Dojíždím na TUL z jabloneckého Mšena autobusy ČSAD Liberec. Přibližně před měsícem jsem si v autobuse z informačního letáku přečetl, že po spuštění integrovaného dopravního systému IDOL nebude již moci dopravce poskytovat slevy prostřednictvím dosavadních čipových karet. Ačkoliv pro mě nějaký integrovaný dopravní systém nemá vcelku význam, usoudil jsem, že bych se mohl podívat, o co jde – a kde jinde, než na internetu. Kromě toho se naskytla příležitost konečně vyměnit starou čipovou kartu TUL za novou, protože jsem věděl, že na ni lze nahrát aplikaci Liberecké městské karty a tedy snad i systém IDOL. Doposud mě m.j. odrazovalo, že by se nová karta a karta ČSAD, když jsou společně v peněžence, před čtečkou v menze nebo autobuse hádaly.
Na internetu (www.opuscard.cz, www.iidol.cz) však o kartě TUL nebyla jediná zmínka. Tak jsem zavolal na informační linku, kde mi operátor sdělil, že „by to snad mělo jít“, zvlášť jestli je naše karta čtyřkilová. Laickou poznámku, že tak těžkou kartu bych nosit nechtěl, jsem si nakonec odpustil, abych nedělal TUL ostudu.
Školní kartu jsem získal snadno – večer jsem poslal z domu e-mailem fotografii a vyplněný formulář, který jsem přespříští den na osobním oddělení podepsal, zaplatil poplatek a kartu si odnesl. Další den před obědem mi vedoucí menzy kartu zaregistrovala během jedné minuty.
Formuláře pro vystavení karty opuscard (proč s malým písmenem na začátku netuším), rozšíření Liberecké městské karty (o kartě TUL opět ani slovo) na opuscard nebo nahrání aplikace IDOL jsem sice na internetu ke stažení nalezl, ale nakonec se ukázalo, že z (jen !) tří potřebných tam jsou pouze dva. Takže je manželka vyzvedla na terminálu MHD ve Fügnerově ulici jako jednom ze dvou míst určených k nahrání aplikace IDOL na karty.
Ráno 26. 6. jsem se s vyplněnými formuláři a připravenou desetikorunou natěšeně dostavil na terminál. Byly sice otevřené jen dvě přepážky, ale čekal jsem přijatelných 15 minut. Paní kartu několikrát obrátila, přiložila ke čtečce, poradila se s kolegyní a nakonec mě poslala na kartové centrum v nové radnici, že to tam musejí vložit do systému. Ovšem na radnici mají každý poslední pátek v měsíci sanitární den, takže jsem nepochodil. Do té doby jsem se domníval, že sanitární den je jen v krytých bazénech apod., aby je mohli vyčistit. Mohli bychom jej na TUL také zavést – jeden den v měsíci zrušit výuku a rovnat si věci v kancelářích…
Další pokus jsem podnikl v pondělí. Kontaktní místo je z boku nové radnice, ve Frýdlantské ulici. Místnost působí trochu jako bunkr, s dlouhým pultem, bez přepážek a jakéhokoliv informačního nápisu, pak už jen dva pultíky pro vyplňování formulářů. V koutě cosi kutil nějaký hoch, tak jsem čekal, až na mě dojde řada u paní blíže dveřím. Ta mě posléze poslala k hochovi, protože ona vyřizuje opuscard. Když jsem se dostal na řadu u něj, zjistil, že neví co kartou TUL a obrátil se na paní. Dala mi další formulář (vlastně jako že si žádám o opuscard), který jsem vyplnil a počkal si, až na mě zase dojde řada. Vytáhla ze mě sice 90 Kč, ale já měl radost, že už se snad dočkám… Ale to byl omyl. Měl jsem si přijít za 4 dny, prý musejí údaje o mně vložit do systému. Podle ceny a termínu jsem usoudil, že se profesionální programátor tak 20 minut bude věnovat úpravě zdrojového kódu nebo alespoň pomocí příkazů SQL ručně vloží údaje do databáze. Skeptik by si spíše pomyslel, že systém zavedený Libereckým krajem a firmou KORID LK s.r.o. univerzitu úmyslně znevýhodňuje, protože držitelé Liberecké městské karty platí 10 Kč. Vybavily se mi nějaké řeči o tom, jak si Kraj a Město váží, že mají na svém teritoriu univerzitu a jak s ní spolupracují, ale to možná bylo za minulého vedení kraje...
Znovu jsem přišel na kontaktní místo v radnici v pátek 3. 7. Tvrdohlavě jsem se obrátil na paní, se kterou jsem jednal naposled. Ta mě opět odkázala vedle, kde byli dva hoši – klidně by to mohli být naši absolventi. Tomu prvnímu karta sdělila, že ji systém nezná. Druhý mu poradil, že by se možná mohl nejprve sám přihlásit do systému. On tak učinil, chvíli se bezradně díval na obrazovku a pak se obrátil na paní. Ta si ode mě vzala formulář, o kterém hoch předtím prohlásil, že ho nepotřebuje, někam odběhla a za chvíli se vrátila. Dala mi podepsat celkem už 5. formulář, hocha poučila, ten ze mě vytáhl ještě těch 10 Kč (bez příjmového dokladu) a nakonec moji kartu TUL potiskl číslem, nalepil na ní nálepku a (snad) nahrál aplikaci IDOL.
Každý příběh má mít pointu. Na kartu ČSAD s využitím slev mě stála cesta do práce (jeden směr) 12 Kč. Dnes stojí jakákoliv jednotlivá jízda kdekoliv mezi Jabloncem a Libercem 20 Kč – na to zapomněli na letáku v autobusech upozornit. Pokud si s využitím nové karty koupím 30denní jízdenku, přijde mě jedna jízda na 13,60 Kč (při 22 pracovních dnech 30denního měsíce – to není vždy). Pokud ale připadne na těch 30 dní svátek, pojedu někdy na kole, autem nebo si vezmu dovolenou, bude to podstatně více. Kratší výpadky ve využití karty ČSAD neměly na slevu vliv. Jízdu tramvají, MHD nebo vlakem běžně nevyužiji. KORID výše uvedenou „výhodu“ v ukázkových příkladech úspor (povinným) používáním IDOL na svých internetových stránkách nebo v informačních letácích pochopitelně neuvádí. Pokud někdo jezdí ze Staré osady (nastupuje v Jablonci u bývalého LIAZu) na sídliště Kunratická, bude jezdit jistě dvakrát dráž.
Možná se ptáte, proč jsem tuto anabázi (byť jsem to nemohl předem tušit) podstoupil? Přeci jen bude lepší platit za jízdu 16-18 Kč místo 20 Kč nebo platit i jednotlivou jízdu z karty, abych nemusel mít stále po ruce mince (stará karta ČSAD totiž platí jen do konce roku), a asi se stanu lenivějším – budu v Jablonci i Liberci více jezdit MHD místo chůze.
Ivan Doležal
