Knihy našich pedagogů nadchly porotce Magnesie Litery

„Zjištění, že se naše kniha dostala do širší nominace v rámci prestižních knižních cen Magnesia Litera v kategorii ‚Litera za nakladatelský počin‘, mě překvapila i potěšila. Je pro mě velkým uznáním naší práce, a tím pádem i inspirací do budoucna. Velké poděkování v tomto kontextu směřuje k nakladatelství Kalendář Liberecka, které knize věřilo a odhodlalo se na ni vsadit, o čemž svědčí i její neobvyklé grafické zpracování a pečlivá redaktorská práce Jany Patkové,“ říká Kateřina Portmann a dodává: „Pro mě jako historičku a vysokoškolskou pedagožku je velmi cenné, že se do nominace dostala kniha, jejíž autorský tým, až na Tomáše Petrů, tvořili naši bývalí studenti a studentky. Velkou radost mám i z toho, že se do nominace dostala kniha z regionální univerzity a regionálního nakladatelství.“

Oficiální web Magnesie Litery nominaci zdůvodňuje takto: „Velmi pečlivě, detailně zpracované příběhy libereckých občanů, kteří byli v rámci norimberských zákonů označeni za Židy, a byli tudíž nuceni se vystěhovat či skončili ve sběrných táborech. Z těchto lidí přežila a vrátila se domů necelá desetina. Právě na ně nedává tato kniha zapomenout přesně ve znění citátu z Talmudu: ‚Člověk je zapomenut pouze tehdy, je-li zapomenuto jeho jméno.‘ Za pozornost stojí i krásná, kultivovaná a vycizelovaná typografie s výtečnou, několika průseky doplněnou obálkou, která umocňuje vyznění textů.“

Moderní Babička s hrůzným tajemstvím

Pavel Novotný není jen germanistou a vedoucím katedry německého jazyka FP, ale i básníkem a prozaikem. Cenu Magnesia Litera získal už v roce 2020 za básnickou sbírku Zápisky z garsonky. Přečtěte si rozhovor s Pavlem Novotným vztahující se k oceněným Zápiskům z garsonky. Jeho nejnovější počin – miniromán Babička – navazuje na knihy Zápisky z garsonky, Dědek a Procedura. Porotci Magnesie Litery Babičku zařadili do širšího výběru Litery za prózu.

Také Babička je silně spojena s prostředím Liberce, poprvé jde ale o čistokrevnou prózu. „Próza je v tomto případě adekvátní ke zpracovávanému tématu. Na portrét oné racionální a praktické ženy by se verš prostě nehodil, byl by v přímém rozporu s jejím charakterem. První črty jsem zkoušel ve verších, ale bylo jasné, že to nefunguje správně,“ vysvětluje Pavel Novotný změnu způsobu vyprávění.

Na babiččin život nahlíží jako vnuk zprvu dětskýma, postupně stále dospělejšíma očima. „Pohled vypravěče se tu postupně mění: tak trochu se tu střídají role. Vypravěč je zpočátku dětsky pokorný, bojácný, plný respektu, postupem času se ale emancipuje, dospívá, je plný rozletu, mnohdy i drzý, zatímco babičce naopak ubývá sil a její akční rádius se zmenšuje. S tímhle procesem se postupně mění i jazyk, kterým text promlouvá,“ přibližuje zvolený styl Pavel Novotný.

Jen na čtenáři je, jak jej kniha zasáhne. Pohnutky, které vedly autora k napsání knihy, docent Novotný vysvětlovat nechce. „Vždycky se řídím fascinací, jakousi nutností danou věc zachytit, sepsat, a moje babička ve mně nechala spoustu obrazů, formujících momentů. Tato kniha je součástí širšího cyklu, který z různých perspektiv mapuje téma rodiny. Chtěl jsem určitě napsat strhující text a snad se mi to i povedlo, ale co jsem jím chtěl říct, ať si každý domyslí sám, ať se v něm každý zabydlí po svém.“

Název knihy vybízí ke konfrontaci s klasickým dílem české literatury devatenáctého století. Nejde jen o změnu kulis, ale také charakterů, systému hodnot a v neposlední řadě o literární stavbu. Podobně jako v díle Boženy Němcové je postava babičky pevnou harmonizační instancí, ovšem tato stabilita se nakonec ukáže být pouhou iluzí. Autor přiznává, že je v názvu narážka na Boženu Němcovou. „Ale babička je tu už někým dosti jiným: je to moderní žena, která hojně cestuje, fotografuje a filmuje, buduje kariéru a podobně. Na druhou stranu má s onou dávnou babičkou společné to, že vzbuzuje všeobecnou úctu a je značně nesmlouvavá. Tajemství, které v sobě nese, je hrůzné a temné - rozkrývám je pouze částečně, protože mnohé příšernosti působí silněji, zůstávají-li nevysloveny, nebo jsou proneseny jaksi mimochodem, jakoby nic.“

A co docent Novotný říká na fakt, že porotci Magnesie Litery doporučují Babičku širokému čtenářstvu? „Vím jistě, že ten text je dobrý, zdařilý, vybroušený v každém slově. Ceny či nominace jsou jistě milá věc, ale primární pro mě je právě tohle vědomí, že mi text funguje a že na něj reagují lidé, kterých si vážím. Píšu velice pomalu, rád bych psal víc, ale vyžaduje to velkou míru koncentrace a zklidnění. A to není tak úplně jednoduché. Důležitější než ceny je pro mě tvůrčí svoboda a zázemí.“

Více o knihách nominovaných na cenu Magnesia Litera.

Záznam z vyhlášení 24. ročníku Magnesie Litery bude 24. dubna ve 20:15 přenášet ČT Art. Večerem provedou Daniela Brzobohatá a Saša Michailidis.

Adam Pluhař