Pět let bádali v archivech. Teď naši vědci vydali analýzu prvorepublikových »pokusných« škol ve Zlíně. Ty zaujaly polovinu tehdejší Evropy

Podle autorů knihy Nová škola v meziválečném Československu ve Zlíně Tomáše Kaspera a Dany Kasperové by se zásadami tehdejších »pokusných« škol mohli řídit i dnešní pedagogové.

I z evropského pohledu jedinečnou snahu o reformu školství, jejímž středobodem se stal baťovský Zlín, mapuje nová kniha badatelů a pedagogů Technické univerzity v Liberci Tomáše Kaspera a Dany Kasperové. Výzkumu vtělenému do knihy s názvem „Nová škola“ v meziválečném Československu ve Zlíně: Ideje, aktéři, místa, věnoval autorský tandem významnou část svého odborného života. Autoři působí na Katedře pedagogiky a psychologie Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické TUL.

Tehdejší Zlín bytostně spjatý s firmou Baťa, která „pokusné školy“ štědře podporovala, se stal mezi lety 1929 až 1939 centrem československé reformy školství. Ta byla unikátní i v mezinárodním měřítku. Načerpat poznatky z moderních principů výuky jezdili na hospitace učitelé nejen z celého tehdejšího Československa, ale i z řady evropských zemí a dokonce i ze zámoří.

„Zlín a firma Baťa chtěly vytvořit socioekonomický model, který bude řešit problémy tehdejší doby. To Zlín předurčovalo k tomu, aby se stal i centrem reformy školy v duchu víry v pokrok, ideály modernity, samostatnosti a racionalizace,“ poznamenal Tomáš Kasper.

I z dnešního pohledu působí pedagogický model zlínských škol moderně a současní pedagogové by se jím mohli inspirovat. Podle Tomáše Kaspera totiž dokázali prvorepublikoví učitelé v „pokusných školách“ zaměřit výuku na řešení promyšleného systému problémů a projektů blízkých životu dětí. Uzpůsobili je jejich schopnostem nebo zájmům. Velký důraz škola kladla na praktickou samostatnost dětí, na jejich zodpovědnost i vzájemnou spolupráci.

Děti objednaly autobus a jely bádat

„Projekty souvisely jak s věkem žáků a jejich zájmem, motivací, kladenými otázkami, ale samozřejmě i s osnovami a tématy, která byla dána. Projekt se například týkal průzkumu života v rybníku nedaleko Zlína. Žáci připravili cestu školním autobusem, nachystali laboratorní pomůcky. Na místě pak pozorovali život v rybníku, vzali si vzorky z různých lokalit a mokřad u rybníka, zakreslili biologickou mapu a obraz života v rybníce a jeho okolí, sledovali jeho funkci, význam pro širší okolí a člověka. Rovněž připravili návrhy na ochranu biologické různorodosti v rybníce. O cestě a jejich výstupech se psalo ve školním časopise. Následovala ještě beseda s porybným,“ popsal Tomáš Kasper jeden ze zmapovaných projektů.

Zlínské pokusné školy podporované firmou Baťa se rovněž mohly pochlubit špičkovým vybavením. Například tiskařským strojem pro zmíněný školní časopis, obsáhlou knihovnou, děti mohly využívat na tehdejší dobu moderní pomůcky. Školy byly moderní i po architektonické stránce, kde kromě tělocvičen a hřišť nechyběl ani bazén a v zimě kluziště.

V čem ještě se prvorepublikový Zlín a jeho „nové školy“ odlišovaly od ostatních měst v Československu? „Jedinečné bylo celkové sociální klima Zlína, v němž školy působily,“ vysvětluje Dana Kasperová. Zlín se podle ní prezentoval jako město optimismu, mládí a budoucnosti, kde lze sociální a ekonomické problémy doby úspěšně řešit. „Zlínské pokusné školy kladly velký prostor na pracovní a aktivní metody při učení – na kladení otázek a řešení problémů spojených se životem dětí. Škola měla odpovídat na problémy ze světa dítěte a měla mu pomoci světu porozumět. Experimentování, měření, laborování, ale i vlastní psaní textů, navrhování modelů, plánů, řešení projektů – to byly pilíře zlínského pokusného školství. Úkoly plnili žáci jak samostatně podle individuálního plánu, neboli tak zvané vyučovací smlouvy, tak i spoluprací ve skupinách,“ dodala Dana Kasperová.

Jisté úskalí ale oba vědci u tehdejších pokusných škol spatřují: „Z pedagogického hlediska kladl systém velkou váhu na samostatnost a vyzrálost dětí, na jejich plánování času a práce, na odhadnutí vlastních sil. To jsou dovednosti, s nimiž mnozí žáci ‚zápasili‘. Učitelé museli u mnohých žáků pevněji plánovat jejich práci a převzít v daném ohledu zásadnější roli,“ poznamenala docentka Kasperová.

Škola dbala na odpovědnost a důstojnost žáka

Zlínské školy byly součástí školské reformy realizované tehdejším ministerstvem školství a národní osvěty a připravené významnými učitelskými organizacemi. Připravili ji učitelé, kteří měli podporu tehdejších univerzitních pracovišť pedagogiky a ministerstva. Ve Zlíně navíc reforma našla významného mecenáše a podporovatele – Tomáše Baťu. Probíhala ovšem v mnoha dalších místech Čech, Moravy i Slovenska. Jednalo se například o Prahu, Brno, Humpolec, či Semily, Sobotku, Český Krumlov. U německého učitelstva tehdejší Československé republiky si reforma našla menší zastoupení.

Podle obou vědců si z moderních principů učení i výuky aplikovaných v tehdejších pokusných školách ve Zlíně mohou vzít příklad i dnešní pedagogové: „Byla to škola, jež skloubila zájmy a schopnosti dítěte a podstatu vyučovacích předmětů. Lze ji hodnotit jako příklad pedagogické reformy podporující odpovědnost, samostatnost a důstojnost žáka.“

Výzkum autoři knihy opírali jak o bohatou primární literaturu k meziválečné diskusi o reformě školy, tak zejména o primární prameny mapující každodenní chod pokusných škol a práce žáků i učitelů ve zlínských školách. Archivní prameny jsou uloženy v oblastním archivu ve Zlíně. Jednalo se o časově náročný projekt - tématem se autoři zabývají více než deset let, kniha vznikala pět let. Výzkum tříletým grantem podpořila Grantová agentura České republiky.

Knihu vydalo nakladatelství Academia. Má 330 stran.

Adam Pluhař