu štěstí vycestoval absolvent tehdejší Vysoké školy strojní a textilní v Liberci (dnes TUL) z...
Zemřel bývalý děkan Fakulty strojní TUL Ludvík Prášil
Ve věku nedožitých 82 let zemřel 7. února docent Ludvík Prášil. Byl absolventem liberecké fakulty strojní, studium završil před 60 lety. V letech 1997 až 2003 pak docent Prášil Fakultu strojní TUL z pozice děkana vedl.
