»Nebrzdit a neškodit« jsou zásadní úkoly děkana podle Jany Drašarové, která osm let vedla fakultu textilní

Čistý stůl. Jana Drašarová předává děkanský post Vladimíru Bajzíkovi.

ROZHOVOR. Děkanské křeslo opustila k 31. říjnu 2020. Byla první ženou v čele fakulty textilní, i tím byla výjimečná a výjimečná je také svou přímostí a upřímností, s nimiž reaguje i na dotazy v našem krátkém rozhovoru.

Jak budou jednou další děkani či historikové charakterizovat osmileté období „vlády“ Jany Drašarové?

To bych ráda přenechala historikům. Je známo, že některé věci a přínosy vykrystalizují až s časovým odstupem a stejně tak některá rozhodnutí mají až dlouhodobý dopad. Já kupříkladu některá rozhodnutí svého předchůdce profesora Aleše Linky plně ocenila až po letech.
To, co považuji za nejdůležitější, je získání akreditací na všechny studijní programy, a to dokonce na maximálně dosažitelnou dobu deseti let, dále získání velkých nadfakultních projektů. Příklad za všechny je projekt HyHi – Hybridní materiály pro hierarchické struktury. Takové projekty pomáhají rozvoji mezioborové, a tudíž mezikatedrové a mezifakultní spolupráce.

Také to bylo po více jak 50 letech poprvé v historii fakulty, kdy ji vedla žena. Je česká akademická půda už připravená na to, aby ženy zastávaly významné vedoucí funkce?

Akademická půda na to připravená je – v tomto ohledu „cítím“ TUL jako vyspělé pracoviště. A mohu říct, že ženy, které jak na fakultě textilní, tak na dalších fakultách potkávám, jsou výrazné osobnosti, které jsou také připravené. Při práci jsem se na naší univerzitě ve vedoucích pozicích setkávala více s muži a při hledání řešení problémů a hledání kompromisů jsem genderové hledisko nevnímala jako problém.

V době, kdy jste nastoupila do druhého funkčního období, vešla v platnost dlouho diskutovaná novela vysokoškolského zákona. Lze už teď zhodnotit, zda je nová legislativa posunem kupředu?

Co se týká změn v legislativě, dle mého dlouholetého pozorování čelíme neustálým snahám o „omílání“ břehů samostatnosti fakult. Jediným řešením je neustálá bdělost a společný postup v Radě vysokých škol a také důsledné dodržování demokratických a akademických principů a vzájemná úcta při hledání řešení.

Jako prorektorka TUL při podpisu memoranda o spolupráci

První jmenování děkankou

Děkankou na promocích_rok 2013

Promoce fakulty textilní_léto 2016

Doporučila byste studium na fakultě textilní, řekněme, dceři nebo synovi své kamarádky?

Moje dcery jsou ve věku našich studentů a obě se rozhodly „vyletět z hnízda“. Ale jejich spolužáci a spolužačky u nás na fakultě studovali, a tak mám i zpětnou vazbu. A musím říct, že mě velice těší, že je to hodnocení pozitivní. Baví je studovaný obor, práce v laboratořích i poloprovozech při realizacích jejich vlastních návrhů, vysoce cení zápal a nadšení pedagogů i vlídnou péči studijního oddělení. To je to nejlepší doporučení.

A co byste doporučila nebo kladla na srdce novému děkanovi?

Být děkanem je veliká čest, ale také veliká zodpovědnost, alespoň já to tak vnímám. Naštěstí jsem ji nemusela nést sama – měla jsem vynikající tým proděkanů, který mi skvěle „kryl záda“, to je zásadní. Vždy jsem se také mohla, a jistě i můj nástupce se bude moci, opřít o odbornost kateder a vždy jsem se mohla chlubit tím, co všechno na fakultě umíme. Co doporučit konkrétně? Popravdě, někdy stačilo jen „nebrzdit a neškodit“. Tvůrčí činnosti nelze nařídit, lze vytvářet a případně vhodně regulovat a udržovat volné tvůrčí prostředí tak, aby měli kolegové prostor pro rozvoj vlastních nápadů, ať už vědeckých, či uměleckých. Panu docentovi Bajzíkovi si však nic z toho doporučovat nedovoluji, jistě si najde svou cestu. Hlavně mu držím palce a přeji mu hodně zdraví, v této době dvojnásob, a stabilní vnější ekonomické podmínky. Quod bonum, felix, faustum, fortunatumque sit. Nechť je to k dobru, štěstí, blahu a zdaru.

Předpokládám, že na fakultě zůstanete i nadále. Budete se k něčemu vracet do časů před osmi lety, nebo se pustíte do nových úkolů a výzev?

Pan děkan mě oslovil, abych s ním spolupracovala na pozici proděkanky, což mě velice potěšilo a ráda jsem tuto pozici přijala. Chtěla bych nadále rozvíjet vztahy s firmami a zasadit se o propagaci fakulty a jejích úspěchů pomocí moderních médií, aby se nám lépe dařilo oslovovat jak uchazeče, tak pěstovat pocit hrdosti a sounáležitosti studentů a absolventů s fakultou.

Kromě toho zůstávám na fakultě jako akademická pracovnice. Práce se studenty mě těší, protože musím pracovat i na sobě – když učím, zároveň se já učím, jak jim předávat novinky z oboru. Těším se také, že začnu některé „projekty“, na které mi jako děkance nezbyl čas.

Děkuji za rozhovor.

Ing. Jana Drašarová, Ph.D.
(*1968, Boskovice)

Na Fakultě textilní TUL (dříve VŠST v Liberci) studovala, získala doktorát a více jak 20 let na ní pracuje. Učí, bádá, dvakrát byla proděkankou, v letech 2010–2012 byla také prorektorkou TUL pro vědecko-výzkumnou činnost a zahraniční styky, v roce 2012 se stala vůbec první děkankou v tehdy více jak padesátileté historii Fakulty textilní TUL a teprve druhou děkankou v paměti všech fakult Technické univerzity v Liberci.

Radek Pirkl