Univerzální drama pro bříško prstu bodovalo u poroty mezinárodní soutěže BookVision 2023

Univerzální drama pro bříško prstu vzniklo v rámci studijního programu Výtvarné umění – Tvorba ve veřejném prostoru FUA TUL. Komunikuje prostřednictvím absurdního humoru. Foto: BookVision, Estelle Marečková

Jako vtipná pocta smirkovému papíru coby dělníku v pozadí i svébytné umělecké dílko vzniklo Univerzální drama pro bříško prstu Karolíny „Káji“ Sedláčkové. S touto drobnou knížečkou zaujala studentka Fakulty umění a architektury TUL porotu mezinárodní studentské soutěže BookVision 2023. Kája získala mezi 108 díly čestné uznání v Kategorii kniha–objekt.

„Jsem ráda, když mohu říct, že někomu moje dílko udělalo radost,“ říká autorka ke svému ocenění. „Univerzální drama pro bříško prstu“ vytvořila Kája Sedláčková v rámci zimního semestru prvního ročníku navazujícího magisterského studijního programu Výtvarné umění – Tvorba ve veřejném prostoru. „Jednalo se o součást souboru dalších menších intervencí, jež se coby umění nebraly příliš vážně a chtěly komunikovat s divákem mimo jiné prostřednictvím absurdního humoru. Byly uměním cíleně maličkým, jakousi cílenou hříčkou,“ zařazuje své dílko Kája Sedláčková a zároveň dodává, že knížka mohla vzniknout především díky široké tvůrčí svobodě, jež v rámci jejího studijního programu panuje. Impuls k přihlášení knihy do soutěže dal vedoucí ateliéru, děkan FUA Jan Stolín.

Soutěž Book Vision pořádá ateliér Knižní design Fakulty umění Ostravské univerzity. Soutěž prezentuje studentskou tvorbu autorských knih v nejširším slova smyslu a přihlásili se do ní studenti z většiny českých vysokých uměleckých škol, soutěžili ale i studenti z Polska, Ukrajiny, Belgie, Švýcarska a Španělska. Tento ročník zaznamenal trojnásobný nárůst přihlášených studentských prací. Studenti přihlašovali své práce do tří kategorií: autorská kniha, kniha–objekt a digitální kniha. Kromě oborů zaměřených na grafický design, kresbu a ilustraci byla studijní specializace účastníků mnohem rozmanitější a zahrnovala obory, jako jsou například fotografie, malířství, grafika, sochařství, video i performance. Šedesát dvě práce vybrala porota na společnou výstavu.

„Vnímáme-li knihu jako stránky textu, případně obrazového materiálu spojené nějakým typem vazby, pak kniha–objekt nám ukazuje, že to tak vůbec být nemusí. Kniha může být čímkoliv. V tomhle ohledu je ta moje pořád dost konzervativní, protože se skládá z tradičních knihařských materiálů: lepidla, nitě, papíru. Z tradice vybočuje primárně to, že ten papír je smirkový,“ říká Kája Sedláčková.

Dějová linka její knihy o velikosti 5x5 cm je abstrahovaná do podoby jednoduchých koláží ze smirkového papíru různé hrubosti. „Vzniklo to celé tak trochu jako vtip, tak trochu jako pocta smirkovému papíru, který je často součástí tvůrčího procesu, ale málokdy je ukázán ve finální podobě díla. Připadá mi ale, že to funguje i v nějaké vážnější rovině, coby malá a absurdní snaha o komunikaci neomezenou znalostí nebo neznalostí jazyka, komunikaci skrze příběhy,“ míní Kája.

Základů knižní vazby využívá studentka v ateliérové tvorbě pravidelně. Často je součástí obhajob semestrální práce nějaká Kájou vytvořená – od grafiky až po vazbu – brožurka osvětlující průběh, inspiraci nebo i možné varianty projektu. „Knihu vnímám jako skvělý způsob existence umění. Má-li umění komunikovat, je kniha stvořená přesně k tomuto účelu. Zároveň, je-li objekt knihou, žádá si bližší kontakt než jen rychlý úsečný pohled někde v galerii, žádá si být zkoumán, převracen v ruce a tady ten blízký kontakt umožňuje předat něco víc, než co komunikují obrazy na stěně nebo sochy na podstavcích. A je to právě tvorba knih-objektů, či pouze objektů určených k přímému fyzickému kontaktu s divákem, které tento problém řeší,“ říká Kája.

Adam Pluhař