»TULka mi dává obrovský prostor pro vědeckou svobodu«

Jsou v rámci grantu vyčleněny prostředky na publicitu a popularizaci projektu? Budete si moct zaplatit například člověka na komunikaci na sítích?

V českém prostředí bohužel stále platí, že většina grantů nepočítá s financemi na profesionální popularizaci vědy na sítích nebo na člověka, který by se věnoval komunikaci na sociálních sítích. A zrovna program GAČR Junior Star je zaměřen především na výsledky základního výzkumu, takže takové položky v rozpočtu nejsou možné. To ale neznamená, že by projekt byl bez veřejné komunikace. Součástí grantu je účast na zahraničních vědeckých konferencích, kde budeme náš výzkum představovat formou přednášek a posterů. Tím dochází k odborné komunikaci výsledků v rámci vědecké komunity, což je pro GAČR zásadní. Zároveň ale vnímám, že popularizace vědy směrem k veřejnosti je dnes stejně důležitá. Vždycky jsem se snažila vědu přibližovat mladým lidem i široké společnosti, ukazovat, že věda může být zábavná, dynamická, cestovatelská, kreativní a že propojuje lidi z celého světa. Věřím, že právě takhle lze mladé talenty motivovat a oslovit. U projektu Nanoflexion je situace trochu jiná. Díky inkubační podpoře i&i Prague máme možnost využít i pomoc s tvorbou webových stránek, základní komunikací na sociálních sítích a obecně s prezentací projektu směrem k veřejnosti či investorům. Musím ale říct, že osobně mě mrzí, že na systematickou vědeckou komunikaci mám často velmi málo času. Na jedné straně vedu vědecké projekty, publikuji, píšu granty a věnuji se výzkumu; na druhé straně rozvíjím Nanoflexion. A právě science communication je často to, z čeho musím „ukrajovat“, i když ji považuji za extrémně důležitou. A možná to řeknu úplně upřímně: Na Harvardu, Oxfordu ani v Cambridge jsem nebyla kvůli tomu, že mám pěkný Instagram nebo aktuální LinkedIn, tam nikoho nezajímá, jak vypadá váš profil. Byla jsem tam kvůli odbornosti a výsledkům. Jenže právě ty se následně musí správně komunikovat, pokud chceme, aby o nich společnost věděla. Proto bych velmi uvítala podporu v oblasti popularizace ze strany univerzity, kraje nebo i celostátních programů. Prostě se nedá stíhat všechno a neměla by být celková zodpovědnost pouze na vědcích.

Při všech vašich úspěších a zkušenostech ze zahraničí, které jste teď zmínila, není vám už TUL „malá“?

Upřímně, není. Nikdy jsem takhle neuvažovala a ani neuvažuji. Technická univerzita v Liberci je moje alma mater a místo, které mi dává obrovský prostor pro vědeckou svobodu. Můžu zde pracovat na tématech, která mi dávají smysl, a zároveň mám kolem sebe skvělé kolegy, se kterými je radost spolupracovat. Zahraniční stáže jsou úžasnou příležitostí, ale já jsem zároveň velký patriot. Mám ráda Českou republiku i náš Liberecký kraj. S manželem teď žijeme v krásném Jablonci nad Nisou – doufám, že tím Liberečáky příliš neurazím – a opravdu se nám tu žije moc dobře. Proto jsem ráda, že mohu zůstat na TUL, dál zde budovat svou výzkumnou skupinu a rozvíjet nápady, které mají potenciál promítnout se jednou i do reálné klinické a komerční praxe. TUL mi rozhodně „malá“ není, naopak je to prostředí, kde mám ideální podmínky dělat to, co považuji za smysluplné.

Tak to nás těší. Platí stále, že ČR je v oblasti nanovýzkumu a vývoje ve světové špičce, nebo si to jen namlouváme?

Základy máme skvělé, ale pokud nezačneme výrazně podporovat komercializaci, tak nás dynamické země začnou předbíhat. Věda tu je špičková, ale ekosystém kolem ní potřebuje posílit.

Vaše kariéra strmě stoupá a velmi se vám daří. Je to úspěch za úspěchem. Je však něco, co vás na vaší cestě brzdí nebo trápí?

Děkuji za tuto otázku, o těchto věcech se často nemluví. V médiích se většinou objevují jen úspěchy, ale za nimi je vždy obrovské množství práce, kompromisů a někdy i únavy. V mém případě je to hlavně intenzita práce. Někdy odcházím z TUL až po desáté večer a někdy pracuji i o víkendech. Což tedy nedoporučuji a neříkám, že to je správně – a rozhodně se tím nechlubím. Naopak, tohle musím do budoucna změnit, protože věřím, že to jinak člověka „dožene“. K tomu si dodělávám ekonomické vzdělání na americké University of St. Francis, která se nachází kousek od Chicaga, protože pokud chceme vybudovat úspěšný spin-off Nanoflexion nebo i jiné do budoucna, musím mít i pevný teoretický základ v oblasti businessu. Program je skvělý, ale náročný, časově i finančně. Studium probíhá přes víkendy a je velmi časté. Naštěstí tedy američtí profesoři a lektoři létají za námi, nikoli obráceně. Prezenční účast a aktivita na hodinách je přímo vyžadována a hodnocena. Úplně upřímně: Studium stojí přes čtvrt milionu korun a hradím si ho sama, respektive ho postupně splácím. Což mi připomíná, že už mi chybí jen poslední splátka, sláva! Mrzí mě, že u nás zatím neexistuje širší systémová podpora pro dovzdělávání vědců v oblasti komercializace, přestože je to dnes pro aplikovaný výzkum naprosto klíčové. Další výzvou je vědecká komunikace. Věřím, že bychom na TUL mohli mnohem lépe vyprávět příběhy našich vědců a přiblížit naši práci veřejnosti, třeba prostřednictvím krátkých videí, podcastů nebo anglického obsahu, který by nás lépe propojil se zahraničím. Talenty dnes přitahují ty univerzity, které umějí světu ukázat, co dělají, a to je podle mě oblast, kde máme ještě velký potenciál. A pak jsou tu i drobnější, ale každodenní překážky, například administrativní zátěž, která ubírá čas na samotnou vědu, nebo komplikace spojené s pracovními cestami. Když máte přijet do Prahy nebo do Brna natáčet rozhovor, a nemůžete použít vlastní auto, musíte kombinovat několik druhů dopravy a strávíte hodiny na cestách, které vám nikdo nekompenzuje, zatímco vaše laboratorní práce mezitím stojí, to může být někdy frustrující a únavné. Musím ale říct, že mám velkou oporu ve svém manželovi, který mě podporuje a díky němuž vše zvládám mnohem lépe. A nakonec bych to chtěla uzavřít pozitivně: Kvalitní věda vyžaduje, abychom vystupovali ze své komfortní zóny, nebáli se investovat do svého rozvoje a nenechali se odradit překážkami. Na konci dne jste nejdůležitějším „projektem“, na kterém budete kdy pracovat, právě Vy.

Děkuji za rozhovor.

Radek Pirkl