Amerika in vivo: První dojmy z USA

Jana Horáková, doktorandka naší fakulty textilní, odletěla na konci srpna na desetiměsíční stáž Fulbrightova programu do Spojených států na Biomedical Engineering Department v Houghtonu, kde se bude věnovat tkáňovému inženýrství. Na stránkách T-UNI se s námi podělí o zážitky z Nového světa. První příspěvek, který začíná příletem, je plný optimismu.

První dojmy z USA

Konečně jsme přistáli na půdě USA. Obávané pohovory s imigračními úředníky se nekonaly, pouze jeden z amerických úředníků na mě hodil oko a prohodil: „PhD, he?“ Spokojil se s doplněním, že prozatím jen PhD student. Nato se mě zeptal, kdo je muž stojící za mnou, a představením mého manžela nám bylo uděleno razítko do pasu a umožněn vstup do „země neomezených možností“.

Po příletu na nás na letišti čekal „pan domácí“. Bydlení jsme si zařídili dopředu a popravdě řečeno jsme měli jisté obavy. Jeho ochota a více než přijatelná cena bydlení podezřívavého Čecha nenechá klidným. Neustále jsme čekali nějaké ALE. Jsme tu již přes týden a na žádné zápory bydlení jsme nenatrefili. Chris, majitel domu, je student Michigan Technological University a díky němu jsou naše první dny mnohem snazší. Po vyzvednutí na letišti nám ukázal dům, ve kterém máme strávit následujících deset měsíců. Měli jsme k dispozici dopředu pouze fotky nevalné kvality, které nás příliš nenaladily. Ovšem skutečnost je zcela opačná. Bydlíme ve starším, avšak udržovaném a kompletně vybaveném baráčku se zahrádkou.

Převzala jsem jejich optimismus a hodlám si ho zachovat i po návratu

Chris nás nejen krásně ubytoval, ale vzal nás také na americkou večeři – výtečného krocana s brusinkovou omáčkou. Pak nás čekalo námi nenáviděné nakupování. Supermarket byl obrovský, nepřeberné množství zboží. Navíc jsme se poněkud báli amerických potravin, jsou totiž nevyzpytatelné. A samozřejmě jsme se napálili, a to hned několikrát. Ale věříme, že si tu časem to své najdeme, hlady rozhodně netrpíme. Vtipná historka nastala u kasy. Měli jsme plný koš věcí a já se při kasírování bavila s Chrisem. Manžel na mě začal dělat posunky, ať jdu přeci rovnat zakoupené zboží do tašek. Po chvíli však pochopil, že náš český hektický proces rovnání do tašek, tahání peněženky a zdržování ostatních zákazníků se zde nekoná. Prodavač nám vše pěkně naskládal do tašek a ještě jsme si stihli příjemně popovídat.

Tady budou Horákovi deset měsíců doma. Město Hancock a jejich pronajatý vůz.

Zvedací most mezi městy Houghton a Hancock

V této budově bude Jana 10 měsíců jako doma. Biomedical Engineering Department v Hougtonu.

Díky sociálním sítím jsme si tu okamžitě, já i manžel, našli volejbalový team. Po prvním tréninku jsme byli pozváni na oslavu narozenin volejbalisty Brandona. Na oslavu jsme se dostavili s pocity provinění bez dárku, prostě a jednoduše jsme nestihli nic koupit. Věcné dárky však zřejmě u amerických studentu "nefrčí". Happy birthday se přálo tak, že každý oslavenci koupil panáka. Tolik barev a druhu alkoholu jsem nikdy neviděla! Bylo mi oslavence upřímně líto, co všechno do něj nalili. On to ale všechno dělal nesmírně rád!!! Všechny alkoholické drinky vypadaly ale spíš jako limonády, myslím, že příliš alkoholu neobsahovaly nebo to alespoň na Brandonovi nebylo znát. S vodkou v ruce jsme si i my šli připít s oslavencem. Po tom, co mu alkohol musel vypálit všechny vnitřnosti, se na nás usmál a řekl, že to nikdy nepil. Je mu teprve 22, studenti mladší 21 let zde opravdu pijí jen kolu a nevypadají, že by jim to vadilo.

Největší změna, kterou zde pociťujeme oproti České republice, je přístup lidí. Nesetkali jsme se tu s nikým nesympatickým nebo špatně naladěným. Chris nám prozradil, že dříve bydlel ve velkém městě (jméno už jsem zapomněla) a tam bylo všechno příliš hektické a život uspěchaný. Tady v Houghtonu, kde se nacházíme, se lidi opravdu cítí šťastní a je to z nich cítit. Velice se těším na rok strávený mezi takovými lidmi, dodává to člověku spoustu energie. Přestože jsme předpokládali, že budeme muset dospávat dvoudenní cestování, zvládáme vše skvěle. Hlavně za to děkujeme všem, které jsme zde dosud potkali. Doufám, že tento můj pohled není jen naivní první dojem, který bude otřesen nějakým nárazem. Převzala jsem jejich optimismus a hodlám si ho zachovat i po návratu.

Jana Horáková

Možná Vás bude zajímat

Americký přístup k vědě láká naši doktorandku

Amerika in vivo II: Postřehy ke studiu na americké univerzitě

Amerika in vivo III: Halloween a Den krocanů

Amerika in vivo IV: Vědci aktivní i mimo laboratoř

Amerika in vivo V. Klady i zápory doktorského studia