Před 60 lety našli na TUL budoucnost, životní směr i lásku na celý život

Děkan Fakulty strojní Jaromír Moravec připomněl, že absolventi svojí prací a svými činnostmi pomáhali formovat a spoluvytvářet fakultu: „Zastávali jste v důležité pozice v průmyslové praxi a řada z vás se stala také významnými akademiky a vědci, kteří se podíleli na formování naši fakulty a našich kateder. Jsme na to právem hrdí,“ pronesl děkan Moravec. Absolventům poděkoval za to, že byli vzory svým spolupracovníkům, ale i dětem nebo vnoučatům: „O hodnotě člověka však nerozhoduje jen odborná kvalifikace, ale také jeho charakter a poctivost.“

Děkan Fakulty textilní Vladimír Bajzík pamětníkům tak trochu záviděl dobu, kdy s diplomem startovali: „Nastupovali jste v období přelomových technologických změn. Do světa se zrovna rozlétal tryskový stav a rotorové předení – technologie, které vznikly v Československu. Vy jste byli u toho, když se zaváděly a šířily. Řada z vás se podílela na vývoji a zdokonalování těchto technologií.“

Potkali se na brigádě a jsou stále spolu

Skvělým důkazem toho, že škola nespojovala jen studenty prostřednictvím přednášek a skript, ale propojovala i lidské duše a osudy, jsou manželé Ludmila a Petr Riegerovi. Ona textilačka ze Žatce, on strojař z Trutnova. Všechno to začalo hned na úvodní společné brigádě na Teplicku.

„Kopali jsme tam na loukách strouhy pro trubky. On mě pořád zval na procházku a já nechtěla. Až mi spolužačky řekly, ať jdu, že vypadá na slušného kluka,“ líčí Ludmila Riegerová. „Tak jsem šla a on mi přinesl někde naškubané hrušky a oplatky s citronovou náplní. A už jsme spolu zůstali,“ vzpomíná paní Ludmila.

Během náročného studia si s Petrem vzájemně pomáhali – ona jemu s němčinou, on jí třeba s mechanikou. Přípravy na zkoušky byly náročné. A tehdejší studentka Ludmila se musela vypořádat i s obtížnými okolnostmi, které jí komplikovaly studium. „Když jsme před zápočty rýsovali na pauzovací papír, na pokoji jsme měli pro čtyři lidi jen jeden stůl. Učení bylo hodně, to jsem pak kolikrát ani nevěděla, jestli je středa nebo čtvrtek,“ směje se Ludmila Riegerová.“

Oba studenti se vzali na začátku pátého ročníku a 11 měsíců před promocí se jim narodila dcera Radka. A recept na to, jak spolu vydržet 60 let? „Nenechali jsme se odloudit někým jiným. Tím, jak jsme si pomáhali v tom těžkém studiu, mezi námi vzniklo silné pouto,“ říká paní Riegerová. Její muž doplňuje: „Nebrali jsme se z legrace,“ přitakává s úsměvem Petr Rieger a dodává: „Měl jsem štěstí na školu i na manželku. VŠST neměla tak úzké specializace, byli jsme pro život dobře vyzbrojení.“ Že ho škola připravila skvěle, dokazuje i to, že v průmyslu jako manažer kvality aktivně pracoval až do svých 81 let.

Na škole promovala a dodnes na ní učí

Trochu jiný, ale stejně silný vztah k univerzitě má absolventka Fakulty textilní Marie Koldinská. Po letech strávených v textilním výzkumu a průmyslu se v roce 2003 na fakultu vrátila. Na katedře oděvnictví vede laboratoř KES a pomáhá studentům s projekty a závěrečnými pracemi. Na to, že by si mohla v klidu užívat důchodu, nemyslí. „Naši studenti mě nabíjejí. Jsou pořád plní veselí a nadějí, cítím se mezi nimi dobře.“

Také Marie Koldinská vzpomíná na náročné studium: „Bylo to těžké studium, aspoň tehdy se mi to tak zdálo. Bylo zapotřebí se opravdu poctivě učit. Myslím, že zkoušky byly tehdy přísnější než dnes. Ale mám na tu dobu jen ty nejlepší vzpomínky,“ říká  Marie Koldinská. Je hrdá na to, že celých pět let studia měla jen jeden opravný termín.

Po slavnostní ceremonii se všech 37 absolventů a absolventek Fakulty strojní a 7 absolventek a absolventů Fakulty textilní mohlo v předsálí auly potkat spolu s rodinnými příslušníky na společném rautu.

Diamantová promoce ukázala, že silná studentská pouta a hrdost na své fakulty nevyprchá ani za šedesát let.

Adam Pluhař