FUA 30 – od velkého třesku po Suchtova vnoučata

„Atmosféra fakulty nutí absolventy stále se vracet,“ dodává manžel Pavel Nalezený, absolvent z roku 2006 a spoluzakladatel architektonického studia Mjölk a Studia Raketoplán. „Fakt, že to absolventy na fakultu stále táhne, je práce Jiřího Suchomela. On tu totiž založil koncept vertikální školy, kdy jsou všichni spolu na jednom místě a bez rozdílu ročníku. Pan Suchomel přenesl tento koncept z University of Michigan. Je úplně skvělý, protože se všichni napříč ateliéry i ročníky vzájemně ovlivňují a snaží se vybičovat k nejlepším výkonům, protože na ně každý vidí. Snažíme se tak vést i naše ateliéry,“ líčí Pavel Nalezený.

Na otázku, čím byla fakulta zásadní pro jejich životy, Tereza i Pavel říkají: „Fakulta nás nenachystala jen na architekturu, ale naučila nás, abychom si vždy poradili sami, uměli řešit krizové situace a velice praktické věci do života, abychom byli kreativní, dokázali zatnout zuby, makat a být u toho optimističtí.“

Celá řada absolventů vede vlastní ateliéry, pracuje nebo pracovala na významných projektech či se dokázala prosadit v zahraničí. Úspěšným absolventem, který se může pyšnit tím, že pracoval v ateliéru slavného Normana Roberta Fostera, je i architekt Petr Štefek. V Londýně pak patnáct let vedl vlastní ateliér. Ani on na slavnostním setkání nechybí. „Londýn pro mě byla moc zajímavá a fajn zkušenost. Kulturně jsem se konfrontoval s různými prostředími a myšlenkami, což je moc důležité. Ty nejúžasnější myšlenky jsem ale dostal na fakultě v Liberci, kde nám říkali, abychom základy hledali úplně všude. Dávali nám prvotní inspiraci a impulzy, ale nutili nás pátrat po vlastní ose a svým způsobem. Tak se o to celý život snažím,“ zmínil Petr Štefek.

S Jiřím Suchomelem se pak bavíme o době, kdy zakládal fakultu, i o tom, jak ji vnímá dnes. „Jsem potěšený, že fakulta existuje, což není samo sebou – člověk musel tehdy o každý šroubek doslova bojovat – a mám radost, že to tu pořád žije. Jak je vidět tady kolem mě, ten organismus je zkrátka živý. Podílejí se na tom jak studenti, tak vyučující,“ říká profesor Suchomel.

Zájem o fakultu neztrácí ani dnes, kdy už pravidelně neučí. „Vždy jen kladu na srdce děkanovi, aby se vyvaroval regionálnosti fakulty. Ostatně si myslím, že to platí pro celou univerzitu. Fakulta i univerzita musí mít přesahy nejen celostátní, ale i přeshraniční. O totéž jsem vždy na fakultě architektury usiloval,“ říká Jiří Suchomel.

Ve vzájemném spojování lidí ukazování cesty mu byl vzorem architekt Karek Hubáček. V dokumentu „Maják Karel Hubáček“, který běží ve smyčce ve vedlejší učebně, nazývá profesor Suchomel architekta Hubáčka Majákem, „který přitahuje v tom smráklém Československu“. „Lidi spojoval. Byl to jistě vynikající architekt, ale snad ještě víc jsem si jej vážil za to, že se staral o další lidi. V té komplikované době pro nás vytvářel dobré podmínky. Za to jsme mu byli strašně vděční. A i fakultu jsem se snažil modelovat podle těchto zážitků. SIAL s jeho multidisciplinaritou a vnitřní kolegialitou a živou vnitřní názorovou výměnou byl pro mě jistě velkou inspirací.“

Oslavy na TUL vypukly před rokem večerem u příležitosti 100 let Karla Hubáčka a 30 letům FUA.

Následovala řada přednášek a akcí, na jejichž uspořádání spolupracovala FUA s městem Libercem nebo Libereckým krajem.

Na sklonku roku maraton akcí uzavírala výstava FUA 30 a Jiří Suchomel 80 v Galerii Národní technické knihovny V Praze.

„Byl to velmi intenzivní rok, těch akcí věnovaných výročím byly desítky. Večerem v Ateliéru Karla Hubáčka chceme ty velké oslavy zakončit, ale zároveň na ně budeme navazovat. Akce, které jsme spustili, mají potenciál dalšího fungování,“ říká děkan FUA Jan Stolín.

„Ve srovnání s ostatními školami architektury a umění jsme pořád menší školou, a to je naše výhoda. Zároveň jsme stále dynamičtí a otevření a věřím, že máme před sebou skvělou budoucnost,“ uzavřel děkan Stolín.

Adam Pluhař