Jindřich Štreit, ikona české dokumentární fotografie, představil na TUL v přednášce nazvané „O naději, pokoře a síle lidskosti“ své fotografické cykly „Být doma“, „Nejste sami“, „Kóma“, „Jsem sestra“ nebo „Ze tmy ke světlu“. Přednáška o závažných a společností často vytěsňovaných tématech paliativní péče a umírání, životě ve vězení i dlouhodobé nemoci se konala v rámci cyklu 5400 vteřin inspirace.
Profesor Štreit ve svých souborech mimo jiné mapuje činnost mobilního hospice a obecně prožitky lidí v náročných životních a rodinných situacích. Jeho snímky vyznívají tak, jako by chtěl ukázat, že umírání a odchod patří k životu a nemusí být anonymní, bolestný nebo odtržený od blízkých.
Sám přiznává, že je obtížné tyto fotografie vystavovat. „Jsou to témata, o jejichž vystavování většinou není zájem, společnost je donedávna spíše vytěsňovala. Nechtěla je vidět, nechtěla o nich slyšet ani mluvit. Já jsem fotograf, který se rozhodl už před mnoha lety dělat fotky o tématech a příbězích, které společnost nechce. Téma paliativní péče sahá až ke kořenům života a smrti. Je ale důležité proto, že se týká nás všech. Jsou to témata pro společnost potřebná – je důležité o nich vědět a přemýšlet,“ vysvětlil Jindřich Štreit svoji motivaci k zachycování těchto těžkých témat.
Fotograf představoval jednotlivé existenciální fotografie a s citlivostí i porozuměním je komentoval. Vyprávěl silné příběhy, jež jsou za jednotlivými snímky ukryté. Fotografie nejsou jen o odcházení, ale zachycují i lásku, obětavost a sílu domácí péče. „Nejsilnějším okamžikem života je být s člověkem do poslední sekundy,“ pronesl profesor Štreit.
Fotografie z cyklu „Být doma“ nafotil v letech 2020 a 2022 v oblasti působnosti Charity Šumperk. Cyklus vznikl proto, aby podpořil rozvoj domácí specializované paliativní péče. A profesor Štreit promítal i snímky z cyklu „S láskou“, který začal fotografovat v roce 2018 ve spolupráci se sdružením Nejste sami. Také tyto fotografie dokumentují péči o lidi a loučení s lidmi, kteří odcházejí ze života doma, obklopeni rodinou, v náruči blízkých a zachycují i práci pečujících či zdravotníků.
Profesor Štreit v univerzitní aule představil i další cykly spojené se zdravotnictvím: „Kóma“ a „Jsem sestra“. Zachycuje v nich příběhy osob, které procházejí léčbou, jejich blízkých i zdravotnického personálu. V prvním jmenovaném obrazově představil centrum pomoci pro vigilní kóma Arcada NeuroMedical Center, včetně příběhu o jeho založení.
Promítal a komentoval rovněž fotografie z cyklu „Ze tmy ke světlu“, který se věnuje práci s lidmi ve výkonu trestu, především v souvislosti s vězeňskou duchovní službou. Jindřich Štreit u vězněných nepátrá, za jaký skutek jsou odsouzeni, jen dokumentuje jejich pobyt za mřížemi, přistupuje k nim znovu se vší důstojností, rovností, nadějí. I do takto vážných témat však během přednášky dokázal včlenit humor sobě vlastní a aulou se tak místy rozhostil smích diváků.
Jeho práce se dál šíří i díky mnoha vydávaným publikacím. „Ke každému tématu, na kterém pracuji, se snažím vždy vydat katalog nebo nějakou tiskovinu, která posune to téma tak daleko, že nezanikne, žije dál a je připraveno k tomu, aby bylo vystavováno,“ poznamenal profesor Štreit.
»Nejdůležitější hodnota je Láska«
Věhlasný fotograf přijel na TUL přednášet na pozvání Aleny Čechové, pedagožky katedry pedagogiky a psychologie Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické TUL a Fakulty zdravotnických studií TUL. Alena Čechová pozvala Jindřicha Štreita na Institutu tvůrčí fotografie na Slezské univerzitě v Opavě. „Na profesoru Štreitovi mě mimo jiné zaujalo, že si vybírá témata, která se týkají každého člověka. K závažným tématům přistupuje s mimořádnou citlivostí a respektem. Jindřich Štreit fotografuje podstatné věci a ty snímky nejsou prvoplánově líbivé, mají sílu v člověku něco nastartovat a změnit, zahájit vnitřní uvažování, a to mi připadá kardinální. Vzpomínám často na větu, kterou mi jednou řekl na Horní Bečvě a při přednášce v Liberci ji zopakoval: ‚nejdůležitější hodnota je Láska‘ a z jeho fotografií, i chování mu to věřím. Jsem ráda, že ji teď v hojném počtu mohli slyšet i mé studentky a studenti,“ poznamenala Alena Čechová.
Přednáška se na Technické univerzitě v Liberci konala v rámci Cyklu 5400 vteřin inspirace – přednášek a debat s inspirativními osobnostmi. Název odkazuje na 90 minut (5400 sekund), které odpovídají délce jednotlivých akcí. Cyklus na TUL běží už čtvrtým rokem. Za tu dobu se už v univerzitní aule uskutečnily více než dvě desítky setkání. „Snažíme se zvát lidi, kteří jsou inspirativní nejen pro konkrétní fakultu, ale pro celou akademickou obec a pro širokou veřejnost. Pokud bude mít někdo z akademické obce nápad na dalšího hosta, může být z jakéhokoliv oboru, nechť se na nás obrátí,“ zmínil autor Cyklu 5400 vteřin inspirace Josef Šedlbauer.
Adam Pluhař
Další články v rubrice
Recyklace textilu nás spojuje se značkou VUCH
Kabelky a peněženky značky VUCH nesou nově přívěsek z recyklovaného textilního kompozitu, který vyvíjela liberecká katedra hodnocení textilií. A nezůstává jen u drobných doplňků, z desky TXB si můžete pořídit i nástěnné hodiny.
Proměny Liberce i Černý jestřáb. Vyšlo nové číslo Fontes Nissae
Jak se proměňoval Liberec, jaké příběhy ukrývá valdštejnské panství Návarov nebo čím je výjimečné Železnobrodské sklo? Odpovědi nabízí nové číslo recenzovaného časopisu Fontes Nissae – Prameny Nisy, který vydává katedra historie Fakulty...
Co s nevyužitými festivalovými páskami? Z odpadu jsme udělali stoly
Jsou jich tisíce a jsou k ničemu. Alespoň do nedávna to tak o nevyužitých páskách pro návštěvníky festivalu Rock for People platilo. Na katedře hodnocení textilií jsme z nich ve spolupráci s Diakonií Broumov udělali designové desky stolů, které...
